Vladimír Hučín - Chci právo i pro Vás!

Diskuse kolem Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) nekončí. Se svým názorem - kritickým k nastupujícímu řediteli ústavu Jiřímu Pernesovi - se připojil známý právník, advokát Milan Hulík. Zde je jeho příspěvek.

Nevím, co se všechno změní po volbách, zvítězí-li levice. Ale jedno vím jistě, něco se stane s tak těžce vybojovaným ÚSTR. Není vyloučeno, že z něj bude takový obyčejný "Historický ústav", třeba "Ústav pro studium moderní historie" nebo se v něm bude bádat o středověku, novověku a nedej Bože, aby se z něj nestalo takové strašidlo, jaké strašilo v jedné budově na Kampě, na které jsem jednou v hluboké totalitě objevil ceduli: "Ústav pro studium díla Zdeňka Nejedlého". Byl tam ještě v době, kdy docent Jiří Pernes studoval VUML.

Místopřísežně prohlašuji, že proti panu docentovi nic nemám, podle odborných referencí má být velmi dobrý historik a proto jeho volba za ředitele ÚSTR byla správná, či lépe, by byla – kdyby, kdyby to bylo v jiné době. Jsem totiž přesvědčen, že docent Pernes je ředitel do doby míru, nikoli do války. Jaké války, prosím ? Války o minulost - ta neskončila a hned tak neskončí – po volbách se rozhoří o to více.

Jak známo, s minulostí jsme se vyrovnali tak, že jsme se nevyrovnali. Možná o kousek. A jedním z těch kousků je právě vznik ÚSTR v jeho dnešní podobě. Vzpomeňme na ty předchozí pokusy, už ani nevím jak se všechny ty úřady a ústavy jmenovaly – byly vždy vytvořeny podle přísloví, aby se vlk nažral, a koza zůstala celá.

Stále a stále ještě nebude stačit jen v ÚSTR bádat. O ÚSTR se bude muset dále bojovat. Nevím, jak bude bojovat ten, kdo studoval VUML. Ne, že by VUML vytvářel pacifisty, ale kdo jej studoval, tak si hodně posunul hranici neloyality s komunistickým režimem. VUML se studoval buď jako předstupeň nějaké kariéry , anebo ze strachu. VUML, tak jako SČSP, zvaný "Rudý kámoš", nebo-li Svaz československo-sovětského přátelství. To byly zástupné organizace za KSČ. Čest tomu, kdo do KSČ nevstoupil, mohl se podívat do očí ostatním nestraníkům. To byl hlavní důvod i pro mě. Jak bych se mohl podívat do očí těm, co do strany nevstoupili?

Sláva ale těm, kdo si dali laťku ještě výše – nevstoupit i do těch zástupných organizací! K tomu bylo třeba mít ještě větší odvahu, než nevstoupit do KSČ. Nevstoupit do KSČ – k tomu stačilo prohlásit, že ještě nejsem připraven – ke vstupu mi chybí prostudování několika posledních děl V. I. Lenina. Ale jak čelit tlaku na VUML nebo SČSP ? Jedině odvahou. ROH vynechávám, ta byla tak rozplizlá a neviditelná organizace, že se o ní vědělo jen při rozdávání vánočních kolekcí pro děti. Ale i zde jen strašpytlové platili známku solidarity. Pro později narozené – to byl příspěvek na světovou komunistickou revoluci v rozvojových a nevyvinutých zemích jako například v "Bambula-Bimbi" nebo "Spojených státech křováckých" a dalších podobných zemích, abychom uvedli ty vymyšlené místo skutečných – země, které bylo třeba osvobodit "z koloniálního jha a imperialistického područí". Proto studium VUML každého, kdo chce být ředitelem ÚSTR, diskvalifikuje.

A navíc, když to ještě neuvede do předkládaných materiálů a vyjde to najevo jen tak, aby řeč nestála. Výroky typu "přece víte, jak to tehdy bylo", nebo "vždyť jsme v tom žili" mají svou platnost – ne však pro takové funkce jako je ředitel ÚSTR. Jistě, tehdy vedle socialistické zákonnosti existovaly vlastní zákonnosti, každý měl tu svou a trochu jinou. Po dvě tisíciletí však platí to, co řekl Seneca ml.: "Co nezakazuje zákon, zakazuje stud". A právě míra studu rozhoduje. Víc než míra strachu. Ti, kdo se bojí tmy, nemají v noci chodit ven. Ti, kdo se báli totality, neměli dělat kariéry. V té stejně slušný člověk kariéru nedělá. Takže šlo jen o dvě míry, o míru slušnosti a míru studu. Jejich absolutní míry dosahovali političtí vězni, pronásledovaní a trpící, ti kdo nesklonili hlavy nikdy a lopata jim byla milejší než ředitelovat v nějakém ústavečku.

Je nehorázné tvrdit, že "komunistický režim nám nikdo nevnutil, že se sem nedostal na sovětských tancích, ale že si jej rodiče vybrali sami v letech 1945-48", jak napsal docent Pernes. K tomu je nutno dodat, kteří rodiče a komu vybrali. Můj táta jezdil v nocích před volbami v r. 1948 na motocyklu po venkově a vylepoval plakáty "KSČ – Konec Samostatnosti Československa". Také si potom svoje odseděl. A nebyl jen on. Statisíce dalších! Je-li toto názor nového ředitele ÚSTR, pak už je dopředu jasné, že půjde-li brzo o existenci ÚSTR nebo o změnu jeho poslání, pak novému panu řediteli půjde jen o ředitelské místo.

A myšlenky o depolitizaci "Ústavu" z hlavy člověka, který byl členem komise ČSSD, jsou varovné. Tak varovné, že evokují slova Karla Čapka:
"Ano, mnoho se změnilo, ale lidé zůstávají stejní, jenomže teď víme líp, kdo je kdo. Kdo je slušný, byl slušný vždycky, kdo byl věrný, je věrný i teď. Kdo se točí s větrem, točil se s větrem i dřív, kdo myslí, že teď přišla jeho chvíle, myslel vždycky jen na sebe. Nikdo se nestává přeběhlíkem, kdo jím nebyl vždycky, kdo mění víru, nemá žádnou..."

To Karel Čapek napsal, aniž četl ukázky z marxistických textů pana docenta.[z nichž] Cituji: "...Díky jejich obětavosti a díky pevnému nekompromisnímu postoji zvítězila lidová moc i v našem městě. Komunistické straně se dostávalo podpory od stále širších vrstev lidu a postupně i ti, kdož zpočátku váhali a neměli jasno, pochopili historickou oprávněnost vítězství pracujícího lidu." (…) "Teprve vítězství čs .pracujícího lidu v Únoru 1948 a reorganizace našeho kulturního a vědeckého života dokázala oprostit činnost musea od agrárnické ideologie a zařadit je na místo, které si vzhledem k pronikavému rozvoji socialistického zemědělství u nás nepochybně zaslouží." A dále jen ve zkratce: "pevný postoj KSČ a její důsledný boj", "celospolečenská vedoucí síla KSČ", "ozbrojená síla dělnické třídy – Lidové milice" atd. Skutečně skvělé předpoklady pro ředitelování ústavu, ve kterém se má studovat strana, která byla prohlášena za zločineckou.

Myslím, že volba docenta Jiřího Pernese byla špatná volba. Velmi brzy se o tom přesvědčí i ti, co ho zvolili.

Milan Hulík, kavárna iDnes on-line 29.3.2010 (obsahuje fotogalerii)

---

Milan Hulík - základní informace

JUDr. Milan Hulík, advokát a publicista
Datum narození : 22.3.1946
Místo narození : Kolín
Bytem : Jugoslávských partyzánů 29, 160 00 Praha 6
Pracoviště : advokátní kancelář Bolzanova 1, Praha 1, 115 03
Spojení : kancelář tel/fax 24210449,
E-mail : hulik@mbox.vol.cz

Ranná léta:

Narozen v rodině drobného podnikatele a úřednice, spolu s o dva roky mladším bratrem strávil dětství v Kolíně, tam navštěvoval i základní školu a v mimoškolní činnosti se věnoval různým sportům. Dětství a dospívání ovlivněno desetiletým vězněním otce v 50. a 60. letech. V důsledku toho ztížená cesta ke vzdělání. Po vyučení v oboru zedník přijat ke studiu na stavební průmyslovce v Praze – obor dopravní stavby, maturita v roce 1966. Od roku 1961 přechodný pobyt pobyt v Praze za účelem studia a s využitím tehdejšího politického uvolňování a tzv. "pražského předjaří" intenzivní kulturní zájmy, návštěvy divadel, výstav (Divadlo Na zábradlí, Semafor, Komorní divadlo, Divadlo ABC, Vinohradské divadlo atd.) a první literární pokusy. V té době i činnost šéfredaktora školního časopisu Akt- revue.

Po maturitě absolvování dvouleté vojenské služby a od roku 1968 studium na právnické fakultě University Karlovy. Promoce v roce 1973. Mladší bratr Jan po vyučení zámečníkem vystudoval večerní gymnázium a střední zdravotnickou školu (obor rentgenový laborant) a odešel v roce 1969 do exilu, kde v BRD vystudoval medicínu. V současné době žije v Tuttlingen, kde má vlastní zubní ordinaci.

Rodinné poměry:

Od roku 1972 do roku 1979 ženatý, otec dcery Veroniky narozené 1977. V roce 1975 se přestěhoval z Kolína do Prahy. Od roku 1979 rozvedený. Otec Josef Hulík zemřel v roce 1972, matka Drahoslava Hulíková, důchodkyně, žije v Praze. Bratr Jan, ženatý, otec tří dětí, žije s manželkou Češkou a dětmi v BRD.

Profesionální kariéra:

V letech 1974 až 1976 zaměstnán jako podnikový právník ve Stavbách silnic a

železnic n.p. Od roku 1976 koncipient Městského sdružení advokátů v Praze a po složení advokátních zkoušek přijat v roce 1979 za člena Městského sdružení advokátů. V témže roce po složení rigorózních zkoušek získal titul JUDr. Advokátní činnost vykonával v tehdejší advokátní poradně č. 9 v Bolzanově 1, Praha 1.

Ještě před složením advokátních zkoušek poskytována právní pomoc disidentům a po zapsání do seznamu advokátů obhajoby řady disidentů (proces s Plastic People of the Universe, obhajoby Jarmily Bělíkové, Petra Cibulky, Petra Pospíchala, Petra Uhla, Františka Stárka, Jana Prince, Pavla Büchlera, Karla Soukupa a dalších, včetně dalších signatářů

Charty 77, Prohlášení Několika vět a demonstrantů z Václavského náměstí).

S výjimkou práva sociálního zabezpečení a důchodů poskytována právní pomoc ve všech oblastech práva se specializací na trestní právo, oblast lidských práv a civilní právo včetně práva autorského.

V 80 letech tajná spolupráce s radiem Svobodná Evropa v Mnichově. Styky s tehdejším zástupcem ředitele a ředitelem Karlem Kašpárkem.

Signatář prohlášení "Několik vět".

StB:

V roce 1974 zavedla StB v Kolíně na prověřovanou osobu Milana Hulíka svazek s názvem "Čtenář", z důvodu kontaktů s bratrem v kapitalistické cizině a kontroly vzájemné korespondence, reg.č. 231179, který byl v roce 1978 archivován pod a.č.668753. Tento svazek byl obnoven 2.odd. 1b odb.StB Praha a rozpracován ve svazku SPO "Advokát" reg.č. 41629. Dále M.Hulík veden ve svazku "Osoby z prostředí čsl.advokacie" a dále podchycen ve svazku OBS "Poradci" s reg.č.30327 a předán na 2.odd. II. odboru téže správy. Osoba M.H. vedena dále ve svazku OBS "Legalita" s reg.č. 16461, který byl zaveden v problematice "Exponenti pravice z řad bývalých pracovníků justice a prokuratury". Všude veden jako nepřátelská osoba.

Po roce 1989 několikráte negativně lustrován v souvislosti s výkonem funkcí ve státní správě, policii, bezpečnostních složkách a justici.

Činnost po roce 1989:

Po převratu v listopadu 1989 přerušena činnost v advokacii a výkon funkce ředitele odboru inspekce v nově založeném Úřadu na ochranu ústavy a demokracie, později přejmenovaném na Bezpečnostní a informační službu (BIS). V téže době vykonávaná z titulu člena VONSu a předchozí angažovanosti jako obhájce v politických procesech i funkce předsedy prověrkové komise ve Sboru nápravné výchovy SNV (dnes Vězeňská služba).

Poté výkon funkce prvního náměstka generálního ředitele SNV. Dále vykonávána funkce poradce náměstkyně ministra vnitra Petrušky Šustrové. Konečně od roku 1993 do 1994 výkon funkce tiskového mluvčího generální prokuratury ČR a poradce generálního prokurátora ČR. Od roku 1995 opět výkon soukromé advokacie. Poskytována právní pomoc v oblasti civilního práva, trestního práva, restitucí, zastupování u Evropského soudu pro lidská práva ve Strasburgu, správního práva, restitucí, rodinného práva a pracovního práva, obchodního a živnostenského práva.

Odborné a další vzdělání:

Během 90.let absolvovány advokátní a universitní dlouhodobější stáže ve Švýcarsku, BRD a Rakousku za účelem zdokonalení se v německém jazyce a ovládnutí příslušné právní terminologie s rozdíly v jednotlivých německy mluvících zemích. Ve Švýcarsku stáže mimo advokacii i ve vězeňství.

V anglofonní oblasti absolvovány obdobné stáže v Kanadě a USA včetně studia angličtiny v ICA (International Cultural Assotiation) ve Viktorii v provincii Britská Kolumbie.

Zatím poslední desetiměsíční stáž absolvována ve Francii v Cabinet d‘ avocats v Nanterre (Paříž) v roce 1999.

V současné době navštěvovány kursy evropského práva v rámci školení Advokátní komory v Praze.

V roce 1997 navštěvoval kurs politologie na universitě v Guelphu (Ontario,Kanada)

Aktivní jazykové znalosti: němčina, ruština, angličtina, francouzština.

Členství v organizacích:

Za totalitního režimu členem ROH a v době studia členem SSM bez jakékoliv funkce, z SSM vystoupil v roce 1981.

V roce 1989 přijat za člena Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS)

Spolupracovník francouzské organizace ACAT (Action de Chrétien pour Abolition de la Torture). Jde o organizaci křesťanů usilujících o odstranění mučení a věznění politických vězňů – obdoba organizace Amnesty International. Člen současného českého přípravného výboru zakládajícího pobočku této organizace v ČR.

V letech 1991-1993 členem KAN, poté spoluzakladatel strany DEU, ze které odešel v r.1994. Od té doby bez stranické příslušnosti, byť pravicově orientován.

Členem Českého svazu novinářů.

Zájmy:

Sportovní střelba, literatura, jazyky, historie, videokamera, fotografování, cestování a publicistika.

Publicistika:

Od roku 1991 publikoval politicko-právní články ve všech tehdejších pravicově orientovaných periodicích. V Českém deníku, později Českém týdeníku, v Telegrafu, v Práci, Noviny, Respektu a dalších, které vycházely třeba jen omezenou dobu.

Právní odborné články publikovány v časopisu Všehrd a Právník.

Spolupracovník a dopisovatel řady exilových periodik, např. švýcarského časopisu "Polygon", torontského "Nového domova", v USA "Amerických listů", na Novém Zélandě "Střípků", ve Franci L‘amitie franco-tchéco-slovaque", v Holandsku "Nizozemských listů", v Australii "Australských listů".

Články s historickou tematikou otiskovány ve dvouměsíčníku "Přísně tajné".

Právní, politické články a cestopisné reportáže otiskovány v česko-anglickém časopise "Český dialog" a ve francouzsko-českém "L‘ amitie franco-tcheque-slovaque" také v angličtině a francouzštině.

Zvláštní záliba v psaní cestopisných reportáží a esejí, z Francie souborně shrnuty v připravované knize "Bonjour Francie".

Občasná vystoupení v TV, pravidelná vystoupení v Českém rozhlase a radiu Regina.

Přednášky:

Přednesl řadu přednášek na téma právo, právní řád v ČR a jeho transformace, problematika restitucí, polistopadový právní a politický vývoj atd. na pozvání různých exilových organizací , např. "Společnosti pro vědy a umění" v USA, Kanadě, Australii, Novém Zélandě, Švýcarsku, Německu, Rakousku, Holandsku a Francii.

Zdroj: JUDr. Milan Hulík, kandidát na člena Rady ČT, 14.2.2001.