Vladimír Hučín - Chci právo i pro Vás!

Projednává se zákon o III. odboji a do sněmovny kandiduje proruská strana. Letos je fantastická zima. Vidět bílou Prahu, jak spočívá ve sněhu, působí očistně. Vzít běžky a jít se projet do Stromovky, to se léta nepodařilo. Je normální, že je v zimě zima. My však normálním věcem odvykáme. A tak v médiích slyšíme a čteme o kalamitách, sněhových jazycích i sněhu samém jako o něčem strašném. Možná to máme takhle převrácené i v lecčems jiném. Převrácený, chybný se zdá nápad ministryně spravedlnosti Daniely Kovářové, která chce "podnítit debatu", zda nezrušit hranici trestní odpovědnosti. Naopak rozumný se zdá návrh, aby byl připomenut protikomunistický odboj. Jenže forma, jakou má být tzv. III. odboj zaveden, nevypadá příliš moudře, zase je nešťastná.

Na politiky nesněžilo, nezdají se čistí a bílí. O pozornost médií a možná i voličů usiluje Strana práv občanů (SPO), jejíž zakladatel Miroslav Šlouf se však zjevně zhlíží v Moskvě a Východ má jistě raději než Západ. Socialisté jsou nervní z Miloše Zemana, předsedy přípravného výboru SPO. Jiří Paroubek se dokonce stěhuje z Prahy do Teplic, shání tam byt a chůvu, aby byl voličům blíže. Prý nejde o to, že by jim nadbíhal.

Odboj a odpor vůči bolševikovi

Začněme minulostí, která nás stále dobíhá a s níž jsme se dvacet let po pádu železné opony a bolševického režimu ještě nevyrovnali. Někteří senátoři (Jiří Liška, Přemysl Sobotka, Jiří Stříteský, Václav Jehlička, Karel Barták a další) už v roce 2008 připravili zákon o účastnících protikomunistického odboje a odporu. Ten byl senátem přijat a nyní ho projednává sněmovna. Prošel do druhého čtení, ač s ním mají mnozí poslanci zprava i zleva těžkosti. Někteří oprávněné.

Smysl zákona je asi takový: nabourat představu, že se za komunistů u nás nic až tak zlého nedělo, a připomenout, že za svobodu se má bojovat. A to v pravém slova smyslu, který nám už dnes uniká, tedy bít se i se zbraní v ruce proti absolutní přesile, jako to udělala třeba skupina majora Miloslava Jebavého a doktora Jaroslava Borkovce nebo bratři Mašínové a Milan Paumer a další. Podle autorů je přijetí zákona významné pro novou, dospívající generaci, "která by měla vědět, co se v našich zemích dělo".

To je pěkné, člověk to i s radostí přijímá, jen mu poněkud uniká, jak má zákon, který účastníkům odboje nabízí "pamětní odznak" a postavení veterána, a účastníkům odporu jen ten odznak, ovlivnit mládež. (Na vysvětlenou: odboj probíhá válečně, ozbrojeně, kdežto odpor se vykonává beze zbraně, odporovat tedy mohou i pacifisté. Veterán je člověk, který se může uchýlit do domu pro válečné veterány, jenž spravuje ministerstvo obrany. Tam pak má určitou finanční slevu.)

Vyplň žádost, možná dostaneš odznak

Senátorský zákon se pokouší do paragrafů zachytit něco, co se strašně těžko stanovuje: boj proti komunistům. Ozbrojený odboj jde ještě jakž takž určit, doložit. Člověk byl prostě v nějaké skupině, byl ozbrojen a dělal sabotážní akce. Kromě lidí, kteří s puškami a pistolemi bránili svobodu těsně po převratu v únoru 1948, se sem asi vejde i Vladimír Hučín a několik dalších drsanů. Horší to bude s odporem.

Senátoři vymysleli, jak odpor doložit (autorstvím petic a materiálů, jež mířily k obnově svobody, organizováním protibolševických akcí, psaním proti rudým atd.) Vtipné je, že kromě různých dochovaných Infochů a dalších opozičních materiálů nejlépe protikomunistickou činnost doloží materiály StB. Takže paradoxně nakonec odporná práce estébáků zaměřených proti vnitřnímu, ale i vnějšímu nepříteli, bude sloužit k jakési formě ocenění těch, které čtyřicet let pilně pronásledovali.

A absurdity jedou vesele dál. Osvědčení, že vybrané ženy a muži byli odbojáři či odpůrkyněmi, má vydávat Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR), kterému se podle ředitele přezdívá "Žáčkův ústav" a který leží mnoha bývalým disidentům pěkně v žaludku. Je to však logické – spravuje dostupné materiály StB. Aby účastník odboje či odporu dostal osvědčení, musí vyplnit jakési formuláře pro ÚSTR, což mnozí budou pociťovat jako ústrk. Ale co by odbojáři a odporáři pro odznak neudělali, že?

Nenápadní hrdinové nikoho neberou

Co na zákonu nadzvedlo mnohé, je fakt, že za účastníka odboje nebo odporu se nepovažuje mimo jiné ten, kdo byl členem KSČ nebo KSS (slovenské partaje). Takže takový Jiří Dienstbier, který za protibolševickou činnost seděl tři roky a s estébáky si užil svoje, vlastně nemá žádat? (Pomiňme, že by ho to zřejmě ani nenapadlo.) Ne ne, žádat může a Ústav posoudí, zda "jeho účast v protikomunistickém odboji či odporu proti komunismu svou intenzitou, rozsahem nebo délkou zjevně překonala účast na budování, rozvoji a upevňování komunistické totalitní moci" (viz sněmovní tisk 476/0).

Najdeme i další námitky. Jak mnoho méně známých opozičníků prokáže, že šířilo petice, zakázanou literaturu, svolávalo lidi na demonstrace, pořádalo domácí akce atd.? To mají obíhat staré známé a prosit je o dobrozdání? O jejich práci nemusela StB vědět, nemusela ji monitorovat. A bez StB to půjde těžko…

Senátoři to mysleli dobře, rádi by boj proti bolševikovi vyzdvihli. Ale vše, z čeho se stane instituce, rychle ztuhne na beton. A zákon je instituce, stejně jako Žáčkův ústav. Proč by měl člověk, který prahnul po svobodě, který se nesehnul, pracoval po svém proti útlaku a totalitě, někde něco dokládat? Jeho děti a známí to jistě vědí a žádný odznáček je o tom nepřesvědčí. – Smysl by snad mělo o těchhle lidech víc psát, jenže veřejnost víc zajímá, kdo byl estébák nebo agent. Nenápadný hrdina nikoho nezajímá.

Dospělí od narození

V lednu pustili z ochranného vychovávání mladého muže, který v roce 2004 zavraždil a znásilnil spolužačku v Kmetiněvsi. Tehdy mu bylo třináct, nyní mu je devatenáct let. Jakmile se objevila informace, že jde ven, hned to vyvolalo strach a vyrojily se úvahy, jak zatočit s dětmi, které páchají zločiny. Ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová (navržená ODS) překonala všecka očekávání. Navrhla (naštěstí nemá čas ani sílu to prosadit), aby byla zcela zrušena hranice trestní odpovědnosti u závažných zločinů.

Dnes tvoří hranici trestnosti věk patnáct let. Snížit ji o rok se nepodařilo, ač se o to bývalý šéf spravedlnosti a člen "justiční mafie" Pavel Němec hodně snažil.

Je jasné, že lidé prožívají vraždu třináctileté dívky, kterou spáchal stejně starý kluk. Také je jasné, že se všelijakých deviantů bojí a že by je nejradši drželi nadosmrti pod zámkem, nebo ještě raději… Není ale jasné, jak může první žena justice navrhnout takový nesmysl.

K čemu by to bylo? Patologické mladé vrahy by snížení nebo zrušení hranice trestnosti nezastavilo ani náhodou. Soudci by jim stejně jen těžko dávali nejvyšší tresty, takže za nějaký čas by se z vězení ven dostali. Podstatné je něco jiného. Za dítě a jeho výchovu stále ještě, alespoň formálně, odpovídají rodiče. Věková hranice trestní odpovědnosti jasně určuje, že dítě ne zcela odpovídá samo za sebe. Jejím zrušením (nebo posunem dolů) se vzkazuje rodičům: váš kluk, holka jsou vlastně už skoro dospělí. Už odpovídají sami za sebe. A to je lež. Už takhle mnoho rodičů na děti kašle, nechávají je, ať rostou, jak jim libo. Po snížení nebo zrušení té hranice by to bylo ještě horší, ještě "legálnější".

Jiří Obama Paroubek kontra Miloš Šlouf Zeman

V Ústeckém kraji kandiduje proti Jiřímu Paroubkovi Miloš Zeman. To je samo sebou velká show, média takový "souboj" přitahuje. Ve Straně práv občanů však zřejmě o Zemana příliš nejde, ač ji reprezentuje. Založil ji mimo jiné Miroslav Šlouf, člen nomenklatury minulého režimu, později přítel Františka Mrázka, podle policie bosse podsvětí, a také lobbyista. A je nazývána – zřejmě právem – Šloufovou stranou.

Peníze SPO mimo jiné dodává Martin Nejedlý, český jednatel firmy Lukoil Aviation Czech, tedy odnože ruského Lukoilu, který je napojen na Kreml a Putina. Dalším sponzorem je Zdeněk Zbytek, za komunistů velitel tankové divize, který chtěl během revoluce 1989 táhnout s tanky na Prahu a dnes obchoduje s Ruskem. Dodejme, že tajná služba BIS varuje: ruské tajné služby mají eminentní zájem o naše teritorium a jejich lidé sem pronikají mimo jiné prostřednictvím ruských firem. Ústecký souboj dinosaurů tedy náhle vypadá o hodně jinak než obyčejná show, zpestření politické nudy.

Pikantní je, že si prezident na konci ledna pozval na Hrad právě Zemana, ačkoliv jinak žádné malé strany včetně vládních zelených nezval. Václav Klaus je také znám svým dobrým, ne-li obdivným vztahem k Putinovi a Rusku. Důležité se zdá i to, co řekl Šlouf Lidovým novinám (za SPO hojně na veřejnosti mluví). Podle něj "možná bude situace vyžadovat", aby SPO spolupracovala s komunisty. Zeman je tedy ochoten udělat to, co socialistům dodnes zakazuje Bohumínské usnesení (XXVII. sjezd ČSSD v roce 1995).

Jiří Paroubek má ze Zemana vítr. Prý chystá kontaktní kampaň à la Barack Obama (pokud to je pravda, jde o znak mimořádné nesoudnosti) a stěhuje se i s manželkou a miminem, které nedávno za přítomnosti médií pokřtil, do Teplic.

Martin Fendrych, Xantipa 03/10, 8. února 2010. Autor je komentátor Týdne.