Vladimír Hučín - Chci právo i pro Vás!

Bylo mi přeposláno k posouzení několik zpráv o tom, že bývalý politický vězeň ThDr.Antonín Huvar dostal cenu dr. Jaromíra Šavrdy. Nejprve jsem si myslel, že je to nějaký nevkusný žert, ale po přečtení článků z tisku jsem zjistil, že je to pravda.

Nevím v jakém zdravotním stavu se v současnosti nachází ThDr.Antonín Huvar (se kterým si od r. 1991 tykám), ale nemohu se zbavit dojmu, že ti, kteří toto ocenění zosnovali a předali, nekonali v dobrém úmyslu. Po zjištění, že se předání osobně zůčastnil bývalý předseda KSČ - později chartista Ing.Tomáš Hradílek spolu s Dolores Šavrdovou jsem věděl, kolik uhodilo. Je skutečně smutnou ironií osudu, že v době, kdy byl ThDr.Antonín Huvar vězněn, tak komunistický básník a osvětový pracovník dr. Jaromír Šavrda psal básně, oslavující zločinný nástup komunismu, o čemž svědčí např. jeho díla jako "Pionýrská říkadla" a "Struny míru".

Ti, kdo byli přítomni v r. 2007 u Krajského soudu v Ostravě soudnímu jednání ve věci mé žaloby na komunistického esenbáka plk.JUDr(SNB) Jiřího Pščolku, za nepravdivá obvinění šířená v mediích, si mohli udělat názor na Ing.Tomáše Hradílka a na Dolores Šavrdovou. Oba jmenovaní přišli k soudu s tím, že podpořili svým svědectvím bývalého komunistického esenbáka Pščolku, který podvodem prošel do nejvyšších pozic Krajské správy PČR Ostrava.

Tedy pokud PhDr.Antonín Huvar převzal cenu Jaromíra Šavrdy, tak já k tomu mohu pouze konstatovat, že to může být důsledek nemoci - náhlé ztráty paměti PhDr.Antonína Huvara. Je pravdou, že komunistická ideologie nakonec po r. 1968 J.Šavrdu uvěznila, ale k tomuto existují i listinné důkazy, že dr. J.Šavrda měl ve vazební věznici mimořádné výhody, které mu umožňovali ti nejnebezpečnější vyšetřovatelé StB, vyškolení v SSSR, jako byl např. pplk.JUDr. Miloslav Neděla a další komunističtí zločinci.

Bylo zcela logické, že při zmíněném soudním jednání ve věci mé žaloby na komunistického esenbáka J.Pščolku se D.Šavrdová neovládla a při zjištění, že existují důkazy o tom, že je po r. 1989 spolu s Ing. T.Hradílkem odpovědná za nekalé dosazování těchto komunistických esenbáků do vedoucích pozic, začala tato dáma přítomné posílat do p....e, a to i před kamerami sdělovacích prostředků. Jmenovaná se také velmi pohoršovala nad tím, že mám originální listinné důkazy o nezpůsobilosti tohoto komunistického esenbáka. Dle ní tyto dokumenty mají být před veřejností zamčeny v trezoru.

Snad tento můj skromný komentář vyvolá kolem podivného ocenění ThDr.Huvara nějaké diskuze a možná i něco víc. Moc iluzí si však nedělám.

Vladimír Hučín
V Přerově dne 15.prosince 2008

Dovolíme si náš příspěvek k tomuto tématu začít přirovnáním k výroku herce R. Hrušinského z filmu "Rozmarné léto", když koupajíce se pravil: "tento způsob léta zdá se mi býti poněkud nešťastným..." I nám se podobně vtírá na mysl myšlenka, že oceňovat bojovníky proti komunismu cenou vztahující se k J. Šavrdovi a jeho dílu je rovněž "způsob poněkud nešťastný".

Aby naše následující vyjádření a stanoviska k "některým" lidem a k dějinným událostem pochopila i naše mladší generace, musíme začít od poválečných let, někde od komunistického puče v roce 1948, tj. doby, kdy jsme byli mladí jako Šavrda. Tehdy bylo po válce a lidé ve své prostotě viděli Rusko a jeho Rudou armádu jako osvoboditele od fašismu. Ale s osvobozením k nám "přišel" nový fašismus - ten se již jmenoval komunismus.

Ale i v těchto dobách politické nevyspělosti, bylo již mnoho občanů, kteří si viděli politicky dál, než na špičku vlastního nosu a varovali, co je to Rusko, Stalin, gulagy. A tak zásluhou politických "nadšenců" komunismu se poměrně snadno podařilo komunistům nastolit svou totalitní moc a začali v tzv. padesátých létech gazdovat po komunisticky - vraždy, kriminály, třídní boj, třídní nepřátelé, procesy, znárodnění (loupeže) - prostě tak, jak se to dělalo v Rusku (tenkrát Rusko bylo jako Sovětský svaz).

A v těch dobách, kdy se "lámaly ledy", naletěla na komunistickou propagandu řada nepřemýšlivých občanů, kteří do KSČ vstupovali, nebo aktivně KSČ podporovali. To byli ti Šavrdové, Šabatové, Dienstbierové, Komárkové, Pithartové, Uhlové, Kohouti a tisíce dalších. Ti všichni jsou vinni a spoluvinníci za nástup komunismu v naší zemi se všemi důsledky. Ale čas šel dál a i oni počali chápat, že jejich "rodná" KSČ se jaksi zvrhla a když se chtěli "šprajcnout", bylo již pozdě - KSČ již měla vybudované SNB (komunistcká policie), StB ( Státní bezpečnost), Lidové milice (ozbrojené komunisty schopné střílet do kohokoliv) a celé represivní sítě udavačů, agentů a pochopů a v společnosti zavládl teror a strach. A tak to šlo až do roku 1968, tzv. Pražského jara.

A o to zde jde, že v případu Jaromíra Šavrdy, který básněmi jako např. "Stranický odznak" nejen vyjádřil svou plnou oddanost komunistickým zločincům, ale i barbarským způsobem porovnal nebeskou zář hvězd s komunistickou hvězdou (komunisté měli ve znaku červenou hvězdu se srpem a kladivem). On patřil k těm, kdo se dovedli mýlit podle potřeby, když v roce 1968 dovedl vstoupit do KSČ, kde snad chtěl upevňovat "změny". Upevňování změn se nedařilo (a nejen jemu), za to byl z KSČ vyhozen a následně dvakrát vězněn (dle tisku Jiřího Urbance). Ale je spravedlivé Šavrdovi přiznat, že po roce 1968 a zejména za věznění v době normalizace, se svými díly snažil napravit své omyly.

Tvorba J.Š. je tedy z politického hlediska rozporná, má své klady, ale i vážná pochybení. Proto se domníváme, že sdružení Pant, které si klade za úkol seznamovat veřejnost, zejména mládež s komunistickými zločiny minulých let, mohlo volit cenu spisovatele s vhodnějším politickým profilem.

V dalším opustíme věc Šavrda a budeme se věnovat roku 1968. O co šlo v tomto roce 1968 Pražského jara? V podstatě šlo o rozkol v KSČ, kdy "staří" komunisté nechtěli dobrovolně předat moc do rukou těch "novodobějších" komunistů, takže se rozhádali o tom, zda-li bude socialismus s lidskou tváří, nebo bez tváře. Do toho se jim přimíchali nekomunisté, kteří nechtěli žádný socialismus. A protože kdyby došlo ke svobodným volbám, tak "staří" komunisté by vše prohráli, museli si na pomoc pozvat cizí vojska, aby byla vojensky potlačena údajná kontrarevoluce.

Ale asi půl roku jakési svobody slova stačilo (od jara do 21.srpna 1968), aby se zviditelnili tzv. reformní komunisté a i nestraníci. Ti pak, pokud včas neutekli z vlasti, tak byli pozavíráni, vyhozeni z práce, postaveni před soud - no a bylo po Pražském jaru a nastalo v čele s Husákem období normalizace - tedy návrat ke komunistické totalitě se všemi důsledky... A to jste "mládeži" měli vidět, jak převlékači kabátů měli napilno! Ale i komunisté a jejich StB a soudci měli plné ruce "práce", protože odsoudit tolik nespokojenců s "bratrskou pomocí sovětských vojsk", to dalo práce! Jen v Přerově (rok 1969) nás za dva dny stihli odsoudit 28 (asi 20 minut na jednoho). Vidíte "mládeži", že i justice sebou dovede hodit (i ta postkomunistická), když je to potřeba v "boji" o zachování světlých zítřků!

Ale tresty byly již mírnější, než v padesátých létech, již se nedávaly tresty smrti, již se to řešilo "jen" nějakým tím rokem vězení, takže když vznikla Charta 77 ( plná StBáků a konfidentů, kromě pár lidí jako Cibulka, Hučín a další), tak ti osmašedesátníci již byli i z kriminálů doma. Přesto mnozí osmašedesátníci se pod Chartu podepsali a sdíleli s ní osud až do roku 1989. Normalizační režim vpostatě Chartu toleroval - Charta jen chtěla, aby helsinské dohody o lidských právech, které stát podepsal, aby byly dodržovány, takže to tolik komunistům ani nevadilo, navíc měli své odpůrce pohromadě pod dohledem StB. Přesto ale někdy (jak pro koho) podpis Charty znamenal nějaké příkoří, např. vyhození z práce. Za léta činnosti Charty vzniklo v lidech povědomí, že její signatáři jsou nesmiřitelní bojovníci proti komunismu - byl to omyl, v Chartě byli i podvraťáci, kteří dodnes nedokázali překročit svůj komunistický stín. Jeden z nich je exministr vnitra T. Hradílek.

K panu ing. Tomáši Hradílkovi - který ministroval asi necelé tři měsíce. Když v roce 1989 byl (asi Občanským forem) dosazen jako ministr vnitra, nevěděli jsme o Hradílkovi nic víc, než že je to ten slavný mluvčí Charty 77, kterého vždy Stbáci zadrželi, když jel do Prahy na schůzi Charty. Měli jsme za to, že je to náš člověk v boji proti komunismu. To se tenkrát naši naivitě museli Stbáci smát, až se za břicho popadali! Ale nesmáli se dlouho - Hradílek byl záhy odhalen, tak raději z postu ministra vnitra utekl a tak začínala taškařice, které dodnes říkáme "sametová revoluce"! Hradílek byl jeden z prvních, kteří tomu "pomohli" až do dnešních dnů.

Abychom "mládeži" náležitě vysvětlili, kam zařadit lidi typu Hradílek, musíme provést malou analýzu dnes převážně již bývalých členů KSČ:

I. skupina - jsou to lidé, kteří ani tak nebyli komunisti, jako spíš byli u komunistů, kterým slovo odvaha postavit se zlu nic neříkalo - tito se dnes stydí potichu, nikde se nezviditejňují, nikoho veřejně nekritizují, maximálně sedí u piva v hodpodě, nikomu neškodí, ale také ničemu nepomohou.

II. skupina - jsou to lidé, kteří by se zase rádi vrátili k nějakým postům, pokud na těch postech dodnes nepřežívají zásluhou sametovosti , ale obecně neškodí, k čemuž již nemají odvahu, jsou-li nachytáni, stáhnou se, nechají si i "kálet" na hlavu, jen když jim to sype. Jen velmi ojediněle, jsou-li zahnáni do kouta, tak se brání.

III. skupina - jsou ti, kteří si myslí, že již není nikdo, kdo si na ně pamatuje, nebo že již není nikoho, kdo by jim nastavil zrcadlo. Myslí si, že po asi 20-ti létech mají již "ring volný", že již mohou vylézt z politických děr a škodit skutečným antikomunistům jak se dá. A to je případ Hradílka.

Donedávna již zapomenutý T. Hradílek, dříve mluvčí Charty 77 a ještě dříve předseda MO KSČ v Oseku n.B., dal o sobě vědět, když dal veřejnou podporu dřívějšímu komunistickému SNBákovi Pščolkovi, který byl postaven před soud Hučínem za to, že o Hučínovi v novinách tvrdil lži. Tedy chartista Hradílek chtěl svým svědectvím poškodit předního bojovníka chartistu Hučína - to je úroveň charakteru! Ani se nemůžeme divit, když do Charty mohli oficiálně vstupovat i bývalí předsedové KSČ. A aby toho Hradílek neměl málo, tak figuruje u předávání "Ceny Jaromíra Šavrdy" - držte se komu! - Dr. Huvarovi, který když byl komunisty vězněn 10 let, tak Hradílek potom předsedoval komunistům.

Dr. Huvar je silně založená křesťanská osobnost, křesťané dovedou velkoryse odpouštět. I když my KAN se hlásíme k odkazu západní křesťanské civilizace, přece jen na odpouštění máme jiná měřítka a můžeme si jen přát, aby k dalšímu předání "Ceny J. Šavrdy" jsme již nemuseli mít komentáře.

Závěrem obecná poznámka ke komunismu - dělat přednášky o zločinném komunismu, stavět pomníky, podepisovat petice, provozovat sdružení či nadace atd. je nutné jako nutná podmínka, ale nikoliv jako dostačující pro zákaz komunismu - pakliže je to naším cílem. Je nutné právnicky formulovat důvody k zákazu komunistů ( důvod je učení Marx- Leninismu, Engelsovina) jak to navrhuje JUDr. Hulík a pak zformovat pro to jednotnou stranu mající to jasně v náplni "práce", tak jednotnou, aby prošla do parlamentu a tam kladla zákon,jak to udělal senátor Štětina. Pokud tato vize nemá mít šanci na úspěch , pak naše činnost je jen "pláčem nad rozlitým mlékem".

KAN Přerov

Diskuse:

Nevěděl jsem o tom

Nevěděl jsem o tom předtím, jak jste řekl, že vyšší, "Tvorba J.Š. je tedy z politického hlediska rozporná, má Své klady, ale i vážná pochybení. Proto se domníváme, že pro sdružení Pant, Které si klade za úkol seznamovat veřejnost, mládež Zejména s komunistickými zločiny minulých let, Mohlo volit cenu spisovatele s vhodnějším politickým profilem. "lidé mohou získat některé zajímavé poznatky z této post, speciálně ty, kdo didnt vědět před .. Zdá se mi jiný typ místa, ve skutečnosti Byl jsem surfování bez získat údaje týkající se mé projekty z 640-863 , 642-061 , 642-066 a do té doby sem přišli ... a najít tento post jiný!
Od Anonym v Čt, 2009-09-17 08:21

Diskuse k tomuto tématu už byla uzavřena.