K pomlouvačné kampani proti sen. Štětinovi

Aby bylo jasno, o co tu ve skutečnosti jde.



Letní král chucpe

Studenti volí krále majálesu prvního května, mě však napadlo vybrat letního vladaře, který by symbolizoval vrcholící žhavý srpen, v němž mozky občanů dostávají nepěkně zabrat. Říkejme mu třeba Král chucpe. Objevilo se hned několik kandidátů. Dlouho vedli pánové L. B. a P. H. (jejichž jména se nesmí vyslovit). Pak je předčil sexuální Frankenstein, dr. Jaroslav Barták, neboť takového exota abyste pohledali.

Nakonec bez ironie a pln životního zklamání navrhuji senátora Jaromíra Štětinu. Dlouho jsem si ho z nevědomosti vážil, podporoval a souhlasil s jeho snahou aspoň dodatečně pozastavit KSČM. Naběhl jsem si.

Hned vysvětlím. Když loni počátkem roku novinář Tomáš Pecina zveřejnil kopie Štětinových šokujících záznamů u Státní bezpečnosti, prošly kupodivu bez ohlasu. Není mi ani známo, že by ostatní laureáti ctihodné Ceny Františka Kriegla jako Jan Ruml, Petr Pithart, Václav Trojan, Stanislav Milota nebo Miloš Rejchrt vyslovili nelibost, že jsou v jedné řadě s tímto člověkem.

V dubnu 1977 ho pozvali k výslechu po udání, že na tehdejším pracovišti Geoindustria opisoval text Charty. Zároveň podepsal prohlášení o mlčenlivosti a StB mu založila osobní svazek s krycím jménem Plavec. Štětina s více než dvacetiletým zpožděním reagoval krajně nejapnou obhajobou, že prý kryl členy Konspirativní překladatelské skupiny Praha včetně svého otce. Možná, každopádně estébákům prozradil jména kolegů a kolegyň Ždánka, Šouty, Košútové, Veberové, Neumannové, Značkovské a Smrčinové, kteří dokument šíří.

V květnu sepsal přičinlivý Plavec pro estébáky životopis, v němž hlásá: "Jsem stoupencem socialistického uspořádání společnosti. Zastávám zásadu nutnosti diktatury proletariátu v prvním období socialistické revoluce. Silná komunistická strana, budovaná na principech vědy a morálně historických kritérií je podle mne jediná síla, která může změnit společnost v současném třídně a ekonomicky rozděleném světě… Své vyškrtnutí ze strany považuji za zcela logické, neboť odpovídá zásadám demokratického centralismu. Zdůrazňuji, že jsem si svého členství ve straně vážil." V červenci připojuje vlastnoručně: "Jako čsl. státní příslušník z vlastních pohnutek se zavazuji spolupracovat s orgány StB proti nepřátelům naší vlasti v zahraničí." Svazek byl uzavřen s tím, že o informátora v prosinci projevila zájem rozvědka, která si jeho dokumentaci převzala. Brrr… Do protokolu uvedl, že byl členem KSČ od roku 1963, dnes tvrdí, že "až" od roku 1967 na druhý pokus na Vysoké škole ekonomické. Samozřejmě, že všechny tyto informace naprosto diskreditují jeho nynější antikomunistické siláctví. Co mě ale nejvíc dostalo do kolen. Drzý senátor včera nasedl do vojenského speciálu a odletěl na pohřeb Ctirada Mašína do Clevelandu! Z hosta takových morálních kvalit by měl jistě nebožtík radost.

Jeho účastí na rozloučení je tragikomedie kolem bratrů Mašínů dovršena. Jen aby se to nedozvěděl tvrdě nesmiřitelný Josef a jako na každého nebezpečného komouše nešel na Štětinu rovnou s nožem.

Jan Rejžek Lidové noviny 25.8.2011



Nikdy jsem nespolupracoval s StB

Ad LN 25.8.: Letní král chucpe

Reaguji na článek Jana Rejžka. Nikdy jsem nespolupracoval s StB. Byl jsem v době normalizace estébáky čtyřikrát zatčen pro svou protirežimní činnost a vždy jsem odmítl spolupracovat s jakoukoliv složkou StB; jsem na to dostatečně pyšný. Byl jsem v 70. letech registrován StB jako prověřovaná osoba (PO), od roku 1984 jako nepřátelská osoba (NO), což jsou kategorie, které jakoukoliv spolupráci vylučují. Možná by stačilo, kdyby kolega Rejžek nahlédl do registru svazků StB.
Citace, které Jan Rejžek uvádí z mého spisu u StB, jsou autentické. Bylo tenkrát dobrým zvykem estébákům lhát a myslím, že jsem někdy u výslechu mluvil plamenněji než Klement Gottwald. Nikdy jsem nikoho neudal a jména, která Jan Rejžek cituje, si StB postupně zjišťovala u kádrového oddělení mého zaměstnavatele, když rozháněla Konspirativní překladatelskou slupinu Praha (KPSP) s níž jsem spolupracoval. Jména do spisu vložila sama StB, nepocházejí ode mne.

Jaromír Štětina, novinář a senátor, publikováno v deníku Lidové noviny 26.8.2011



BIS ČSSRVlivoví agenti v médiích

Jan Rejžek si na podzim r. 2001 pozval paní Zdeňku Mašínovou do živě vysílaného pořadu na stanici Český rozhlas 6 RFE. Snažil se úzkostlivě až toporně držet téma pořadu - generál Josef Mašín - otec. Neustále přerušoval paní Zdeňku Mašínovou, jen aby nemohla mluvit k aktuální kauze Hučín, což pokládala v té době za důležité. Když si Rejžkovo přerušování nechtěla nechat líbit, tak nechal pustit hudbu, aby jí sebral slovo. Zachoval se mimořádně zbaběle a servilně! Nepůsobil jako zvědavý novinář, ale jako cenzor. V zájmu koho? Já byl v té době umístěn do specializovaného psychiatrického oddělení v Brně, a to za tím účelem, aby ze mne dostali mé informační zdroje z prostředí KSČM.

Z dobře infomovaného zdroje mám ověřeno, že Jan Rejžek měl před vysíláním pořadu se Zdeňkou Mašínovou pohovor s vlivovou osobou z BIS. Byl předem varován, aby udržel téma na úrovni roku 1942 a aby v žádném případě nepřipustil aktuální téma kauzy Hučín apod. Zdeňka Mašínová to ale prokoukla a Jana Rejžka atakovala s tím, že teď je potřeba mluvit o současnosti, neboť "kpt.Hučín je ve vyšetřovací vazbě a okolnosti celého případu jsou víc jak skandální!". Rejžek na to rychle reagoval puštěním hudby. Zdeňka to ale nevzdala a tak Rejžek byl atakován i posluchači, kteří telefonovali do studia a vyčítali mu, že se chová jako censor. Rejžkovi se vzteky rozklepala ústa a pořad po několika trapných argumentacích ukončil. Pořad sice nakonec skončil v předpokládaném čase a dokonce pronikly do vysílání i telefonáty posluchačů, kteří obviňovali Rejžka z cenzury, avšak paní Mašínová byla umlčena. A o to šlo. Co a jaký větší důkaz ještě víc chcete! Ten Jan Rejžek má v tomto směru máslo na hlavě.

Rejžkovo cenzurování Zdeňky Mašínové mu později vytkl i Martin Vadas na koncertě v Karlíně. Bránil se, že prý jeho novinářská povinnost je "udržet téma". Pak by si ovšem měl zvát do živého vysílání jen dálkově řízené loutky a nikoliv osobnost formátu Zdeňky Mašínové.

Bohužel, v současných a nedávných médiích pracuje více takových vlivových agentů - podle postojů můžeme předpokládat, že jím je i jistý Schneider (dříve BIS) z webu ceskapozice.cz. Zdá se, že jím byl i Rudolf Růžička (bývalé č.2 v ÚZSI), pak hned analytik programu v ČT a zanedlouho šéfdramaturg dokumentární tvorby ČT Praha ...a další. Byl to právě Růžička, který dramaturgům ČT Janu Gogolovi, ml. a Martinu Štollovi zakázal v roce 2003 práci na dokumentu o Vladimírovi Hučínovi. Rovněž ve stažení Pravdě podobného příběhu Vladimíra Hučína v listopadu 2006 generálním ředitelem ČT Jiřím Janečkem a v P.R. reakci Jana Rejžka v Justově kritickém pořadu Českého rozhlasu lze spatřovat vliv tajných služeb v televizi veřejné služby. V Justově kulturně-kritickém pořadu v rozhlase - což bylo něco na způsob Katovny - si Rejžek neodpustil generální odsudek ve smyslu "Vadasův netalentovaný dokument..." Komu asi ku prospěchu?. A podobných příkladů by se jistě našlo víc.

Vladimír Hučín, 27.8.2011



Kampaň se rozjela naplno

Zmíněný bývalý pracovník BIS Jan Schneider uveřejnil v týdeníku Euro, vzápětí poté, co jsem podal trestní oznámení na BIS u obvodního zastupitelství v Praze 5 (ohledně porušení zákona v kauze Vladimír Hučín), poměrně dlouhou stať, která se snaží (včetně krásné karikatury) vybudit pochybnosti o mém duševním zdraví.

Zhruba před měsícem, využívajíce Pecinových difamačmích webových zpráv uveřejnil tentýž bývalý pracovník BIS Jan Schneider na jednom ze servenů článek označující mne za udavače a spolupracovníka StB. (Mimochodem Pecina propašoval na Wikipedii do hesla Jaromír Štětina tvrzení, že jsem byl spolupracovníkem StB.)

Poté začali oslovovat mainstreamová media.

Pomlouvačný článek vzcházející z Peciny uveřejnil v Právu Petr Uhl.

Tento měsíc mne informoval šéfredaktor Rádia 6, že mu redaktor Jiří Žák předložil k vysílání drsnou pomluvačnou stať opět vycházející z Pecinových pomluv. Šéfredaktor mi dal stať přečís a rozhodl, že Žákovu stať neuveřejní neboť je čistou pomluvou.

Když tento pokus nevyšel (nepracuje Jan Rejžek pro Rádio 6?) objevuje se článek Jana Rejžka tento týden v Lidovkách. Opět s formulacemi Peciny.

Domníval jsem se, že tyto pokusy o dehonestaci vznikají v aparátu KSČM jako reakce na snahy postavit KSČM před nezávislý soud. Nyní se domnívám, že jsou výsledkem úsilí BIS. BISka ví, že mám stále tajné materiály, které její důstojníky usvědčují ze zcela nezákonné spoupráce BIS s přerovskými orgány, činnými v trestním řízení. Je přirozené, že se mne snaží zastrašit. Jsou li Šnajdr, Pecina, Šinágl, Rejžek pouhými užitečnými idioty nebo cílevědomými vlivovými osobami a spolupracovníky BIS nedovedu dosud zcela určit. Spíš se mi jeví jako pravdivá ona druhá možnost, alespoň u některých ze jmenovaných osob.

Pikantní je, že po mně před třiceti, čtyřiceti lety jeli estébáci, dnes BIS.

Jaromír Štětina
10.9.2011



Stanovisko sen. Štětiny

Dnes jsem na facebooku vyvěsil toto moje stanovisko:

V září 2008 jsem podal trestní oznámení na BIS. Utajené dokumenty, které jsem získal ve funkci senátora svědčí o tom, že vysocí důstojníci BIS protiprávně spolupracovali s orgány činnými v trestním řízení.

Příslušný státní zástupce na základě posudku inspekce BIS (sic!) věc odložil.

Mám k těmto dokumentům stále přístup, což příslušní pracovníci BIS vědí a snaží se mne zastrašit organizováním kampaně, která má dokazovat, že jsem spolupracoval v době normalizace s StB. Podle zdrojů blízkých BIS k tomu používají (a částečně zneužívají) své vlivové osoby a agenty. Patří k nim i aktivista pan Pecina, bývalý pracovník BIS pan Schneider a novinář pan Rejžek.

Byl jsem v době normalizace v souvislosti se svou protirežimní činností StB čtyřikrát zatčen. Nikdy jsem spolupráci s StB nepodepsal. Byl jsem v sedmdesátých letech veden jako PO (prověřovaná osoba), od roku 1984 jako NO (nepřátelská osoba), což jsou kategorie vylučující jakoukoliv spolupráci.

K tomu jsem připojil dokumenty: Byli to indiáni kmene Iguasú,
Životopis.

Jaromír Štětina na facebooku 10.9.2011

0