Vladimír Hučín - Chci právo i pro Vás!

V Deníku byl zveřejněn dvoustránkový rozhovor se současným ředitelem Bezpečnostní informační služby ČR Michalem Koudelkou pod názvem "Důvěra veřejnosti a politiků je pro činnost BIS zásadní." U tohoto rozhovoru je nutno uznat vysokou profesionalitu známé prestižní redaktorky Deníku Kateřiny Perknerové, která této bezpečnostní problematice rozumí, neboť za období normalizace působila řadu let jako zapálená spolupracovnice Státní bezpečnosti, vedená pod krycím jménem: "Éter" a to dokonce na problematice boje proti vnitřnímu nepříteli. Už i tato skutečnost - výběr této redaktorky - dle mého mínění není pro tento rozhovor s Michalem Koudelkou přínosem.

Já do FBIS nastoupil v r. 1991, tedy o něco dříve, než Koudelka, a tak o prostředí v FBIS a BIS něco vím. Co bych Koudelkovi vytkl je to, že byl určité podstatné období až servilně podřízen někdejšímu nechvalně známému náměstkovi BIS Jiřímu Langovi, který byl po řadu let příčinou mnoha problémů v BIS a díky němuž byly také zmařeny mnohé zpravodajské akce, které mohly prokázat zločinné působení ruských tajných služeb ve spolupráci s našimi levicovými extrémisty na území ČR.

Nutno také zmínit, že Jiří Lang byl v přátelském kontaktu s levicovým extrémistou Petrem Uhlem, ke kterému byly zjištěny závažné informace z problematiky levicového extrémismu. Já se po svém zatčení nedivil, že krajní levičák Petr Uhl se tak angažoval pro mé zatčení a svými komentáři v Právu vyjadřoval nespokojenost nad tím, že jsem byl nakonec Ústavním soudem zproštěn veškerých obvinění a to nejen z předlistopadového období, ale i z období mého téměř desetiletého působení v FBIS/BIS.

Jiří Lang se po čase za vlády ČSSD stal dokonce ředitelem BIS a po odchodu z BIS byl dosazen do pozice ředitele Národního bezpečnostního úřadu ČR (NBÚ).

Jiří Lang byl významným svědkem vykonstruované obžaloby proti mně. Na základě toho, jak jsem v FBIS a BIS postupně získával zkušenosti s nekalým působením Jiřího Langa, jsem se krátce před svým zatčením v r. 2001 rozhodl, že např. nesplním jeho rozkaz a nevydám mu své zdroje, které jsem získal v rámci svého působení v kontrarozvědce. Byly to především zdroje, které působily v prostředí levicového, ale i pravicového extrémismu v souvislosti s mimořádně rafinovanými aktivitami ruských tajných služeb, krytých konzulátem Ruska v Ostravě. Tenkrát už jsem věděl, že pod naprostým vlivem Jiřího Langa nebyl jen Michal Koudelka, a tak nebylo ani co řešit, ale to je jen nepatrný výčet toho všeho, co se v BIS dělo.

Velkým zklamáním pro mě bylo i to, že mnozí disidenti strčili hlavy do písku a jediné co je zajímalo bylo setrvat na svých pozicích i za cenu, že ve vedení státu ČR získávají pozice proruské struktury s vazbami na Miloše Zemana.

Koudelka samozřejmě nebyl nikdy žádným protikomunistickým bojovníkem, ale přece jen se mohl v dané situaci zorientovat, poučit a v rámci svých možností udělat i něco navíc. Ovšem v jeho případě by musel ve svém rozhovoru v Deníku sdělit, že po nástupu Miloše Zemana musel držet jak se říká hubu a krok, neboť jinak by se v tomto prostředí neudržel.

Tato podstatná okolnost i dnes mnohé vedoucí pracovníky BIS vzájemně kompromituje a to je také záruka, že se na toto téma nebude nic vysvětlovat, ale já se o to budu i nadále pokoušet.

Tedy rozhovor Michala Koudelky s konfidentkou StB Kateřinou Perknerovou je jenom takové povídání o tom, že když nebude pršet, tak nezmoknem. Bohužel Michal Koudelka se v období, kdy mohl alespoň v rámci svých možností zasáhnout, spíše řídil rčením: "Nevadí že je smrad, hlavně že je teplo".

Přes to všechno já se snažím Koudelku vidět i v tom lepším světle. On do FBIS vstupoval jako nepopsaný list. Já do FBIS vstupoval na doporučení Konfederace politických vězňů, měl jsem v té době celou řadu zbytkových trestů, které se týkaly i zbraní a výbušnin a někteří vedoucí představitelé FBIS, když viděli spisovou dokumentaci mé opakované - předlistopadové trestné činnosti, např. z akce StB Útok, tak podklesávali v kolenou. Tímto chci jen naznačit, že Koudelka mohl pro dobro věci udělat víc a ne se účelově schovávat za utajované skutečnosti, rozkazy a tak pod. To, na co se dnes snaží v náznacích upozornit, mohlo být alespoň z části eliminováno, ale to by možná také za vlády Miloše Zemana skončil tak jako já - ve vyšetřovací vazbě.

Byla velká škoda, že po mém zatčení v r.2001 můj soudní proces probíhal s vyloučením veřejnosti. Jsem přesvědčen, že kdyby Michal Koudelka měl možnost být např. přítomen výslechu a zbabělým a podlým reakcím svého tehdejšího nadřízeného Jiřího Langa, tak by se vzpamatoval mnohem dříve a možná by se i styděl za to, koho měl za nadřízeného. Z výslechu Jiřího Langa, dnes generála, a jeho chování, byli šokováni nejen moji důvěrníci, advokáti, ale i celý soudní tribunál. Nakonec soudní záznam z tohoto jeho jednání lze předložit a také doložit svědectvím bývalého ředitele BIS Olomouc.

Pachatelé neobjasnění zločinů, které byly v ČR prováděny z iniciativy ruských tajných služeb, jsou v poslední době povyšováni bývalým komunistickým rozvědčíkem - dnes prezidentem Petrem Pavlem do generálských hodností a Michal Koudelka musí dobře vědět, jaká je mezi nimi vzájemná symbióza. Ten má ale nyní snadnou, i když jedinou, obranu proti mému tvrzení - účelově se řídit zákonem o utajovaných skutečnostech.

Abych alespoň částečně odlehčil tento svůj kritický přístup k rozhovoru Michala Koudelky s bývalou konfidentkou StB Kateřinou Perknerovou, tak bych si dovolil zmínit jistou událost, která se mi v BIS přihodila krátce po tom, co jsem se v r. 1996 v BIS stal mimo jiné instruktorem pro výcvik ostrých střeleb z pistole, revolveru a samopalu: Michal Koudelka ve svém rozhovoru tvrdí, že v BIS musí umět střílet i sekretářky. Já něco takového kdysi před několika pracovníky BIS (bývalými disidenty) řekl a výsledkem bylo, že jsem byl kárně řešen za projevy militantnosti samotným tehdejším náměstkem BIS Jiřím Langem.

Vladimír Hučín

Dříve zveřejněné přílohy
Akce StB Útok
Závěrečná zpráva o agentovi "Eliáš"