Vladimír Hučín - Chci právo i pro Vás!

(Foto: Soudkyně Lenka Severová nepřipustila předvolat některé Hučínem navržené svědky a žalobu zamítla.)

Dnešní jednání u ostravského krajského soudu bylo rychlé. Soudkyně Lenka Severová působila poměrně dobrým profesionálním dojmem, nicméně její právní názor, totiž že články Tomáše Hradílka jsou legitimním vyjádřením názoru, akceptovat nelze.

Abych čtenáře neovlivňoval svým vlastním hodnocením případu, uvádím toliko linky na oba články a zbytek ponechávám čtenářově úvaze: článek 1, článek 2 [kopie ve formátu .pdf].

Tomáš Pecina, Paragraphos 8.9.2009

---

Rozsudek v cause Hučín v. Hradílek

Krajský soud v Ostravě doručil ROZSUDEK v osobnostním sporu mezi Vladimírem Hučínem a bývalým ministrem vnitra Tomášem Hradílkem.

Odůvodnění rozsudku pokládám za výsměch požadavku spravedlnosti: evidentní skutková tvrzení jsou vydávána za hodnotící soudy, závěr že žalovaný svou difamací toliko vyjadřoval své subjektivní obavy, zda Hučín není přerovskými výbuchy vinen, je postavený na hlavu (ve skutečnosti Hradílek napsal, že Hučín vinen je), a argument o přípustnosti tvrzení, že některé z Hučínových předlistopadových činů, za něž byl plně rehabilitován, měly ryze kriminální charakter, je vyloženou parodií na právo: podle krajského soudu je prý zřejmé, že "hodnocení činů žalobce žalovaným má pravdivý základ".

Inu, výkon třídně pojaté spravedlnosti v celé její argumentační bohatosti, takže nezbývá než litovat, že Osel měsíce září už je udělen...

Tomáš Pecina Paragraphos 23.9.2009

---

Rudá záře nad KS Ostrava udeřila plnou silou s totalitní zvrhlostí!

"Většího gaunera jsem neviděl" jsem bezprostředně po vynesení skandálního rozsudku pronesl na adresu soudkyně JUDr. Lenky Severové a obhájce Tomáše Hradílka JUDr. Tomáše Sokola s tím, že se těším na trestní oznámení i když jsem výrok pronesl pouze v soudní síni a ne jako Tomáš Hradílek, který tímto výrokem pomluvil Vladimíra Hučína v celostátním vydání LN. Pouze jsem se řídil právě vyneseným rozsudkem, který mi dovoloval použít i daleko hrubší výraz – Vladimír Hučín má dokonce nahradit náklady žalované straně?! Byla to pouze ubohá, nedůstojná fraška, která s právem, spravedlností, dobrými mravy a demokratickou společností, neměla vůbec nic společného. Ukázka dědictví tzv. "sametové revoluce", které samo od sebe neodejde a stydět se nikdy nebude – jen když je ono pověstné "korýtko" vrchovatě plné!

Podstatné je zachyceno v odkazech na zvukové záznamy níže. Doporučuji všem kdo mají snad pochyby o existenci justiční mafie či nepochybují o spravedlnosti českých soudů.

Z televizí se dostavila pouze oblastní ČT s redaktorem Loučkou, který nepůsobil zrovna profesionálně. Např, mne "umravňoval" když jsem si dovolil krátce připomenout obhájci Sokolovi (relativizoval označení gaunera a kriminálníka), že k tomu nedošlo v hospodě, ale na stránkách celostátních novin, což je poněkud rozdíl! Pan redaktor pana obhájce během jeho řeči naopak tiše chválil. Vskutku "příkladný" postoj "nezávislého" redaktora. Níže se můžete sami přesvědčit – skutečný "janečkovizec". Ostatně nezdá se, že by média projevila o rozsudek bůhvíjaký zájem?!

Soudkyně žádné důkazy a navrhované svědky obou stran nepřipustila, vědoma si toho co hrozí. Rozsudek vynesla podezřele rychle – jistě i k radosti pana prezidenta Václava Klause, kdy se veřejnost opět nedozvěděla text jeho osobního dopisu na podporu Tomáše Hradílka, který mu napsal den po vyjití článku "Narcis Hučín zneužívá demokracii" v LN a kdy ho naprosto trapně a hlavy státu nedůstojně podpořil i gratulací k Novému roku. Soudkyně nejevila nejmenší zájem se dopisu dotknout či jej dokonce přečíst, což by každý normální a nezávislý soudce udělal – už jen z profesní zvědavosti?! Uvidíme, zda-li pan prezident vyhoví ZOI a dá k dispozici text svého dopisu. Neměl by mít důvod tak neučinit? Jakou logiku by měla podpora veřejně známé osobnosti a současně se za ní stydět jako nejvyšší představitel země, když se jím podporovaná osoba veřejně jeho dopisem, bez toho, že by ho ovšem zveřejnila, chlubí. Ostatně zkuste oba pomlouvačné články najít v archivu LN?

JUDr. Lenka Severová byla viditelně podjatá a nakloněna straně žalované. Veřejnost pobavila svoji reakcí na informaci obhájce pana Hučína o jeho kandidatuře do Senátu Parlamentu – "Do čeho kandidoval? Do Senátu, nebo Parlamentu…?!" Veřejnost zase pobavil pan Sokol svým zpochybňováním celorepublikového otisknutí výše uvedeného článku v LN. Také si pletl obhájce pana Hučína se státním zástupcem. Viditelně neměl svůj den, působil unaveně, se svým klientem museli být justiční stráží přivedeni do správné jednací síně, nabízel jako svědectví i anonymní dopis…?! Mnozí z veřejnosti konstatovali, že vypadá jak když má upito nebo je po flámu…? Rozhodně nebudil svým právnickým projevem a vystupováním dojem, že se má jednat o špičkového právníka. Zřejmě i muži mají své dny…?

Soudkyni sdělil obhájce Tomáš Sokol písemně, že považuje za korektní jí oznámit pořizování zvukového záznamu, ačkoliv je to zákonná povinnost jak účastníka řízení, tak veřejnosti? Je školitelem ČAK a používá zvukové záznamy jako podklady při přednáškách pro koncipienty. Nepochybně by zvukový záznam z tohoto jednání byl odstrašujícím případem pro budoucí advokáty, ale silně pochybuji, že zrovna tento bude advokátem Sokolem používán. Preventivě jej proto přeposílám na můj rozsáhlý soudcovsko-advokátský adresář doma i v zahraničí s prosbou o jeho šíření všemi dostupnými prostředky. Nepochybně splní svůj účel jako mé jiné, četné záznamy ze soudních síní, které iluzi o existenci českého právního státu rozhodně nepodporují.

Měl jsem možnost náhodně a delší dobu hovořit i s Tomášem Hradílkem. Jeho myšlenkové pochody a mravní postoje jsou zarážející vzhledem k jeho společenském postavení dříve i nyní. Odporuje si, nechtěl např. podat TO na pana Hučína, aby mu údajně neublížil, ale nyní ho naprosto sprostě, podle a nemravně pomlouvá, důkazy nepředkládá – přitom byl pan Hučín uznán úcty i samotným Ústavním soudem ČR?! Pan Hradílek by chtěl zřejmě i Ústavnímu soudu vyčítat, že uznal úcty hodným obyčejného gaunera?! Předložení důkazů ho netrápí. Není divu, že ho podporuje i sám prezident Václav Klaus – a není divu, že tak nečiní neveřejně! Oba by nejraději uznávali jen své zákony a svá pravidla. Měli by se odstěhovat do zemí, kde vládne anarchie – tam také žádné soudy a jejich rozhodnutí nejsou uznávány – tedy pokud tam vůbec nějaké jsou.

U soudu se objevily vůbec zajímavé osobnosti např. bývalý poradce ministra vnitra Jana Rumla Arnošt Kohút. Zadáte-li si do Gogole jeho jméno - http://www.google.cz/search?q=arno%C5%A1t+koh%C5%AFt&ie=utf-8&oe=utf-8&aq=t – člověk se nestačí divit? Snad to všechno nebude pravda…?

Dále Vít Zukal nar. 17.1.1962 - pracovník BIS (vykonával svého času funkci ředitele BIS Ostrava), který je zetěm Ing. Tomáše Hradílka. Píše se o něm v knize Vladimíra Hučína "Není to o mně, ale o nás" – viz ukázka z knihy níže. Když se podíváte na obě fotografie pana Zukala a představíte si, že byl ředitelem BIS Ostrava, nepotřebujete už velkou představivost k vytvoření vlastního obrazu o poměrech v BIS a proč tam museli nutně překážet lidé typu Vladimíra Hučína, jejich odborné schopnosti a jejich charakter.

Také je zajímavé konstatovat - pánové Hradílek, Kohút a Sokol si na chodbě soudu familiérně tykali jako ti nejlepší přátelé.

Vystoupení Vladimíra Hučína před soudem a pro ČT byla přesvědčující, vypovídající a není k nim co dodat. To, že nazval pana Hradílka praporečníkem KSČ je naprosto výstižné a trefné. Samozřejmě, že bude následovat odvolání k Vrchnímu soudu. Vůbec nepochybuji, že nakonec Vladimír Hučín uspěje se svoji žalobou na tohoto prokazatelného darebáka – u toho Soudu Nejvyššího jasně vyhrává už dávno!

Při odchodu ze soudní budovy jsem oslovil justiční stráž KS Ostrava: "Většího gaunera než jste vy jsem neviděl." Byla zděšena a naprosto konsternována. Poté, co jsem jí vysvětlil, že si to mohu vůči komukoliv a kdekoliv dovolit, navíc bez ohledu, zda-li tomu tak je či nikoliv, díky právě vyslovenému rozsudku soudkyně Severové – justiční stráž ztratila řeč úplně. Tak jsem doplnil: "To abyste věděla jakou postkomunistickou pakáž tady máte a hlídáte. Chápu, každý se musíme nějak živit, ale uznejte, že bychom některé vůbec živit nemuseli." Rozloučil jsem se pohledem a úsměvem ode dveří – osvěta zapůsobila.

Jan Šinágl, 9.9.2009

AUDIO:

Vladimír Hučín pro ČT i o Janu Princovi před jednáním

Tomáš Hradílek pro ČT před jednáním

Vladimír Hučín pro ČT i o Tomáši Hradílkovi před jednáním

I. část jednání

II. část jednání

Vynesení rozsudku

Tomáš Hradílek pro ČT po vynesení rozsudku

Vladimír Hučín pro ČT po vynesení rozsudku

Redaktor ČT Loučka stále nespokojen…

---

Vladimír Hučín neuspěl s žalobou na Hradílka

Krajský soud v Ostravě zamítl žalobu bývalého disidenta a někdejšího agenta kontrarozvědky Vladimíra Hučína. Ten v soudním sporu požaduje očištění jména po Tomáši Hradílkovi, který se vůči němu údajně před dvěma lety v Lidových novinách dopustil pomluvy. Soudkyně ale žalobě nevyhověla s odůvodněním, že Hradílkovy výroky nepřekročily mez svobody projevu. Vladimír Hučín uvedl, že se proti verdiktu hodlá odvolat.

"Žádáme písemnou omluvu, její zveřejnění v Lidových novinách a peněžité zadostiučinění ve výši 500 tisíc korun," řekl pro ČT Hučínův právní zástupce Petr Kočí. Hradílek ale na svých výrocích odmítá cokoliv měnit. Dnes by byl podle svých slov ještě ostřejší. "Bez jakéhokoli fanatického zanícení či patosu říkám, že raději bych šel na celý zbytek života do vězení, než abych se Hučínovi omluvil," konstatoval Hradílek.

Hradílkovy výroky o Vladimíru Hučínovi z Lidových novin v létě 2007 prohlásila soudkyně za svobodný projev, nikoli urážku na cti. Autor v listu hovořil o žalobci jako o psychologickém teroristovi, či gaunerovi, jakého za celý život nepoznal. Hučínovo nedávné zproštění všech obvinění označil za velkou blamáž.

ČT24 8.9.2009

---

Bývalý ministr vnitra Hradílek se nemusí omlouvat Hučínovi

Někdejší agent BIS Vladimír Hučín neuspěl s žalobou proti exministrovi vnitra Tomáši Hradílkovi. Hučín tvrdí, že ho pomluvil v novinách. Soud to ale odmítl. Bývalý agent obviňuje soudce z podjatosti. "Řadu z nich jsem vyšetřoval v BIS pro jejich komunistickou minulost," řekl Hučín iDNES.cz.

Krajský soud v Ostravě se zabýval žalobou Vladimíra Hučína na ochranu osobnosti, kterou podal proti Tomáši Hradílkovi kvůli článkům v Lidových novinách. Hradílek - někdejší mluvčí Charty 77 - v nich spojuje Hučína s teroristickými útoky v Přerově v roce 1999.

Hučín požadoval omluvu a odškodnění půl milionu korun. Soudkyně jeho žalobu zamítla, zdůvodnění zatím není zřejmé. "Nečekal jsem, že vyhraju. Ostravští soudci mě nenávidí, odhaloval jsem jejich spolupráci s StB," řekl Hučín iDNES.cz.

Bývalý agent BIS kritizuje soudkyni Lenku Severovou také za to, že nepřipustila předvolat některé Hučínem navržené svědky. "Odvolám se k Vrchnímu soudu v Olomouci," ujišťuje.

Advokát protistrany Tomáš Sokol jeho slova příliš komentovat nechtěl. "U soudu sedělo asi dvacet lidí, nikdo námitku proti podjatosti nevznesl," řekl Sokol iDNES.cz.

Hradílka označuje Hučín za důležitou postavu Listopadu 89, proto podle něj soudkyně rozhodla takto. "Kardinální svědek proti němu, David Pěcha, před časem spáchal údajnou sebevraždu," lituje Hučín.

Pěcha byl levicový extremista, zatím po Listopadu 89 jediný odsouzený za propagaci násilného komunistického převratu. Byl napojený na někdejšího agenta Státní bezpečnosti Ludvíka Zifčáka, který se 17. listopadu 1989 vydával za mrtvého studenta Růžičku.

Hučína si podle Lidových novin do týmu bojujícího proti extremismu vybral náměstek ministra vnitra Jiří Komorous.

"S Vladimírem jsme dlouholetí přátelé. V BIS byl expertem na pravicový i levicový extremismus. V současné době s ním některé věci v této oblasti konzultuji," řekl LN bývalý šéf Národní protidrogové brigády.

pei iDNES.cz 8.9.2009

---

Dva bývalí disidenti u soudu: Hučín prohrává

Kdysi spolu bojovali proti totalitě, teď jsou na kordy a soudí se kvůli článkům v novinách. Dva významní přerovští disidenti – první polistopadový ministr vnitra a mluvčí Charty 77 Tomáš Hradílek a bývalý zpravodajec BIS Vladimír Hučín stanuli v úterý před Krajským soudem v Ostravě.

Hučína označil za gaunera

Bývalý agent BIS a disident Hučín podal na Hradílka žalobu na ochranu osobnosti kvůli jeho výrokům v tisku. Předmětem konfliktu se staly dva články, v nichž se Hradílek nelichotivě vyjádřil na Hučínovu adresu. „V těchto článcích je můj klient nazýván gaunerem a psychologickým teroristou a je označován za pachatele neobjasněných bombových útoků v Přerově. Výroky zasáhly závažným způsobem do jeho osobnostních práv,“ shrnul Hučínův advokát Petr Kočí.

Chtěl odškodnění půl milionu

Bývalý zpravodajec BIS se u soudu domáhal za Hradílkovy výroky omluvy a odškodnění ve výši půl milionu korun. „Tomáš Hradílek, jenž byl prvním ministrem vnitra po listopadu 1989, by měl vážit slova a své výroky buď doložit a nebo nic neříkat,“ vysvětlil Hučín, co ho vedlo k podání žaloby.

Dodal, že ho tato tvrzení poškodila v době, kdy kandidoval za přerovský okrsek do Senátu.

Krajský soud v Ostravě ale Hučínovu argumentaci neuznal. „Článek byl v souladu se zásadou svobody slova a nebylo jím zasaženo do osobnostních práv žalobce,“ zdůvodnila mluvčí soudu Barbara Plchotová.

Hradílek je spokojený

Bývalý ministr vnitra Hradílek je s rozsudkem spokojený. „Když jsem se dozvěděl, že je na mě podaná žaloba, musel jsem si ty články znovu přečíst. Došel jsem však i po letech k závěru, že nevidím žádné důvody, abych na svých tvrzeních něco měnil. Snad jen to, že bych je ještě třikrát podtrhl,“ komentoval rozsudek Hradílek.

Hučín podá podle svých slov proti rozsudku odvolání a případ tak bude mít zřejmě dohru u Vrchního soudu.

Čtěte související:
Hučín žaluje bývalého mluvčího Charty 77 Hradílka.
FOTOGALERIE.

Petra Poláková-Uvírová, Jaroslav Perdoch, Deník 8.9.2009

---

AKTUALIZOVÁNO: Hučín se žalobou na Hradílka neuspěl

Kdysi spolu bojovali proti totalitě, teď jsou na kordy a soudí se kvůli článkům v novinách. Dva významní přerovští disidenti – první polistopadový ministr vnitra a mluvčí Charty 77 Tomáš Hradílek a bývalý zpravodajec BIS Vladimír Hučín stanuli v úterý 8. září před Krajským soudem v Ostravě.

Bývalý agent BIS a disident Hučín podal na Hradílka žalobu na ochranu osobnosti kvůli jeho výrokům v tisku.

Předmětem konfliktu se staly dva články, v nichž se Hradílek nelichotivě vyjádřil na Hučínovu adresu. "V těchto článcích je můj klient nazýván gaunerem a psychologickým teroristou a je označován za pachatele neobjasněných bombových útoků v Přerově. Výroky zasáhly závažným způsobem do jeho osobnostních práv," shrnul Hučínův advokát Petr Kočí.

Bývalý zpravodajec BIS se u soudu domáhal za Hradílkovy výroky omluvy a odškodnění ve výši půl milionu korun. "Tomáš Hradílek, jenž byl prvním ministrem vnitra po listopadu 1989, by měl vážit slova a své výroky buď doložit a nebo nic neříkat," vysvětlil Hučín, co ho vedlo k podání žaloby.

Dodal, že ho tato tvrzení poškodila v době, kdy kandidoval za přerovský okrsek do Senátu. Krajský soud v Ostravě ale Hučínovu argumentaci neuznal. "Článek byl v souladu se zásadou svobody slova a nebylo jím zasaženo do osobnostních práv žalobce," zdůvodnila mluvčí soudu Barbara Plchotová.

Bývalý ministr vnitra Hradílek je s rozsudkem spokojený. "Když jsem se dozvěděl, že je na mě podaná žaloba, musel jsem si ty články znovu přečíst. Došel jsem však i po letech k závěru, že nevidím žádné důvody, abych na svých tvrzeních něco měnil. Snad jen to, že bych je ještě třikrát podtrhl," komentoval rozsudek Hradílek. Hučín podá podle svých slov proti rozsudku odvolání a případ tak bude mít zřejmě dohru u Vrchního soudu.

Petra Poláková-Uvírová, Deník 8.9.2009 11:47 aktualizováno 8.9.2009 17:03.

---

Soud versus lid (zákonodárný i obecný)

Shodou okolností jsem se v týdnu, ve kterém nám Ústavní soud posunul volby, zřejmě na červen příštího roku, soudil u jednoho krajského soudu. Žalobu na ochranu osobnosti si vykoledoval pán, který o jiném pánovi veřejně řekl, že je gauner a některé jeho dřívější skutky byly kriminální. Pak to podrobně vysvětlil, rovněž veřejně, čímž vznikl hodnotící úsudek a též casus belli. Spor to byl okresního formátu, ale dost emotivně vyhrocený. Jednací síň byla plná, z části přátel pohaněného, z části odpůrců. Když soud žalobu zamítl, recenze nespokojenců byly jasné a srozumitelné.

Jakési holohlavé individuum se vztyčilo a řvalo na soudkyni, že v jeho očích je taky gauner. Bylo to štědré individuum, takže při udělování gaunerů zbylo i na právního zástupce žalovaného. Na chodbě to pak bylo, jak když se do vosího hnízda zašťárá klackem. Jakýs kmet, který by se měl celý den smát jen proto, že se ho dožil, chroptěl cosi o mafiích. Z výrazu tváře bylo jasné, že kdyby mohl věřit, že mu to jen trochu projde, řezal by krky. Nehezká podívaná, ale co jim vyčítat? Tam kde panstvo dokáže vyjevit svůj zásadní odpor k soudnímu ortelu načančanými vyhrůžkami, prostý lid zná jen sprostých slov. Idea je ale stejná. A panstvo se taky dost pochlapilo. Je to smutné konstatování, ale v téhle zemi nemá právo o moc větší autoritu, než mělo před dvaceti lety. A pochopitelně i předtím, od dob, kdy to tu do ruky vzali nacisti, kteří pak plynule přešli do komunistů. Lze doložit, že nehezké manýry, pokud jde o vztah k soudním rozhodnutím, má stále i dost podstatná část publika. Když se rozsudek trefí do nálady davu, je soud právní sekáč. Když ne, lze se dočíst o upadlosti soudcovského stavu, jakož i o tom, jak jsou naši soudci poplatní své komunistické minulosti a vůbec duševní hrbáči. Vypadá to, že je tu ještě hodně velký prostor pro edukaci veřejnosti a nebál bych se říci, že spíš to někdy bude až činnost v pravdě misionářská. Jen snad, že při ní domorodci nikoho nesežerou. I když shora zmíněný kmet, ten by jistě aspoň kousal. No spíš žužlal. Pravda, při posledním sváru mezi mocí a právem se vesměs zachovaly sdělovací prostředky korektně, nepřidaly se k štvanici. A dokonce i podstatná část občanstva se držela zpátky. Umělecký dojem jim kazí jen to, že přestřelka se konala mezi soudem a politiky, kteříž jsou ještě méně oblíbeni než údové justice.

Pak jsem měl chvíli pocit, že politici začnou mít před právem větší respekt. Optimismus, jak známo, je opium lidstva a mně droga nevydržela ani týden. Přesně do doby, než jsem viděl, koho to Parlament poslal bojovat k Ústavnímu soud a co tam ten poslaný vyvádí. Podle složitosti a rozsáhlosti ústavního nálezu, který byl distribuován hned po jeho vyhlášení, je jasné, že nějaký názor páni soudci měli už než šli ráno do jednačky. Věřím ale, že si nechali rezervu, kdyby snad zástupce našich zákonodárců projevil nečekanou myšlenku. No, zejména pokud jde o zástupce Sněmovny, mohli zůstat v klidu. Bylo radost pozorovat pana místopředsedu Sněmovny, jak na půdě Ústavního soudu předvádí osvědčenou řečnickou figuru, postavenou na jednoduchém pravidle, podle kterého je úplně jedno co se Sněmovně žvaníte, důležité je mít, až se bude hlasovat, vyvekslovanou většinu. Jen mu měl někdo říct, politikovi, že není doma a ty, co budou hlasovat, nemá ani v klubu, ani předjednané. V době kdy si každý švec bere právníka pomalu i když se jde podívat na obecní vývěsku, pošle Parlament co svého právního zástupce k Ústavnímu soudu bývalého televizního dramaturga, původním vzděláním filosofa. Navzdory výskytu ústavních právníků a dokonce i těch, co se jim postup Ústavního soudu hrubě nelíbil. Nevím jak pro koho, ale pro mě to znamená jasný signál. Parlamentu nám chtěl dát najevo, že to s tím právem u nás nebude zas až tak horké a vždycky se to dá nějak okecat. Tak k čemu právník? No nedalo se. A teď je všechno zase jinak, takže přeci jen alespoň někdo z práva špundus má. I když tlumeně vrčí a nehezky nahlíží. Zejména na Ústavní soud.

Doba vymknuta z kloubů šílí. Co bude dál nikdo neví ale zdá se, že k soudu se teď zákonodárci budou bát stejně jako každý jiný slušný člověk. Ovšem po tom co se dělo, by se měli napříště dohodnout, že když už si půjdou na porážku sami, jak se budou chovat. Právní vědomí, natož znalost práva se reglementovat nedá a procesní rutina také ne. Pokud si zákonodárci myslí, že nic takového u Ústavního soudu není zapotřebí, možná by si do jednacích řádů měli dát něco o v tom smyslu, že je-li kdož vyslán služebně k Ústavnímu soudu musí být slušně oblečený (což pan místopředseda nepochybně byl), střízlivý (to snad taky) ale hlavně, že musí mluvit jen na dané téma, nesmí se se soudci hádat ani je peskovat a za žádných, opravdu za žádných okolností, nesmí v jednací síni uspořádat předvolební mítink. Je ovšem otázkou, jestli jsou schopni si něco takového odhlasovat platně a bez toho, že by z hlasování byla celostátní katastrofa a globální ostuda.

JUDr. Tomáš Sokol, EPRAVO.CZ 6.10.2009.