Doneslo se mi, že Ing. Tomáš Hradílek se při
čtení jmen obětí holokaustu údajně měl vyjádřit v tom smyslu, že lituje svých výroků o mně. Měl jsem proto v úmyslu si před samotným soudem vzít slovo a Hradílka vyzvat k tomu, zda nechce své výroky přehodnotit a za předpokladu, že by uznal, že byl lidmi ze speciálního týmu ÚOOZ, BIS a PČR Ostrava prostě přesvědčen o mém pachatelství výbuchů, mu nabídnout smír.
Zároveň jsem se ale obával, že před samotným soudem zase něco vymyslí a soud se nebude konat. Mám již zkušenost např. s jeho
hladovkou. Hradílek je člověk nevypočitatelný. V 60 letech byl vášnivým funkcionářem KSČ, potom zase chartistou, následně velkým propagátorem Miloše Zemana a nato zase hladovkářem proti Zemanově kandidatuře na prezidenta ČR. Tedy Hradílek je opravdu nevypočitatelný.
Nakonec jsem na počátku soudního jednání u Vrchního soudu v Olomouci dne 25.dubna t.r. (protokol o jednání je přiložen na konci článku) stačil jen upozornit senát, že téměř pět let předseda senátu JUDr. Jan Zavrtálek musel být osobou podjatou, neboť jeho materiály ve formě písemností (originálů) byly u mne nalezeny při
domovní prohlídce, kterou prováděla dne 7.března 2001 policejní složka ÚOOZ ve spolupráci s dalšími
policejními složkami a
BIS. Tyto speciální policejní akce byly legendovány jako vyšetřování
bombových útoků v Přerově. Jedná se o písemnosti, které měly být StB zničeny krátce před 17.listopadem 1989 a to z toho důvodu, aby nebylo možno prokázat, jak StB ovlivňovala na základě kompromitujících informací soudce, prokurátory a další.
(V té době, kdy jsem byl volán za účelem výpovědi svědka na Vojenský obvodový soud v Bratislavě (viz kopie přiložená na konci článku) ve věci
Alojze Lorence, probíhal se mnou ve vyšetřovací vazbě v Brně výslech, kde se vyšetřovatelé pokoušeli zjistit mé zdroje a kde jsem ukryl dokumenty, včetně snahy o zjištění úkrytu nějakých mých zbraní. Jednalo se o dokumenty, které byly určeny ke zničení - seznamy členů KSČ, Lidových milicí, členů PS-VB, dotazníky z oddělení pasů a víz a další.
Tak např. vyšetřovatel
kpt. Ondřej Starý se neustále zabýval představou, že mám někde ukryté zbraně a výbušniny. Jak moc tomu věřil nevím, ale používali to, aby pokryli ten zájem o písemnosti. Kdyby totiž do medií sdělili, že "hledáme Hučínův archiv, který obsahuje seznamy členů LM, KSČ a dalších", tak by to pro ně nemuselo mít příznivý dopad, ale když se hledají bomby, které ten Hučín tu a tam odpaloval, tak to je pro ně výhodnější.
V tu dobu jsem byl umístěn na oddělení vězeňské psychiatrie a nějaká moje účast u Vojenského soudu v Bratislavě byla vyšetřovateli a státním zastupitelstvím vyloučena. Bylo třeba zjistit, jakou jsem měl motivaci k páchání trestné činnosti. Prostě, vyzkoušeli vše, ale já to považuji za nenahraditelnou zkušenost. Teď se toho všeho bojí a Hradílek jim dělá užitečného idiota. Jsou to např. ti, kteří jezdili k Hradílkovi a hustili mu do hlavy to, co on potom vyprodukoval v LN. To byl tým "Výbuch", akce "Twist" a "Uhlí" a také "Seliko". Jeden z nich je nyní krajským ředitelem PČR Olomouc a jmenuje se
plk.Tomáš Landsfeld.
Mou výpověď u soudu v Bratislavě zakázala státní zástupkyně
JUDr. Lenka Šromová na návrh vyšetřovatelů zvláštního odboru vyšetřování ČR, který tenkrát řídil jistý
JUDr. Martin Hádek. Šromová, Hádek a další měli problémy s bezpečnostními prověrkami a já soustavně nalézal důkazy, proč by je neměli dostat. Zákazem mé účasti u soudu došlo k dvojímu porušení práva: mně jako poškozenému bylo odmítnuto právo o tom vypovídat, čímž došlo zároveň k ovlivnění výsledku soudního jednání.
JUDr. Martin Hádek, který v době mého zatčení řídil v Praze Zvláštní odbor úřadu vyšetřování pro ČR, stojí za zvláštní pozornost, protože ve věci mého zatčení a obvinění měl jednu z rozhodujících rolí. Martin Hádek byl již jako student gymnázia v Přerově obávaným funkcionářem SSM a po dovršení 18 let i obávaným funkcionářem KSČ. Byl znám i tím, že když nějaký člen SSM a KSČ přišel na schůzi o minutu později, tak z toho vyvozoval sankce.
On se po 17.listopadu 1989 mezi svými soudruhy netajil obavou z toho, že bych se mohl dostat ke kádrovým materiálům SSM, KSČ a dalším. To také byla zřejmě jeho motivace k tomu, aby v opakovaných vlnách u mne, v trvalém bydlišti i v okolí, včetně nedalekého židovského hřbitova,
spolu s dalšími bývalými komunisty prováděl
důkladné domovní prohlídky, při kterých docházelo k úmyslnému poškozování věcí, jejich krádeži a také k hanobení
židovského hřbitova tím, že tam bylo kopáno a šlapáno po hrobech s předem připravenou legendou, že se hledají výbušniny.
Tento bývalý soudruh JUDr. Martin Hádek se osobně prohlídky na
židovském hřbitově účastnil a napomáhal k šíření informací, že se tam našly
výbušniny, které jsem si tam uskladnil. Toho následně využila media a také tehdejší neslavně známý ředitel BIS
Jiří Růžek, který i tuto nepravdivou informaci zveřejnil ve své knize "
V labyrintu tajných služeb".
Jen pro dokreslení celé věci připomínám, že JUDr. Martina Hádka zmiňuji i ve filmu dokumentaristy Martina Vadase "
Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína". Domnívám se, že to
zločinné spolčení, ke kterému v mém případě ze strany státu došlo,
je třeba popsat co nejpodrobněji.)
V průběhu předcházejících soudních líčení ve věci mé žaloby na bývalého funkcionáře KSČ a chartistu Ing. Tomáše Hradílka bylo zřejmé, že soudce JUDr. Jan Zavrtálek je naprosto nezpůsobilý celou záležitost soudit. Způsob, jakým dříve soudce Jan Zavrtálek vedl soudní jednání dokonce vyprovokoval některé osoby z řad veřejnosti k tomu, že po skončení jednání vyhledaly nejbližší oddělení PČR a tam nahlásily své podezření, že soudce JUDr. Jan Zavrtálek je zřejmě pod vlivem nějakých návykových látek. Mezi těmito osobami byla i lékařka.
O této události informuji i z toho důvodu, že před lety byl z mé strany Nejvyšší soud ČR informován o tom, že soudce Vrchního soudu v Olomouci může být ovlivňován bývalými pracovníky StB, neboť před listopadem 1989 byla sledována a dokumentována jeho činnost, kdy se jako homosexuál stýkal s osobami mladšími 18 let a k této své činnosti zneužíval svého postavení soudce Krajského soudu v Ostravě.
Při mém pokusu informovat senát Vrchního soudu v Olomouci o nekalé činnosti soudce
JUDr. Jana Zavrtálka, předseda senátu JUDr. Ladislav Bognár zřejmě vytušil co zamýšlím, pokusil se mi zabránit informovat tento soud, ale já se nedal a prohlásil jsem, že chápu, že mají strach z toho, že celá věc ohrožuje nejen je, ale i celý vrchní soud. Na to předseda senátu sdělil, že soudce JUDr. Zavrtálek již tuto věc nesoudí. Po tolika ztracených letech!
Ve zdůvodnění zamítnutí mé
žaloby na Ing. Tomáše Hradílka předseda senátu mimo jiné využil i svědectví někdejší předsedkyně Okr. soudu v Přerově JUDr. Táni Šimečkové, která uvedla, že souhlasí s názory Ing. Tomáše Hradílka, že nesouhlasí s tím, že já jsem
zdědil podstatnou část továrny Kazeto a že nesouhlasí s mými
protikomunistickými aktivitami.
JUDr. Táňa Šimečková je již několik let soudkyní Vrchního soudu v Olomouci a jako taková se navrhla jako podjatá, což Nejvyšší soud ČR uznal. Výroky JUDr. Táni Šimečkové byly dle předsedy senátu JUDr. Bognára důkazem, že jsem
psychologický terorista. (Usnesení soudu, kterým je T.Šimečková prohlášena za podjatou je v příloze na konci stránky, stejně tak jako obdobné usnesení o tom, že J.Zavrtálek podjatý není. K tomu se ještě vrátím.)
K tomu uvádím, že JUDr. Táňa Šimečková (bývalá členka KSČ) byla ta, která v r. 2004 nařídila
zákrok policie proti veřejnosti, jež nesouhlasila s tím, že jsem byl v r. 2004 souzen s vyloučením veřejnosti. Celému tomu tehdejšímu
dramatickému zákroku PČR předcházela informace od poslanců a senátorů, že nechápou, proč jsem souzen tajně -
neveřejně, že v průběhu jednání se nevyskytly žádné utajované informace. Celý tento
ostudný zákrok policie a justiční stráže zdokumentoval Martina Vadas ve filmu: "
Pravdě podobný příběh Vladimíra Hučína".
Já tyto informace sděluji především z toho důvodu, že některé
sdělovací prostředky včera uvedly, že jsem na předcházejícího soudce shromažďoval citlivé informace. Já jsem je ale nijak neshromažďoval, pouze jsem na ně narazil mezi jinými dokumenty, které jsem zabavil milicionářům, kteří se je chystali zničit. Informace, které jsem k tomu zveřejnil měly nejenom vyjádřit mé přesvědčení, že soudce Zavrtálek nemůže můj případ posuzovat nezaujatě, ale především upozornit veřejnost na to,
jaké kalibry rozhodují u našich soudů. Proto také jsem před odchodem ze soudní síně Vrchního soudu v Olomoci senátu nahlas sdělil, že kryjí soudce Zavrtálka, který byl sledován jako homosexuál - pedofil a jako takový byl využíván pro nekalé praktiky Státní bezpečností. K celé věci nutno dodat, že operativní spis StB s názvem "Pudl" je o nemravných aktivitách soudce JUDr. Jana Zavrtálka a dalších pracovnících tehdejší justice z předlistopadového období. Spis "Pudl" obsahuje stovky stran, několik magnetofonových nahrávek a také fotodokumentaci.
Již od samotného vzniku
Vrchního soudu v Olomouci jsem měl co dělat s personálním obsazením tohoto soudu.
Asi 14 dní před jeho otevřením byl
TO BIS Olomouc požádán o pomoc, která měla spočívat v tom, že tehdejší předseda Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Vladimír Helešic nebyl spokojen s výběrem soudců, kteří tam měli pracovat.
JUDr. Helešic požádal o radu ředitele
BIS TO Olomouc plk.Ing. Petra Částečku, aby v rámci svých možností udělal něco, co by zabránilo zkompromitovaným soudcům na tomto soudě pracovat. Byl to od počátku jakýsi extrémní a zoufalý pokus tento problém vyřešit.
Ředitel pověřil
mne, abych s JUDr. Helešicem navázal kontakt, neboť jsme to pojali jako
vysoké bezpečnostní riziko pro ČR. Já tuto situaci popsal v knize "
Není to o mně, ale o nás" na str. 239, 240, 241, 329 (druhé vydání).
Tenkrát jsem JUDr. Helešice upozornil především na soudce, kteří mne v dobách komunistické normalizace odsoudili. (Nejvíce mi vadila soudkyně
JUDr. Ludmila Svatošová, která mne "poslala" do Minkovic. Ale také
JUDr. Čestmír Duda, který mimo jiné nechal zabavit i knihy jako např. "
Příběhy dosud živé". Ty knihy byly normálně vydány v Praze v roce 1980, my jsme je dostali při (tajném) křtu dcery Michaely ve Vlkoši. To bylo krátce před mým zatčením. V usnesení soudu o zabavení mých věcí (viz kopie přiložená na konci článku) je, že bych se těmito knihami mohl inspirovat k páchání trestné činnosti. Tak třeba mi zabavili prak a já sice chápu, že kdyby nějaký soudruh milicionář dostal ocelovou kuličkou zásah třeba do brňavky, tak by byl vyřazen, ale přece jen ten prak... Ale možná se začetli do starých biblických příběhů a došli tam k tomu, jak David (král židovský) měl prak a při boji zasáhl kamenem vystřeleným z praku jistého Goliáše (Filištínští). No, ale já, který měl i jiné zbraně přece jen... s tím prakem... no nevím...
Většina těch soudců byla výrazně politicky angažována. Nebyli to žádní řadoví členové KSČ, ale byli to lektoři, členové předsednictva KSČ. Také se tam tlačil
Jaroslav Filipský, ale potom nějak pochopil co dovedu a zůstal ve vedení Okr. soudu v Olomouci.)
První, již zmiňované, jednání s předsedou Vrchního soudu v Olomouci JUDr. Vladimírem Helešicem se uskutečnilo dne 12.února 1996 v jeho kanceláři. Z tohoto jednání jsem pořídil podrobný služební záznam v režimu "přísně tajné". JUDr. V.Helešic si stěžoval na nátlak, který je na něho vyvíjen ze strany
JUDr. Jiřího Nováka (v té době
ministr spravedlnosti), který ač věděl o minulosti zkompromitovaných soudců, trval na tom, že na Vrchním soudě v Olomouci budou působit. Celá věc byla řešena v rámci operativní akce s kr. názvem "Silon". Po nástupu Miloše Zemana do pozice premiéra byly od počátku vyvíjeny snahy o zastavení a uložení svazku "Silon" což se nakonec podařilo.
Také jsem JUDr. Helešice seznámil s dokumenty, které prokazují, že někteří soudci, jako např.
JUDr. Jan Zavrtálek, byli předmětem zájmu StB a to pro své homosexuální orientace s osobami mladistvými, kdy pro tyto praktiky zneužívali svého soudcovského postavení. StB získávala na tyto soudce
kompromitující informace, aby je následně
využila pro své zájmy. Operativní spis StB s názvem "
Pudl" vypovídá o tom, že těch soudců a prokurátorů bylo více. Ná Vrchní soud v Olomouci se měl dostat např. i jistý soudce
JUDr. Petr Pšenica. Ten, jak ze svazku "Pudl" vyplývá, někdy Zavrtálkovi s těmi mladistvými pomáhal a někdy se o ně pohádali. Prostě ten svazek "Pudl" byl pro někdejšího ředitele BIS Jana Prince velmi důležitý, a kdyby se "Pudl" dostal na veřejnost, tak bude mazec.
Dobře si vzpomínám, jak JUDr. Helešic, kterému jsem ukázal jen jeho nepatrnou část, byl z těchto informací konsternován a prohlásil, že s takovým materiálem on pracovat nebude. Už v té době byl velmi kritický k tehdejšímu ministru spravedlnosti
JUDr. Jiřímu Novákovi a já na základě svých zkušeností s tímto někdejším komunistickým kolaborantem také.
Na soudce Zavrtálka a na jeho komplice jsem v BIS upozorňoval už asi od r. 1992-3. Ovšem vedení BIS TO Olomouc (Princ a s spol) se toho báli. Pro Prince bylo nejdůležitější zůstat v BIS. A to se ukázalo i u mnoha dalších jako je např. Stárek, Jíra, Bublan, Lang, Zukal (Hradíkův zeť) a mnoho dalších, rádoby disidentů.
Koneckonců důkaz o tom, že jsem na soudce Zavrtálka upozorňoval dávno před tím, než o mně začal rozhodovat, je i na internetu - jen tak namátkou: v roce
2004,
2010,
2011, a konečně v roce
2016 (klikněte si na letopočty). Z mé strany tedy rozhodně nešlo o nějaké účelové "opatřování citlivých údajů o předchozím soudci" a je nepochopitelné, proč k odvolání soudce Zavrtálka došlo terve nyní - po tom, co mne jeho rozhodnutí poškodilo.
O problému se soudci
Vrchního soudu v Olomouci bylo psáno i v mediích. Zmínil bych článek "Političtí vězni tvrdí, že někteří soudci jsou zkompromitováni" v MFdnes ze dne 22.4.1998 (viz kopie přiložená na konci článku). V tomto článku je zmíněn i Ing. Tomáš Hradílek, který se naopak zastává soudce Vrchního soudu v Olomouci
JUDr. Miloslava Stankuše. Jde o soudce, který jej soudil v závěru 80.let. Zde nutno upozornit, že soudce JUDr. Stankuš byl v r. 1989 před soudem s Ing. Hradílkem poučen jak má soudit. Pokyny byly vydány z nejvyšších míst pragmatického vedení ÚV KSČ.
Z výslechů příslušníků StB Občanskou komisí v Přerově a v Ostravě jsem postupně pochopil, že Ing. Tomáš Hradílek byl pro StB jistou nadějí, že vše proběhne dle sametového scénáře. Tomu ostatně nasvědčovala i mimořádná ohleduplnost, když před listopadem 1989 StB proti Hradílkovi zasahovala. Prostě když byl Hradílek souzen, tak dostal podmínečný trest od kterého bylo následně upuštěno. Bylo to jen takové předem připravené divadlo orgány StB a KSČ.
Já ale osobu Hradílka dokonale pochopil až v době, kdy jsem krátce před svým zatčením v r. 2001 na Státním zastupitelství v Přerově na vlastní uši slyšel, že
on nikdy proti osobě gen. StB Aloise Lorence nebude svědčit, neboť gen Lorenz zajistil klidné vyřešení událostí kolem 17.listopadu 1989. Na toto státní zastupitelství jsme byli oba předvolání k převzetí materiálů, týkajících se obžaloby gen. StB A.Lorence. To jsem již pochopil celou tu zhoubnou a proradnou roli někdejšího funkcionáře KSČ Ing. Tomáše Hradílka, který si mohl v dobách tuhé normalizace např. s pomocí svého komplice - člena
Lidových milicí Rudolfa Berezy provádět různé protestní atrakce, neboť věděl, že se nikdy do vězení nedostane.
Připomínám, že soudce JUDr. M.Stankuš, který v r. 1989 v Přerově soudil Ing. T.Hradílka, byl mimo jiné lektorem KSČ na Socialistické akademii a také členem výboru KSČ. Část jeho materiálů jsem zachránil před spálením (viz kopie přiložená na konci článku), kdy ve vojenském pásmu okupační armády SSSR, na střelnicích SNB a na dalších místech byly takové a podobné písemnosti prokazující kolaboraci s KSČ ničeny spálením. Při těchto akcích jsem musel v několika případech použít i pohrůžku násilí, což Ing. T.Hradílek těžce nesl a já se mu dnes vůbec, ale opravdu vůbec nedivím. On je součástí klenby, která se může zhroutit i s těmi co to s ním rozehráli.
Soudcovský soubor na tom Vrchním soudě v Olomouci je fakt děsivý. Dle mého názoru je to instituce, kde jsou odloženy různé
komunistické fosilie, komunističtí kolaboranti všeho druhu a morální zvrhlíci. Tohle semeniště zla je vysoké bezpečnostní riziko, bere z našich daní obrovské peníze a proto v rámci svých možností na to poukazuji.
Já prostě jenom
nechci, aby mne soudili mravnostně závadové osoby, bývalí komunisté a podobné kreatury, které vykonávaly špinavou práci pro StB.
Nakonec mi nezbývá než zopakovat, co jsem řekl už mnohokrát: Pro mne třetí odboj ještě neskončil.
Docela na závěr bych ještě chtěl
❤️ poděkovat všem, kteří mi vyjádřili podporu tím, že k jednání soudu přišli. Potkal jsem tam i lidi, kteří mi děkovali za to, že něco takového nikdy neviděli, a to mne zvlášť potěšilo.
Vladimír Hučín, 26.4.2018, doplněno 7.5.2018
»──►
Spor dvou disidentů neskončil ani u Vrchního soudu
»──►
FOTO
»──►
Vrchní soud opět zamítl žalobu Hučína na exministra Hradílka
»──►
11 let stará pomluva
