Navigace |
Soud s Filipesem NEBUDE 29.9.2010.Hlavní líčení ve věci 4 T 238/2008, obžalovaný JUDr. Josef Vondruška, se dne 29.9.2010 nebude konat z důvodů na straně obhájce obžalovaného a bude odročeno. Nový termín hlavního líčení lze očekávat na počátku listopadu. S pozdravem Aktualizace: ZDE! Po několikaletém čekání by se měl konečně uskutečnit soud s bachařem-poslancem (dvojnásobným, dnes už bývalým) Josefem Vondruškou Vondruška všechna obvinění (§158,odst.2a/2c) odmítá. Pro Jiřího Wolfa, který je korunním svědkem, jistě nebude nijak lehké, setkat se takhle přímo s někým, kdo mu tolik ublížil a svým zapíráním stále ubližuje. Jiřího Wolfa, bývalého vězně z Minkovického pekla bude jako poškozeného u soudu s Vondruškou zastupovat advokát JUDr. Hulík. Jiří Wolf k případu VONDRUŠKA poznamenává: V cause s bachařem Vondruškou, dostane česká justice další příležitost složit před celým národem opravný reparát z předmětů: spravedlnost, demokracie a nezaujatost. Původně jsme s Petrem Cibulkou chtěli podat trestní oznámení na všechny bachaře v Minkovicích, dále na správu vězeňství a na bývalého ministra spravedlnosti, ale vyšetřovatelka Michálková hysterčila, že by to byla práce na na desítky let! Dále jsem šokován, že případ bude jednat samosoudce! To znamená, malá místnost, s omezeným počtem věřejnosti a novinářů. Budeme požadovat velkou místnost u soudu! Petr Cibulka (bude u soudu vystupovat jako svědek) je toho názoru, že: "Soud se bude konat především z toho důvodu, aby si tam komunisté, to je justice, mohli svého bachaře očistit před celým národem." I já jsem velmi skeptický; nevěřím, že by naše justice - repetent - úspěšně složila - už po několikáté - tuto opravnou zkoušku. Opět bude totiž scházet politická vůle k potrestání zločince. Můj proces v r. 1984 byl tajný, v malé místnosti pro samosoudce a bez účasti diváků, resp. tři diváci - tři důstojníci StB, ke všemu moji vyšetřovatelé, sledovali proces. Advokátka - agenta StB - jedině ta se mohla se spisem, utajovaných skutečností seznámit. Utajované skutečnosti, to byla zpráva SNV Praha o mém elaborátu na poměry v Minkovickém pekle, které se objevily v zahraničí. Předpokládám, že se soud bude snažit, aby se co nejméně otřesných věcí dostalo ven ze soudní místnosti, ale budou muset spis SNV odtajnit. Oficiálně odtajněn byl, ale komunisté z archivu dělají potíže materiál vydat k nahlédnutí zájemcům a ještě horší je ofocování dokumentů. Něco se nám podařilo ofotit, ale potom se archiv pro nás nadobro uzavřel! Celý archiv vězeňské služby je vpodstatě zapečetěn do doby, dokud nevymřou všichni dosud žijící bachaři, aby je (a také jejich rodiny!) to nemohlo poškodit a sedí na něm býv. komunista Aleš Kýr z vězeňské archivní služby v Praze! Komunisté nemají zájem na tom, aby cokoliv o vězeňství z dob totality vyšlo ven na světlo Boží! Všude mají své lidi, a co je nejhorší, i v KPV. Kdo je Jiří Wolf Absolvent zemědělského odborného učiliště, vydavatel samizdatu Motáky, zakladatel Výboru proti diktatuře (1976) a signatář Charty 77, s devíti a půl lety ve vězení nejdéle vězněný disident období tzv. normalizace, po listopadu '89 loutkař a spisovatel (publikoval časopisecky již za komunismu). Poprvé zatčen v únoru 1978. Při domovní prohlídce u něj policie našla "protistátní, protistranické a protisocialistické" dokumenty, včetně materiálů Charty 77. Byl odsouzen za "podvracení republiky" ke 3 letům vězení v 2. NVS (i v totalitě velmi přísný trest za první prohřešek). Později, už ve vězení, byl stíhán za "falešné obvinění", když prohlásil, že byl během svého procesu k přiznání viny donucen fyzickým a psychickým nátlakem. Toto stíhání vedlo k rozšíření jeho trestu o šest měsíců za "hrubou urážku veřejného činitele". Byl vězněn v Minkovicích, tam více než půl roku strávil v izolaci a na zvláštním oddělení, kde zhubl o 20 kg. Část trestu si kvůli neplnění pracovní normy odpykal také v nejpřísnějším režimu (3.NVS) ve vězení ve Valdicích. Podruhé byl zatčen v květnu 1983 kvůli informacím o podmínkách věznění v Československu, které měl předat rakouské ambasádě v Praze. Za "podvracení ve spolupráci s cizími činiteli" byl odsouzen k šesti letům vězení a následným třem letům ochranného dohledu. Zmíněné informace, za jejichž zveřejnění byl potrestán a které skutečně od něj pocházely, paradoxně vedly k tomu, že se poměry v čs. věznicích přeci jenom poněkud zlepšily, i když ne tak příliš pro něj - jeho špatný zdravotní stav (s trvalémi následky) v drsných podmínkách ve Valdicích, kde se mu nedostávalo potřebné lékařské péče, vedl v roce 1984 k apelům Amnesty International, která jej vyhlásila svým "vězněm svědomí". Na dotaz, zda má cenu psát dopisy vězňům v nedemokratických režimech, odpověděl: "Velmi to pomůže - pište, pište, pište!!! Mně psaní nelhostejných lidí zachránilo život." Spravedlnost po bachařsku Bývalý dozorce z pracovního lágru nucených prací Minkovice u Liberce, Josef Vondruška, se ve smyslu obžaloby cítí být nevinen a svoje stíhání považuje za krajně nespravedlivé. V podstatě, a to mu musíme přiznat, se stal jen obětním beránkem. Pokud zde existuje nějaká právní a do nebe volající nespravedlnost, tak v tom, že vedle dozorce Vondrušky se nám nepodařilo dostat před soud další bachaře, kteří se v rámci kolektivní viny vědomě dopouštěli násilí na vězních a používali stejných brutálních praktik jako Vondruška. A mlátili doopravdy všichni! O to se vždy svědomitě starali mazáci, kteří nováčky - náborem získané bachaře, k mlácení donucovali, aby tak neexistoval jediný očitý svědek proti porušovatelům zákona, a protěž z řad dozorců zůstali jen viníci! A obrovská armáda těchto zločinců dál po roce 1989 ve věznicích sloužila. Podobně jako v justici mnoho soudců - býv. uvědomělých bolševiků. Mnozí jsou tam dodnes! Vedle Vondrušky dále nebudou u soudu stát ani velitelé všech pracovních táborů, kteří nezákonné praktiky na svých podřízených vyžadovali, odsouzené otřesnými způsoby vykořisťovali, za neplnění pracovních norem nechali fyzicky týrat a na jídle okrádali - tak se nezákonně obohacovali a stát beztrestně okrádali! Stejně tak nebudou před soud postaveni pracovníci Hlavní vězeňské správy a Vězeňské služby v Praze, kteří tyto zločiny vykořisťování a okrádání odsouzených po vzoru z SSSR plánovali a řídili. Podobně nejsou postaveni před soud ani pracovníci tehdejšího Ministerstva nespravedlnosti, kteří zločiny proti lidskosti pro Nápravně výchovné ústavy schvalovali, kryli a podíleli se na všech zločinech. Na lavici obžalovaných neusednou ani všichni bývalí ministři spravedlnosti a pracovníci ÚV KSČ, kteří zločiny proti lidskosti v rámci vykořisťování odsouzených vyžadovali. A právě v tom všem já spatřuji onu nespravedlnost, ke které dochází. Spravedlnosti se slušní lidé v této zemi nikdy nedočkají. Odsouzení jediného dozorce je opravdu výsměchem spravedlnosti a demokracie, což je obrovskou ostudou pro tuto zemi. Ale nemůžeme se ničemu divit. Vždyť po ukončení II. světové války se v Německu nestalo, aby do parlamentu jako poslanec usedl člen zločinecké nacistické strany. To v České republice po roce 1989 národ dopustil! A také dopustil, že do následných vlád a na posty ministrů se vecpali agenti tajné policie a bývalí zločinci z řad KSČ! Poslední národní ostudou v zahraničí bylo jmenování premiéra Fišera, nepostradatelného bývalého komunisty pro tuto zemi! To byl skutečně úlet se vším všudy. Proti téhle volbě jsem protestoval, leč marně. Nikde se můj otevřený dopis nepublikoval. Národ byl s volbou bývalého bolševika, prospěcháře a kariéristy velmi spokojen. A těch pár hlasů proti bylo rázně cenzurou umlčeno. "Demokracie" to byla opravdu demokratická! Tak si nakonec kladu otázku. Co jsme to vlastně za národ, když necháme všechny ty zrůdy, na které jsme 40 roků nadávali a nenáviděli je, dál nechat vládnout - a oni opravdu vládnou všude: na okresech, v krajích, na ministerstev v justici, v armádě... A oni se nám ještě ti zločinci vysmívají, jací jsme hlupáci. Pěkná vizitka České státnosti, kde vládou podvody, zlodějny, korupce, a politická prostituce. J. Wolf, Praha 26.9.2010 Krédo (věnováno bachařům a estébákům) Jste šaškové co mají zvyky pánů. Jiří Herzinger (tábor XII, 1953): Satirické apostrofy. Z archivu Muzea 3. odboje, uveřejněno ve Svědomí.cz. Připomeňme si: Vězeňská služba uzavřela archívy z totality Generální ředitel Vězeňské služby (GŘVS) Luděk Kula rozhodl minulý týden s okamžitou platností o uzavření archívů totalitního Sboru nápravné výchovy (SNV). Zatímco ministerstvo vnitra svoje archívy otevírá veřejnosti už několik let, a dokonce už chystá jejich kompletní "vyvěšení" na internetu, vedení Vězeňské služby se tak zachovalo zcela opačně. Délku platnosti Kulou podepsané směrnice oslovení odborníci odhalují na několik let. Sám Kula si za rozhodnutím stojí. Podle jeho vyjádření pro Právo byly archívy uzavřeny proto, aby se k těmto materiálům už více nedostávaly nepovolané osoby. "Dříve v tom vládl totální nepořádek," sdělil Kula Právu. Zatímco ještě nedávno mohli do archívů SNV kromě policejních vyšetřovatelů, orgánů ministerstva spravedlnosti, GŘVS a pracovníků Národního archívu také badatelé a bývalí političtí vězni, dnes do něj mohou jen zaměstnanci správního odboru GŘVS prověření na seznamování s utajovanými skutečnostmi na stupeň důvěrné. Pro bývalého vězně nebo obyčejného člověka to tedy nyní může být problém. O přístupu těchto lidí k materiálům přitom rozhoduje ředitelka správního odboru Lenka Smutná. "Oprávněným žadatelům však vyhovíme, a to ihned," tvrdil Kula. Podle jeho vlastnoručně podepsaného rozhodnutí se ale už do archívů nedostanou ani policisté, kteří nemají příslušnou prověrku. "Ještě se na to podívám," řekl Kula, když byl na tuto skutečnost upozorněn. Nařízení přišlo po zveřejnění části spisu dozorce Vondrušky Kula vydal rozhodnutí, které omezuje přístup k archívním materiálům, krátce poté, co na veřejnost pronikla část osobního spisu nechvalně proslulého bachaře a dnešního poslance za KSČM Josefa Vondrušky Kulova mluvčí Smutná nejprve tuto souvislost nevyloučila, posléze znovu zavolala do redakce a tvrdila, že rozhodnutí GŘVS bylo vedeno snahou zabránit hromadnému odtajnění archívů. Změna přístupu je návratem do minulosti Dosavadní praxi, praktikovanou ve vězeňství od doby působení Kamily Meclové ve funkci generální ředitelky, přitom historici považovali za bezproblémovou. "Pokud je to pravda, tak postup ministerstva spravedlnosti a GŘVS jde přesně proti obecně používanému mezinárodnímu trendu maximální otevřenosti při odtajňování archívů," sdělil Právu ředitel odboru archívů MV Pavel Žáček. Podle historika Tomáše Buršíka se jedná o krok zpět do doby studené války. "Přirovnal bych to k situaci, kdyby BIS znovu zabrala část archívů StB, aby mohla znovu začít využívat tehdejší agenty, nebo je naopak chránit před dotěrnými novináři," řekl Právu Buršík. Po roce 1989 neodešli všichni Navíc podle některých historiků není vyloučeno, že se část těchto citlivých materiálů, které obsahují svodky vypracovávané na politické vězně pro ÚV KSČ na základě hlášení udavačů z řad spoluvězňů a bachařů v letech 1969-1989, definitivně ztratí. To GŘVS odmítá. Po roce 1989 muselo opustit řady Vězeňské služby kolem 1500 lidí z celkového počtu pěti tisíc příslušníků SNV. Poměry ve věznicích po tomto datu přitom prověřovala Ústřední prověrková komise, jejímž předsedou byl Petr Uhl. Lidí zapletených s bývalým režimem přitom údajně bylo více, ovšem nebylo možné je propustit, aniž byl ohrožen chod věznic. Kolik lidí s totalitní minulostí dnes slouží u Vězeňské služby, se však odhadovat nedá. Podle bývalého 1. náměstka generálního ředitele SNV v letech 1991-1993 a obhájce disidentů Milana Hulíka však ve vězeňství dodnes existují silné komunistické nálady. Petr Blahuš, Právo 28.11.2006 Připomeňme si: Vězeňská služba v žádném případě neuzavírá svůj archiv Ministerstvo spravedlnosti se ohrazuje proti článku v dnešním čísle deníku Právo s názvem "Vězeňská služba uzavřela archivy z totality", který přináší nepřesné a zkreslující informace týkající se archivu Vězeňské služby ČR. "Ministerstvo spravedlnosti ani Vězeňská služba ČR v žádném případě archiv neuzavírají. I nadále jsou poskytovány informace z těchto archiválií, a naopak budeme iniciovat jejich odtajnění," uvedl ministr spravedlnosti. V archivu Vězeňské služby ČR jsou uloženy dva druhy materiálů. Většinu tvoří materiály bývalého Sboru nápravné výchovy ČSR a Vězeňské služby ČR, které v minulosti byly a nadále zůstávají přístupné. Druhou, menšinovou část archivu, tvoří materiály vzniklé z činnosti bývalého odboru vnitřní ochrany Správy Sboru nápravné výchovy ČSR, které jsou v takzvaném režimu utajení "vyhrazené". Do režimu "vyhrazené" přešly tyto archiválie v roce 1998 nařízením vlády, a to z mnohem přísnějších režimů utajení "tajné" a "přísně tajné", které byly nastaveny v dobách minulých. Tyto materiály byly a nadále jsou poskytovány oprávněným žadatelům, které stanovuje interní norma Vězeňské služby ČR, platná od roku 2004, která vychází z platné úpravy zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací. Tato norma stanovuje, za jakých podmínek mohou být poskytovány materiály v režimu "vyhrazené". Taxativně vyjmenovává oprávněné osoby, kterým je na základě jejich písemné žádosti udělen souhlas generálního ředitele Vězeňské služby ČR pro přístup k těmto archiváliím. Vězeňská služba ČR pouze v rámci pravidelných aktualizací vnitřních norem upravila kompetence v rozhodovacím procesu vyřizování žádostí těchto oprávněných osob; tato agenda přešla na jiného vedoucího pracovníka. V žádném případě tedy nedochází ke zpřísnění režimu u archiválií Vězeňské služby ČR, naopak režim utajení byl uvolněn již v roce 1998. Okruh osob, které o oprávnění mohou žádat zůstává i nadále stejný. Vězeňská služba ČR do budoucna počítá s naprostým odtajněním těchto materiálů. Nicméně tento postup závisí na výsledcích jednání s tzv. Bezpečnostním archivem, Národním archivem a případně dalšími bezpečnostními složkami státu. Byl již vydán pokyn generálním ředitelem Vězeňská služba ČR, aby byla tato jednání zahájena v nejbližší době. TZ Ministerstva spravedlnosti, 28. 11. 2006. Další informace zde: a jinde: Od Administrátor v 2010-09-11 06:51 | Publicistika
|
Procházet archivHledatKdo je onlineMomentálně je online 0 uživatelů a 5 hostů.
Přihlášení |