Navigace |
Drzost normalizačního redaktůrka Jana Rejžka nezná mezíPozvání do Prahy na koncert "S komunisty se nemluví" jsem před lety rád přijal a také jsem se ho krátce po propuštění z pankrácké věznice i zůčastnil. Jediné co mi tam pokazilo náladu byla přítomnost jistého hudebního kritika a bývalého normalizačního novináře Jana Rejžka. Když jsem ho uviděl, okamžitě jsem si vzpoměl na jeho křečovité přerušování pořadu na stanici Radio 6, kdy na podzim r.2001 byla do tohoto pořadu pozvána paní Zdeňka Mašínová a ta se v tomto vysílání opakovaně pokoušela upozornit na mé nezákonné uvěznění. Moderátor Rejžek se sice pohotově snažil zastavit paní Zdeňku Mašínovou, ale té se přece jen podařilo něco málo sdělit o mém uvěznění. Rejžek její upozornění nakonec přerušil, ale posluchači reagovali s tím, že volali do studia a protestovali proti Rejžkově cenzuře. Když jsem Rejžka konfrontoval v průběhu koncertu s touto jeho hanebnou činností, tak tomu byl částečně přítomen i známý dokumentarista pan Martin Vadas, který svou věcností se snažil Rejžkovi vysvětlit, že nekonal dobře. Bylo vidět, že nezdravě vypadajícímu Rejžkovi není do zpěvu, v zažloutlých a třesoucích se prstech svíral cigaretu, usilovně kouřil a bylo zjevné, že je v úzkých. Při dnešním přečtění drzého Rejžkova hanopisu v LN "Zpověď agenta BIS" (ze dne 15.září 2011) na senátora Jaromíra Štětinu jsem zalitoval, že při tehdejším setkání s tímto hudebním kritikem jsem to s ním nevyřešil tak, jak by situace asi vyžadovala. Nemusel by se ve svém pomlouvačném článku v těchto novinách zmiňovat o tom, že si nechá v rámci své činnosti pro BIS udělat plastiku obličeje. Už by ji měl! Kontakty Jana Rejžka s pracovníky zprofanované BIS jsou všeobecně známé a tak není divu, že si tento redaktůrek troufá. Jako tajemník Nadačního fondu angažovaných nestraníků a místopředseda KPV Přerov udělám vše pro to, aby Rejžkovi byla cena tohoto nadačního fondu odňata. Já po svých zkušenostech s tímto normalizačním muzikologem jsem se již v počátcích snažil předání ceny zabránit, ale v té době mi hrozila řada let vězení ve vykonstruovaném soudním procesu, který mimo jiné iniciovala BIS s lidmi, kteří jsou známí Jana Rejžka. Kruh se tímto uzavírá a je celkem jedno, je-li Rejžek jenom užitečný idiot a nebo vlivová osoba BIS. Pro mne je podstané, že senátor Jaromír Štětina je jeden z mála, který díky své aktivitě donutil naši postkomunistickou justici k tomu, že musela můj utajovaný soudní proces zpřístupnit veřejnosti a ta se prostřednictvím krajského soudu v Olomouci následně dozvěděla, že kauzu Hučín si sjednala vláda ČSSD prostřednictvím BIS a to bylo i mé vítězství v podobě naprostého zproštění z obvinění ze všech sedmi trestných činů, které s notnou dávkou zákeřnosti iniciovala samotná BIS. Vladimír Hučín - tajemník NFAN, člen Ústřední rady KAN a místopředseda KPV Přerov. Foto Martina Vadase: Jan Rejžek a Vladimír Hučín na koncertu "S komunisty se nemluví" v roce 2004. Zpověď agenta BIS Nejděsivější věc, která se kdy může špionovi přihodit, je prozrazení neboli proval. Když už senátor Jaromír Štětina národu odhalil, že jsme s Tomášem Pecinou a Janem Schneiderem vlivovými osobami a agenty Bezpečnostní informační služby, protože jsme zorganizovali zastrašovací kampaň, v níž jsme na základě archivních důkazů nezávisle na sobě napsali, že je bývalý bolševik a práskač, nebudu nic popírat a musím se přiznat. Ano, vážení, tak jako Philip Roth doznal „Vzala jsem si komunistu“, Spencer Tracy přitakal „Byl jsem lynčován“, a Paul Muni se dokonce chlubil „Jsem uprchlý galejník“, i já říkám, byl jsem agentem. Odmalička jsem totiž obdivoval kapitána Klosse ze seriálu S nasazením života, chtěl se podobat nacistickému baronu von Goldringovi z trilogie Sám voják v poli (my, znalci, dobře víme, že to doopravdy byl sovětský rozvědčík kapitán Gončarenko!!!), stejně mě později v Sedmnácti zastaveních jara fascinoval double agent SS – Standartenführer Otto von Stierlitz alias plukovník Isajev. O našem statečném kapitánu Minaříkovi netřeba mluvit, toho již dokonale oslavil Josef Laufer. U StB mě na rozdíl od Štětiny nechtěli, asi proto, že jsem při výsleších nemluvil plamenněji než Gottwald jako on, jak se ke svému chování dojemně přiznal nedávno v Lidovkách. Přivítal jsem změnu režimu a rozhodl se sloužit demokratické společnosti. Podepsal jsem tedy slib: „Jako český státní příslušník z vlastních pohnutek se zavazuji spolupracovat s orgány BIS proti nepřátelům naší vlasti a zejména proti sparťanům.“ Vybral jsem si krycí jméno „Kuba Kubikula“ a osobně jsem vlivoval, až se hory zelenaly. A čeho se mi za obětavou práci pro vlast dostalo? Neznal jsem víkendy, státní svátky, Velikonoce ani Vánoce a oddaně sloužil, ve dne, v noci, v dešti, v plískanicích, ve sněhu a mrazu, do roztrhání těla. Začínal jsem u sledovačky a nebyl to žádný med, čekat denně do tří, do čtyř do rána o hladu a žízni před nějakou vinárnou nebo barem, až se Štětina vypotácí a půjde domů, abych se mu mohl pověsit na paty a hlavně monitorovat, jestli se nedrží za ruku s Vladimírem Hučínem. To všechno za pár korun odměn. Když se i na bisce začalo šetřit, dostávali jsme jednu dobu jen poukázky do Lidla nebo stravenky do kantýny. Nevím, co si jako odkopaný agent BIS počít dál. Napadá mě jediné. Kamarádka Helena má výborného odborníka na plastiku. Asi se nechám přeoperovat, třeba mě laskavý řídící orgán vysadí jako nelegála a budu dělat zahradníka na ambasádě v Biškeku. Jan Rejžek, Lidové noviny 15.9.2011 Od Administrátor v 2011-09-17 10:22 | Naše tiskové zprávy
|
Procházet archivHledatKdo je onlineMomentálně je online 0 uživatelů a 3 hosté.
Přihlášení |