Vladimír Hučín - Chci právo i pro Vás!

Ilustrační foto: svodka FMV z 29.8.1989. AKTUALIZOVÁNO!   Slušovice jsou místem, odkud pocházela moje máma a já tam po řadu let jezdil na prázdniny. Místní kostel jsem důvěrně znal a dokonce jsem tam měl možnost v r. 1962 vykonat funkci ministranta za jednoho chlapce, který onemocněl. Ale vezmu to od začátku. Můj staříček Josef Julina (otec mojí mámy) pocházel z šesti sourozenců a jenom on se jaksi nepodařil. Tak např. jeho bratr Eduard byl majitelem malé továrny na výrobu motorů a strojů. Další byli také kapitalisticky orientování a neměli rádi SSSR. Eduard byl dokonce i 3 roky ve výkonu trestu a sestra Hermína byla pár měsíců ve vyšetřovací vazbě. Prostě mezi staříčkem a ostatními byl boj. Několik Julinů lze také dohledat v archivu StB, ale z těch jmen co jsou v evidenci není nikdo, kdo by byl z rodiny staříčka. Ono je Julinů na Zlínsku hodně. Staříček má bohužel ve svém životě i velkou část, za kterou se později hodně styděl. Totiž on se v r. 1916 na ruské frontě dostal do ruského zajetí, kde pracoval jako kovář u vozatajstva. Když vypukla bolševická revoluce, sověti propustili zajatce a nastal chaos, neboť se o ně dál nikdo nestaral. Pak ale v únoru 1918 přišli rudoarmějci agitovat a mnoho vojáků se přihlásilo do jejich řad, on také. Pracoval ve štábu pracovní zajatecké jednotky, jejímž hlavním úkolem bylo zásobování vojska v první linii. S ní prošel Kyjev, Poltavu, Charkov, Voroněž, Kursk, Tambov, Saratov, Carycin, celkem více jak 2000. km přesunů a bojů za pochodu. Na jaře v r. 1968 nám staříček sdělil, že dostal z Francie dopis s poděkováním. V dopise mu nějaký občan, který zastupoval nějakou organizaci sdělil, že mají pro něho automobil a že mu nabízejí několik typů. Záleží na něm, který si vybere. Bylo to pro nás překvapení. Z této události bylo zřejmé, že to je za nějakou akci, kdy on zachránil nějakého legionáře a ještě další osoby. Mělo se to stát v Rusku při přepadu vlaku. Vím, že s legionáři měl dobré vztahy. V daném případě se mělo jednat o akci, kdy nějaké osoby již stály před popravčí četou a díky staříčkovi a ještě někomu dalšímu bylo popravě zabráněno. Co se toho auta týče, tak naši si vybrali Simku 3001 v barvě bordo. Za auto jsme zaplatili jen nějaké poplatky. No a pak v srpnu přijela vojska SSSR a vše bylo jinak. Staříček (*1896) si jako důchodce přivydělával výrobou dřevěných krabic-přepravek a podobných výrobků, které vyráběl dle požadované velikosti. Po nástupu Františka Čuby (1963) přišlo nařízení, že s výrobou musí přestat, a že může pokračovat pouze za předpokladu, že bude zařazen pod nové vedení JZD, které bylo pod naprostou kontrolou Františka Čuby. V důsledku této, na první pohled banální okolnosti, se staříček dostal do problémů. Staříček se ale nic nebál, neboť měl několik vyznamenání jako odbojář a byl bohužel i v představenstvu Svazu protifašistických bojovníků. Za 2.svět. války měl za sebou ukrývání partyzánů a zbraní, předávání potravin a tak pod., ale také i nějaké mrtvé. Jednou to byla přestřelka u Ploštiny, potom někde u Březové, ve všech případech to byli němečtí vojáci. On měl Řád rudé hvězdy a několik dalších vyznamenání. (To ho také asi chránilo před Čubou a spol. A asi také i jeho věk.) Ovšem po vpádu vojsk Varšavské smlouvy do naší republiky v r. 1968 to se staříčkem málem praštilo. Stal se z něho velký nepřítel SSSR. Pomáhal mi ukrývat zbraně, munici a také výbušniny. Jeho úkryty byly vynikající. Tak např. po mém obranném útoku na regulovčíky v r. 1974 jsem staříčkovi za dva dny sdělil, co se stalo, neboť jsem předpokládal, že může být předmětem zájmu StB. Dobře si pamatuji, jak řekl po tom, co jsem mu sdělil, že: "jeden po mém útoku zůstal živý, hýbal se a chroptěl". On na to. " proč si ho dacana nedorazíl, dyť smél nůž"? Ogaro nešťastná, esli tén rusák přežíl a pozná ťa, tak si v řiti a my s tebů..." Jeho syn Joža byl aktivní u partyzánů. On byl fanda do zbraní. V 50.letech se s otcem pohádal, jelikož mu hrozilo trestní stíhání. Vinu mu však nakonec neprokázali. Byl krátce i ve vyšetřovací vazbě za protikomunistické výroky a za nedovolené ozbrojování. Usmířili se až po r. 1968. Pobyt ve Slušovicích se po osmašedesátém pro staříčka stal utrpením. Staříček sice měl všelijaká vyznamenání, ale na tom nelze pořád stavět. Čuba tam ovládal vše. A řada lidí se ochotně ohla... Staříček byl samá jizva od opakovaných průstřelů, a několika dalších zranění od výbuchů. Chyběly mu prsty od zásahu střepin granátu. Je zajímavé, že některá tato zranění vůbec přežil. Obdivoval jsem, jak rychle dokázal rozložit a složit např. německou pistoli Parabellum. Já jsem se mu v tomto vyrovnal jen jednou, ale to jsem trénoval asi měsíc, a jemu přitom chyběly čtyři prsty (!!!) Tak když ho přišel opakovaně vyslechnout a poučit místní příslušník SNB, který věděl, koho má před sebou, tak on toho maximálně využil a dokonce prohlašoval, že si promluví s otcem Fr.Čuby, kterého znal a že mu to spočítá za nějakou akci z války, kdy selhal. Příslušník SNB vždy odešel s nepořízenou, ale on to ten příslušník už asi očekával a dokonce se staříčkovi prý i jednou omluvil. Potom se do problému vložil František Čuba osobně, ale to již pro staříčka přijeli soudruzi z StB a navíc ho začali obviňovat z nedovoleného ozbrojování. Staříček jako starý odbojář sice měl dobře ukrytou pistoli, ale při domovní prohlídce ji nenašli. V té době ho v podstatě zachránilo to, že jeho manželka Anna náhle vážně onemocněla a on se musel o ni starat a tak výroba nějakých přepravek šla stranou. Já ale po tom všem musel neustále poslouchat výroky jaký je ten Čuba "grobiján, dacan a podegra". Máma (povoláním učitelka) se vždy do těchto vyhrocených řečí vložila s tím, že ať se tak nevyjadřují přede mnou, že to budu na veřejnosti opakovat před dětmi a že bude zle. V roce 1977 k němu přijela StB s tím, že u něj provedou domovní prohlídku [viz přílohy na konci stránky]. V té době už jsem byl trestán a je pravděpodobné, že to byla součást represí StB. Hlavním cílem bylo nalézt samopal. V rámci mého zatčení v r. 1976 to už byla moje třetí domovní prohlídka. První byla v den mého zatčení dne 12.října r. 1976. Potom byla další, nečekaná, o vánočních svátcích a do téhle přidali i staříčka. On se opět bránil svými bojovými zásluhami z války, ale na soudruhy z StB to neplatilo. On byl skálopevně přesvědčen, že v tom měl prsty i Čuba. Tenkrát ve Slušovicích k němu StB vnikla a nejprve využili toho, že měl veřejně urazit Fr.Čubu. On vysvětloval jak to bylo a ihned soudruzi z StB přešli na hledání zbraní. Tenkrát měli i "hledačku". Na počátku bylo hlášení agenta Eliáše (Antonín Mikeš), to je ten, co jsme mu dali tu bombu. Mám jen kusé informace, že můj staříček měl být v r. 1976 zatčen, vazebně vyšetřován, ale ten Řád rudé hvězdy, jeho věk a zdravotní stav k tomu byly asi překážkou. Měla se na tom podílet KGB Olomouc. U něj v rodinném domku byly zabaveny filmové dokumenty v plechových krabicích, které získal od Tomáše Bati. (Staříček u Bati ve Svitu pracoval jako zástupce mistra, viz čestné uznání v příloze ↓). Dále byly zabaveny radiosoučástky, které prý mohly být dle StB určeny pro výrobu vysílačky a také zaměřovací optický přístroj-periskop. Na jednom z těch zabavených filmů by měl být staříček jak rokuje s Baťou a jak mu dávají to ocenění. Já některé ty filmy (16 mm) mám. Byly v jedné plechové skříni na StB v Ostravě a ještě tam bylo i několik gramofonových desek, které mi byly zabaveny při domovní prohlídce v r. 1976. Vše bylo v papírovém pytli s nápisem "d.p. V.Hučín". Ovšem ten periskop, šavle, bajonety a další nikde. [Domovní prohlídky proběhly také krátce po mém trestním stíhání v r. 1971. První byla někdy na podzim r. 1971, druhá v r. 1973 krátce po rozšíření protisovětských letáků s heslem "PRYČ SE SOVĚTSKOU DIKTATUROU". Ta však byla asi v polovině zastavena okr. prokurátorem JUDr. Janem Chmelařem, jehož manželka byla kolegyní mé mámy - učitelky. To ta kolegyně zapracovala. To bylo velké štěstí, neboť ve sklepě byly ukryté již dětskou tiskárničkou natištěné zmíněné protisovětské letáky a navíc ve sklepě byl i jeden meteorologický balon. Tento Chmelař byl otcem nebohého MUDr. Chmelaře, co byl stíhán v r. 2001 za napsání té neschopenky a krátce po osvobozujícím rozsudku zemřel. Jinak já také pamatuji domovní prohlídku v r. 1958. To můj táta a jeho bratr spolu s jejich otcem byli podezřelí, že ukrývají zbraně. Prostě pořád se hledalo, pátralo a prohlíželo. A to všechno přispělo k tomu, že jsem se stal tak trošku i odborníkem na ukrývání zbraní.] František Čuba byl častým předmětem diskusí vždy, když jsme přijeli ke staříčkům do Slušovic. Od té doby měl staříček problémy i po tom, co se již jako vdovec počátkem 70.let odstěhoval ze Slušovic za námi do Přerova. On byl toho názoru, že se mu Čuba pomstil tím, že ho ve Slušovicích s jeho stavením zahrnuli do lokality, která se zbourala. Rozhodnutí o zboření staříčkova statku bylo pro něj traumatizující a v tom měl Čuba prsty a to také bylo veřejně známé. V r. 1977 na podzim staříček zemřel. Na pohřbu byla zajímavá směsice lidí. Byli tam i nějací jeho (prý) spolubojovníci v baretech legionářů. Jeden se sotva držel na nohou. Ale byli tam i příslušníci StB, ale ti pouze prováděli nějakou svoji akci. Já byl ten rok v květnu propuštěn z vyšetřovací vazby StB a bylo zřejmé, že jsem také předmětem zájmu. Už den po pohřbu přišli za staříčkovou družkou (Hrabalová) tři soudruzi. Jeden byl z předsednictva Svazu protifašistických bojovníků, druhý byl z SNB (StB) a ten třetí byl nejzajímavější. Byl to jistý Jaroslav Raimr, který v r. 1971 mi rval vlasy, několikrát mne udeřil a já proti němu potom použil anténu z Moskviče. On ten Raimr měl od té doby na obličeji takovou zajímavou jizvu. Prostě jakoby otisk té antény i s tou kuličkou na konci. Jeho syn Vladimír Rajmr byl příslušníkem StB a já ho po 17.listopadu odstraňoval. Prostě tito tři soudruzi, co přišli za družkou po staříčkovi, chtěli veškeré archiválie, které staříček měl. On toho měl dle družky asi 5 krabic od Margarínu. Družka byla z té návštěvy vystrašena a písemnosti jim bohužel vydala. Chtěli i vyznamenání jako např. Řád rudé hvězdy, ale to už se nenašlo, to už jsme s mámou ukryli. Ptali se také po zbrani. Přesvědčovali družku, že určitě někde zbraň má, že byl bojovník a že až ji najde, tak že ji musí okamžitě odevzdat na SNB. Já se o ty okolnosti které by mne dnes zajímaly začal zajímat až někdy po mém prvním odsouzení z r. 1971. Bohužel můj komplic u výslechu v r. 1976 ve vazbě na StB v Ostravě uvedl, že v domku mého dědy jsem mu pouštěl nějaké nepřátelské stanice a že to bylo celkem dobře slyšet. Ten protokol mám. Staříček byl posluchačem Hlasu Ameriky. Tož tak. Dodnes nemám z jeho života úplně jasno, ale dle toho co jsem vnímal bylo zřejmé, že do Přerova se přestěhoval i z toho důvodu, že měl problémy s Františkem Čubou, který měl značný vliv. A tak jsem si na tohle všechno vzpomněl, když jsem viděl v televizi záběry z kostela z pohřbu Františka Čuby ve Slušovicích a příjezd a účast proruského virotika Miloše Zemana v místním kostele, který důvěrně znám, a tak mne napadlo, zda by po tom všem, co se tam událo, neměl být kostel znovu vysvěcen. Asi jsem podjatý, Miloš Zeman mne spolu s dalšími jako premiér nechal v r. 2001 odstranit z BIS a vazebně vyšetřovat, ale já jsem v době svého skoro desetiletého působení v FBIS a BIS měl možnost se podívat tomu Slušovickému zázraku JZD na střeva a tak si toto své hodnocení z církevního pohřbu bývalého člena ÚV KSČ Františka Čuby nemohu nechat jen pro sebe. Vladimír Hučín - válečný veterán 3.odboje, předseda KPV Přerov

---

VIDEO: Tomáš Baťa mladší o JZD AK Slušovice

---

Docentovy zázraky: ▶ JZD Slušovice bylo povoleno odevzdávat býky i za spřátelené družstvo z Vysočiny a ti dělali to samé s brambory, čímž Slušovice získaly nezanedbatelnou konkurenční výhodu ▶ Biotechnologický provoz na Hrobicích jsme postavili vlastně pololegálně ▶ JZD Agrokombinát Slušoviceporušuje zákon vývozem tříděného uhlí do Německa ▶ JZD AK Slušovice budou odpadní vodu ze 3.patra těžebního úseku Brzkov používat při výrobě nealkoholických nápojů a ty z části vyvážet do Rakouska ▶ Slušovické JZD jako inspirace přestavbového filmu ▶ 29.12.1989 dluží JZD Agrokombinát Slušovice na odvodech na daních 248 miliónů Kčs ▶ V době socialismu našlo v JZD AK Slušovice práci mnoho politicky nepohodlných či z KSČ vyloučených lidí ▶ Čuba měl místní estébáky zmáknuté ▶ Stanislav Devátý hrubě porušil družstevní kázeň (str.54) ▶ Stanislav Devátý by si měl sám platit náklady na lékařskou péči spojenou s jeho hladovkami ▶ I. správa StB poskytovala Slušovicím ze jejich služby v rámci spolupráce výsledky výzkumů nebo vzorky materiálů, které se jí podařilo zcizit v zahraničí

---

VIDEO: František Čuba: Slušovický zázrak

---