Vladimír Hučín - Chci právo i pro Vás!

Ilustrační foto: Paní Hauková byla také signatářkou Petice za veřejný soud s politickým vězněm Vladimírem Hučínem.

Rozloučit se naposledy s významnou přerovskou osobností, signatářkou Charty 77 Květoslavou Haukovou, přišli ve středu odpoledne do smuteční síně na Městském hřbitově v Přerově její příbuzní, přátelé a obdivovatelé.

Hauková zemřela 30. října ve věku 88 let. Byla jednou ze sedmi přerovských signatářů Charty 77 a stala se i členkou mezinárodní organizace na ochranu lidských práv Amnesty International.

Pocházela ze slavné literární rodiny – její otec byl redaktorem tehdejšího vlivného periodika – časopisu Přerovský Obzor. Sestra Jiřina Hauková se zase zapsala do dějin české literatury jako významná básnířka.

Díky výchově v rodině s kulturní a demokratickou tradicí se Květoslava Hauková nemohla smířit s totalitou v naší zemi. V padesátých letech byla za své protikomunistické postoje pronásledována a musela několikrát odejít ze zaměstnání.

Od roku 1982 začala psát samizdaty svého švagra Jindřicha Chalupeckého, a poté pro svou sestru Jiřinu. Pomáhala lidem, pronásledovaným totalitním režimem tak, že ve svém domě zařídila dva volné pokoje k jejich přechodnému úkrytu.

Na pohřbu Květoslavy Haukové se sešli zakladatelé Občanského fóra v Přerově v listopadu 1989 – ředitelka kina Alena Šišková, nebo disident Vladimír Hučín. Dostavili se i zástupci Konfederace politických vězňů.

"Květa Hauková mě v kritické chvíli ukryla před Státní bezpečností. Riskovala, i když věděla, že jsem měl u sebe zbraň. Byla to velká osobnost," vzpomněl přerovský disident Vladimír Hučín.

"Znali jsme se už od školních let, i když více s oběma jejími sestrami – básnířkou Jiřinou a Olgou, která hrála divadlo v Brně. Haukovi byli v Přerově váženou rodinou, před druhou světovou válkou, za války i po ní," dodala po skončení smutečního obřadu jednadevadesátiletá Jana Ratiborská z Přerova.

Petra Poláková-Uvírová Přerovský deník 9.11.2011

Květoslava Hauková je z Přerova a většinu svého života věnovala boji proti totalitním režimům. Za svou činnost byla Senátem Parlamentu České republiky navržena na státní vyznamení.

Vyrůstala v rodině s velkou kulturní a občanskou (masarykovskou) tradicí. Sestra, Jiřina Hauková, je básnířka a esejistka. Rodiče i sestra byli perzekuováni komunistickým režimem. Květě Haukové, ani její sestře Jiřině, nebylo po maturitě dovoleno studovat vysokou školu.

Květoslava Hauková se v padesátých letech podílela na organizaci protikomunistických demonstrací, za což byla perzekuována a musela mnohokrát odejít z pracovního místa. Přes mnohá pozvání do zahraničí ji pro její politické postoje nebylo dovoleno vycestovat.

Nesouhlasila s okupací země vojsky Varšavské smlouvy. Rodiče Květoslavy Haukové byli neznámou osobou varováni, že dceři hrozí nebezpečí a že by bylo vhodné, aby odešla z Přerova. Našla si opět novou práci v Brně, ale musela znovu odejít. Nezbylo jí nic jiného, než přijmout místo skladnice /D-kategorie/ pro stavby na Slovensku. Práce byla pro ženu velice fyzicky namáhavá.

S ohledem na povinnosti ke stárnoucím rodičům odmítla možnost emigrovat a rozhodla zůstat a pracovat v zemi v boji za demokracii a to dle zásad dr. Milady Horákové, která byla jejím životním vzorem.

V roce 1977 nebyla z politických důvodů přijata do Československého rozhlasu ani do oddělení výzkumu Československého rozhlasu. Tato práce jí byla umožněna až v jejím důchodovém věku. Od roku 1982 začala psát samizdaty pro švagra Jindřicha Chalupeckého, a poté i pro svou sestru Jiřinu a později i pro dr. Hořce.

Květoslava Hauková se stala signatářkou Charty 77, za což byla ihned perzekuována komunistickým režimem. Je také členkou Amnesty International, nejprve v Londýně a později v Praze, kde byla zřízena pobočka AI.

Dům Květoslavy Haukové byl hlídán Státní bezpečností po dobu 24 hodin denně. Byl na ni činěn nátlak, aby odvolala svůj podpis pod prohlášením Charty 77 a aby obvinila další signatáře ze lží a podvodů. V roce 1989 v říjnu ji zatkla StB a eskortovala k výslechu. V tu dobu však čelila také anonymním výhrůžkám použití fyzického násilí. Bez pomoci přátel z disentu, kteří ji hlídali, nemohla vycházet z bytu. Její dům byl však otevřen a zařízen pro každého potřebného. Nikomu z přátel neodmítla pomoc s úkrytem či pobytem. Její chata v Hostýnských vrších byla tajně sledována a několikrát také prohledána.

V roce 1989 prožila přelomové období pádu totalitního režimu velmi hekticky a aktivně. Z jejího bytu probíhalo vysílání informací z regionu, rozhovory s opozičními politiky a aktivisty. Ve svém bytě uschovávala státní vlajky a propagační protirežimní materiály. Společně s herci z olomouckého divadla vystupovala na shromážděních a veřejných setkání.

Zejména aktivně se zapojila do činnosti Charty 77 a Amnesty International. Neohroženě vystupovala proti praktikám porušování lidských práv. To vše v regionu, který byl vzdálen viditelnějšímu pražskému centru odporu a tím také dále od pozornosti západních pozorovatelů. S pozoruhodnou obětavostí pomáhala dalším lidem, a to i přesto, že kvůli tomu byla perzekuována a trestána.

Dnes, ve svých 82 letech, se Květoslava Hauková stále zajímá o společenské dění u nás i ve světě. Přispívá do regionálních médií, kam píše své příspěvky na téma udržitelnosti a obrany lidských práv a svobod (Jan Palach, Jan Zajíc, dr. Milada Horáková, Tibet).

Po celý život se řídí podle motta svých rodičů: Existuje zákaz řeči, ale ne zákaz myšlenek nebo Pro někoho je lépe mnoho znát, než mnoho mít. Za své životní vzory si vybrala mj. osobnosti T.G.Masaryka a dr. Milady Horákové s jejich mravními a etickými hodnotami.

Svou protikomunistickou a protitotalitní činnost velmi skromně vysvětluje tím, že byla vychována rodiči k tomu, aby se stavěla proti bezpráví a nespravedlnostem. Svůj vzdor proti okupačním německým a později i sovětským vojskům chápe jako svou občanskou povinnost. Stejně jako pomoc utlačovaným, lidem v nouzi a nesnázích.

Životopisná informace a foto z webu Jitky Seitlové, senátorky za volební obvod 63.

Dne 30. října ve věku osmaosmdesáti let navždy opustila svoje příbuzné, přátele a známé Květoslava Hauková, jedna ze sedmi přerovských signatářů Charty 77, členka mezinárodní organizace na ochranu lidských práv Amnesty international (AI) a sestra známé přerovské básnířky Jiřiny Haukové. Poslední rozloučení se zesnulou se koná v obřadní síni přerovského hřbitova dne 9. listopadu ve 14,00 hodin.

Květoslava Hauková vyrůstala v rodině redaktora Přerovského Obzoru jako jedna ze tří sester. Z rodinné výchovy si odnesla zájem o veřejné dění, slušnost a úctu k druhým. "Jestliže jsi udělala chybu, běž a omluv se", byla zásada, kterou jí vštěpovali rodiče a na kterou vzpomínala ještě po mnoha letech. Její vztah k lidským hodnotám pomáhala formovat také literatura, kterou otec redaktor svým dcerám přinášel a řada přátel, se kterými se často setkávala na zahradě rodičů u jejich domu v Bratrské ulici v Přerově. Neuzavírala se však jen mezi rodinu a její nejbližší přátele.
Od dětství byla členkou Tělocvičné jednoty Sokol Přerov a svůj blízký vztah k sokolské jednotě si uchovala až do posledních dnů života. Další její morální autoritou byl po rodičích panáček, čili kněz, jak dále vzpomínala.

Výchova v rodině s velkou kulturní a demokratickou tradicí formovala osobnost Květoslavy Haukové do podoby, ve které se nemohla smířit s totalitními režimy v naší zemi. Po maturitě ve válečném roce 1942 nemohla, stejně jako její sestra Jiřina a řada dalších mladých lidí, začít studovat vysokou školu. Krátkou dobu proto pracovala v kanceláři elektrárny. Později studovala anglický jazyk v Brně.

V padesátých létech byla za své protikomunistické postoje pronásledována a musela mnohokrát odejít ze zaměstnání. Po nesouhlasu se vstupem vojsk Varšavské smlouvy na naše území v srpnu 1968 byli rodiče Květoslavy Haukové varováni, že dceři hrozí nebezpečí a že by bylo vhodné, aby odešla z Přerova. Opět proto šla do Brna, kde v dělnické profesi pracovala jako skladnice. Její láskou byl rozhlas. V roce 1977 však nebyla z politických důvodů přijata do Československého rozhlasu ani do oddělení výzkumu a tato práce jí byla umožněna až v důchodovém věku. Své vzdělání však využívala mimo zaměstnání. Od roku 1982 začala psát samizdaty pro svého švagra Jindřicha Chalupeckého, poté pro svoji sestru Jiřinu a později také pro dr. Hořce. Pomáhala lidem pronásledovaným totalitním režimem tím, že ve svém domě zařídila dva volné pokoje k jejich přechodnému úkrytu. Ani Květoslavě Haukové se v nedemokratické totalitní společnosti nevyhnula myšlenka na emigraci, avšak kvůli starým rodičům se této možnosti vzdala.

Miroslav Rozkošný Sokol Přerov 7.11.2011

Květoslava Hauková, disidentka a signatářka Charty 77, členka Amnesty International na otázku Co byste popřál lidem do Nového roku?