Obrana registruje přes 2400 žádostí o uznání boje proti komunismu

[Celou zprávu ČTK si přečtěte ZDE] 13.1.2012



Z Přerova míří první žádosti o odškodnění

Desítky lidí z Přerovska, perzekvovaných bývalých režimem, už si podaly žádost o uznání statutu bojovníka proti komunismu a finanční odškodnění. Mají na to nárok díky schválení Zákona o třetím odboji, který začal platit zcela symbolicky v den výročí sametové revoluce – 17. listopadu loňského roku.

Ministerstvo obrany už eviduje přes 2,4 tisíce žádostí z celé republiky.

"Pro vězně totality máme k dispozici tiskopisy a vysvětlujeme jim, jaké dokumenty musejí doložit. Podmínkou je, aby konkrétně uvedli, jak proti režimu bojovali, což můžou učinit nejlépe prostřednictvím rehabilitačních rozsudků," uvedl šéf přerovské pobočky Konfederace politických vězňů František Přeslička.

Uznaní účastníci protikomunistického odboje obdrží peněžité ocenění 100 tisíc korun, pozůstalí manželé po nich pak poloviční částku. V případě, že by měli odbojáři důchod nižší než průměrný, bude jim na průměrný dorovnán.

Zákon o třetím odboji popisuje formy odboje a odporu. Vyjímá ale ty, kteří byli zaměstnáni u bezpečnostních složek, dále členy komunistické strany, Lidových milicí, akčního výboru Národní fronty a za normalizace také Svazu československo-sovětského přátelství.

"Přicházejí k nám bohužel i lidé, kteří se na odškodnění snaží dosáhnout, a zjevně se jim jedná jen o finanční prospěch. Se žádostí uspěje jen ten, kdo má rozsudek s jasně potvrzeným rehabilitačním řízením," doplnil místopředseda přerovské KPV Vladimír Hučín.

Družka odbojáře na odškodnění nedosáhne

Na pobočku v Přerově se prý obracejí i vdovy po účastnících komunistického odboje, které mají podle zákona nárok na odškodnění 50 tisíc korun.

"Stal se ale i případ, kdy o peníze žádala žena, která nebyla manželkou účastníka odboje, ale pouze s ním žila. V takovém případě nárok na odškodnění nemá," upřesnil.

Komunistický režim měl na své nepohodlné odpůrce bič v podobě nejrůznějších paragrafů, jako například pobuřování, hanobení státu světové socialistické soustavy a jeho představitele, ale i podvracení republiky. Někteří odbojáři byli odsouzeni i za nedovolené ozbrojování.

"Klidně tak může být hodnoceno i výtržnictví, které bylo v té době univerzálním paragrafem, pokud někdo vyjádřil svůj nesouhlas se vstupem okupačních jednotek Varšavské smlouvy v roce 1968 a byl za to odsouzen," uvedl Hučín.

Žadatel musí prokázat odboj nebo odpor

Ministerstvo obrany rozhodne o prvních žádostech již v únoru.

"K dnešnímu dni jich evidujeme přesně 2 444, přičemž zákon přesně uvádí, co musejí uchazeči splňovat. Prokázat buď svůj odboj, tedy to, že byli perzekvováni bývalým režimem, nebo odpor, což je aktivní boj proti totalitě," vysvětlil mluvčí ministerstva obrany Jan Pejšek.

Každou žádost posílá ministerstvo k posouzení třem složkám.

"První je Národní archív, dále Archív bezpečnostních složek a pak Úřad pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu, které pátrají, zda ve svých materiálech dotyčné osoby naleznou. Teprve, až obdržíme stanoviska těchto tří institucí, pokračuje správní řízení, které skončí buď vydáním osvědčení účastníka odboje, nebo zamítnutím žádosti," sdělil mluvčí.

Podle Františka Přesličky z přerovské KPV se řada lidí odškodnění nedožila.

"Naše členská základna se zúžila z původních sto šedesáti členů, které jsme měli v devadesátých letech, na nynějších dvaatřicet. Z toho je jen dvacet muklů," uzavřel.

Petra Poláková-Uvírová, Přerovský deník 18.1.2012



Veteránka studené války

Zuzana B. je veteránem studené války. Pan Patizon je o tom přesvědčen. Podepsala Chartu 77 už v sedmdesátých letech, patřila mezi činné opozičníky, což ji počátkem osmdesátých let přineslo velkou pozornost StB, tlak, nemožnost najít zaměstnání, hrozbu vězení a nakonec nucenou emigraci.

Pro jistotu opakuji. Nucenou. Zuzanu a dvě stovky dalších disidentů Státní bezpečnost přinutila odejít do zahraničí a před odjezdem se museli zříci československého občanství. Azyl a novou vlast našla Zuzana v Rakousku. Dnes má zákonný nárok být prohlášena za účastnici třetího odboje a stejný nárok na stotisícové odstupné, které současná společnost nabízí za boj proti komunismu v době totality. O té ceně nebudeme debatovat. Důležitější je příběh Zuzany. Pan Patizon mě varuje, abych nepoužíval fráze, ale je to příběh jako od Kafky.

Zuzana totiž nemá nárok na oficiální uznání veteránkou studené války. V Česku o ně může žádat pouze český občan. A to Zuzana není, stala se Rakušankou. Statisíce lidí emigrovaly z komunistického Československa – z jakýchkoli důvodů – dobrovolně. Komunistický soud je následně zbavil občanství. Zákon schválený v devadesátých letech jim pak automaticky protizákonně odebrané občanství vrací.

Zuzana a s ní další dvě stovky disidentů mají problém. Občanství se sami zřekli už před odjezdem. Sice pod tlakem, vydíráním hrozbou vězení či dokonce po opakovaném zadržování na osmačtyřicet hodin či absolvování vězení. Nemají tedy nárok na automatické vrácení občanství a musí o ně žádat. To je ale problém. Tak třeba pro Zuzanu by to znamenalo ztrátu rakouského občanství, protože by si požádala o jiné. Rakouské by jí zůstalo pouze v případě, kdyby jí české úřady vrátily české občanství samy ze své vůle. To ale podle zákona nemůžou. Zuzana si totiž sama požádala před lety o zrušení občanství a musela se dokonce tehdy vyplatit. Na rozdíl od těch, kteří emigrovali "ilegálně".

Tím, že nemá občanství, nemá nárok být uznanou třetí odbojářkou a samozřejmě ani nárok na finanční náhradu – která mimochodem není o moc větší, než suma, kterou musela Zuzana zaplatit za nucené vyvázání ze svazku s komunistickou vlastí.To jsou paradoxy, říká pan Patizon, spokojený s tím, že si konečně u mě prosadil napsání věci, na níž má nějaký velký osobní zájem.

Jaroslav Spurný, Respekt 4.1.2012

0