Vladimír Hučín - Chci právo i pro Vás!

Po dlouhé době jsem dne 13.června 2022 navštívil pravidelné zasedání městského zastupitelstva v Přerově, a to ve věci návrhu na odstranění sochy Rudoarmějce před ZDŠ na Želatovské ulici v Přerově. Naposledy jsem se tohoto zasedání účastnil krátce poté, co jsem musel reagovat na zákazy projevů Konfederace politických vězňů (KPV) a Klubu angažovaných nestraníků (KAN) k výročí oslav Sametové revoluce - 17.listopadu 1989. Tyto opakované zákazy projevů, jak je všeobecně známo, vydal pro nás politické vězně, nechvalně známý primátor Petr Měřínský, který je v Přerově představitelem hnutí ANO, založeném známým konfidentem StB a nomenklaturním kádrem KSČ Andrejem Babišem, v současnosti navíc ještě trestně stíhaným. Moje tehdejší reakce na tomto zasedání byla iniciována i tím, že nebyl objasněn ani jeden z bombových útoků, které byly v Přerově spáchány krátce po návštěvě prezidenta Miloše Zemana na obydlí redaktorky Přerovského deníku, a to i za pomoci tak zvané trubkové bomby. Ale vrátím se k meritu věci. Po hodinách čekání jsem se dostal na již zmiňovaném zasedání dne 13. června t.r. ke slovu, a to po projevu statečné zastupitelky Heleny Netopilové, která přednesla náš (KPV a KAN) návrh k odstranění sochy Rudoarmějce a to jako výraz solidarity s národem Ukrajiny, který byl zákeřně přepaden ruskými vojsky. Ihned na počátku rozboru tohoto problému se ale dostal ke slovu někdejší zástupce KSČm Břetislav Passinger, který samozřejmě zkritizoval zastupitelku Helenu Netopilovou a informoval o tom, že jeho rodinní příslušníci raději položili život za Hitlera, než aby bojovali za osvobození ČSR. Dále se ke slovu dostávali zástupci Trikolory, kteří dle očekávaní sochu Rudoarmějce hájili. Také se přihlásili zástupci z ODS Jakub Navařík a Marek Dostál a Elena Grambličková ze STAN. Od těchto jsem očekával alespoň nějakou podporu, ale nestalo se tak. Zástupce Navařík, ale i další tak zvaně pravicoví poslanci, hájili Rudoarmějce a já zalitoval, že jsem v r. 1976 z podnětu tvůrce sochy Rudoarmějce Josefa Bajáka v důsledku zatčení nedokončil akci s cílem tuto totalitní sochu zničit ke dni výročí okupace vojsky SSSR z r. 1968. Zastupitel za ODS Dostál si při své obhajobě Rudoarmějce udělal jak se říká z ostudy kabát. Já jsem ve svém projevu vysvětloval závažné okolnosti, které nás politické vězně a odpůrce komunistické ideologie vedou k žádosti na odstranění Rudoarmějce, ale nemohl jsem ani zdaleka sdělit vše, neboť mi byl vypnut primátorem Měřínským mikrofon. Po obhajobách Rudoarmějce místními zastupiteli jsem si chvílemi připadal jako na zasedání Svazu československého-sovětského přátelství (SČSP). V roce 1972 se v sále Městského domu, tedy v sále tohoto zasedání, konala hudební - společenská akce pod záštitou SČSP a já jsem tehdy tuto akci úspěšně narušil za pomoci několika gramů bromacetonu, ale to byla doba tuhé normalizace. Co by se ještě mělo stát, aby i tady ti přerovští, tak zvaní pravicoví zastupitelé pochopili, že Rusko, které je řízeno zločinci - vysokými důstojníky KGB, je obrovským nebezpečím pro celý svět, a že Ukrajina zasluhuje naši maximální solidaritu?! Znovu připomínám, že Rudoarmějec je symbolem těch, kteří nám na svých bodácích po nacistické totalitě přinesli totalitu komunistickou, která po vleklá desetiletí nelítostně likvidovala každý projev demokracie, popravovala a věznila. Dále připomínám, že i přímo na informační tabuli, která je u Rudoarmějce, je mimo jiné uvedeno, že po potlačení povstání 1. května nakonec Němci vyklidili samotný Přerov bez boje, a že v bojích v okolí Přerova kromě rudoarmějců zahynuli také vojáci rumunští. A konečně k osvěžení paměti těch, kdo nadhodili jakési přepisování dějin připomínám, že svět se nezastavil v roce 1945, a že i u nás došlo k jistým událostem zásadního historického významu. V závěru bych za KPV, KAN a další poděkoval paní zastupitelce Heleně Netopilové za snahu o zlepšení reputace Přerova. Stále častěji jsem v důsledku událostí dotazován nejen na obhajobu Rudoarmějce, ale i na stav mínění občanů Přerova, kde komunistická ideologie byla vývojem ve světě poražena, ale určitě ne doražena. Vladimír Hučín