Zdena Mašínová a další, kteří nenávidí rudé: Proboha, jen ne nové volby

Komunisté jsou druhou nejsilnější stranou v zemi. Alespoň tak mluví výsledky aktuálního průzkumu veřejného mínění, kde lidé KSČM přisoudili rovných dvacet procent v případě, že by se volby do sněmovny konaly nyní. ParlamentníListy.cz požádaly o komentář známé protikomunistické aktivisty a ti nezávisle na sobě míní, že za současný stav nese vinu hlavně exprezident Václav Havel.

Podle nejnovějšího průzkumu CVVM by se do sněmovny dostalo pět stran. ČSSD s 37 %, KSČM s 20%, ODS s 17,5% a TOP 09 s 13,5 %. Brána do Poslanecké sněmovny by se také nově otevřela KDU – ČSL s pěti a půl procenty.

KSČM pochopitelně výsledky potěšily. "Ta čísla jsou odrazem působení vlád Petra Nečase i Mirka Topolánka. Může to být ale i výkyv po vládní krizi, zatím bych tyto výsledky nepřeceňoval. Křeč ODS už trvá dlouho, až po několika aférách se jí konečně snížily preference," uvedl nedávno redakci ParlamentníchListů.cz šéf poslanců KSČM Pavel Kováčik. Sám předseda strany Vojtěch Filip nedávno v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz uvedl, že komunisté jsou de facto připraveni na účast v exekutivní moci.

Známé osobnosti české protikomunistické scény z toho ale pochopitelně žádnou radost nemají. Sestra členů třetího odboje Zdena Mašínová se domnívá, že jde o důsledek celého polistopadového vývoje a má kvůli tomu i obavy z případných předčasných voleb.

Vzestup komunistů je Havlovo dědictví

"Tohle splnilo moje předpoklady už od roku 1990. Přesně to odpovídá tomu vývoji, protože tou tak zvanou demokratickou cestou, co tvrdil pan Havel a lidé kolem něho, že tato strana prostě zmizí, tak to byla mírně řečeno naivita non plus ultra. Dalo se to čekat. Nastane těžší například ekonomická situace a mají to v kapse," bojí se Mašínová.

Důležité podle ní je, že u Havla nebyly postoje dané jen jakousi naivitou. "Už od samého začátku, když byl třeba proti lustracím nebo zákazu té strany, to bylo prapodivné. Dokonce i jeho tehdejší blízký spolupracovník Pithart říkal, když se tehdy Havel vrátil z jednání s Čalfou, jak se domluvilo, že prezidenta ve federálním shromáždění budou volit komunisté a tak dále. Tohle všechno je Havlovo dědictví, co nám tady zanechal," říká pro ParlamentníListy.cz sestra bratří Mašínů.

Většina lidí si dle jejích slov asi neuvědomuje, co může přijít ve chvíli, kdy se komunisté s ČSSD dají dohromady, což se prý zcela určitě může stát. A kdyby teď byly nové volby, bylo by dost naivní myslet si, že se něco zlepší.

"Situace je dost zapeklitá, takže je těžké říct, co s tím dělat. Především je problémem ta ekonomická moc, kterou bývalí bolševici získali. Ti udělali takovou škodu, že rozkradli zbytek majetku, který naše republika měla, a oni tu ekonomickou moc mají v ruce. Mělo by se uskutečnit alespoň to, aby došlo k vyšetření těchto činů a viníci byli potrestáni," apeluje.

Tomu však prý neodpovídá stav naší justice a policie. "Spousta soudců komunistů stále sedí na svých místech. Je jich hodně, ale jako příklad třeba ta Horvátová z Trutnova (soudkyně Marcela Horvátová v roce 1988 odsoudila disidenta Pavla Wonku, který několik dní nato ve vězení zemřel – pozn.red.), ta pořád soudí. Nejde navíc jen o kontinuitu práva, ale je to také kontinuita těch lidí," pokračuje Mašínová.

Očistu začněme v justici

Podle ní měla být komunistická strana zakázána dávno. Dnes často zaznívá argument, že v případě nynějšího zákazu by si stejně založili novou stranu nebo se rozdrobili do jiných a nebylo by na ně tak vidět. "Ale od toho tu je přece ta státní administrativa, aby na to dohlížela. Ale jak je možné, že se dnes jen tváří jako demokratická strana a mohou nadále vystupovat v parlamentu? To je, jako kdyby v Německu zůstala po válce NSDAP. Neonáckové tam sice jsou všude, ale nemohou nijak oficiálně působit a vystupovat tak, jako u nás komunisti. Vždyť je to evidentní, mají stále mezi sebou řadu tvrdých stalinistů jako Semelová, Nedvědová a další," vysvětluje.

"A když slyšíme, že stále víc lidí říká, že za komunistů bylo lépe, s tím se člověk setkává téměř denně, takže oni mají úplné volné pole působnosti. V předčasných volbách proto nevidím žádné řešení, to bude průšvih, v tom vidím nebezpečí. Je potřeba to dávat dohromady postupně třeba i na těch soudech, státních zastupitelstvích. Je to sice možná naivní, ale aspoň něco," uvažuje o možných řešeních Zdena Mašínová.

S tím, že preference KSČM půjdou směrem vzhůru, počítal i bývalý politický vězeň Jiří Wolf. Je to prý dané tím, že lidé přestávají kvůli množícím se skandálům různého ražení důvěřovat ostatním stranám.

Národ je prý stále více demoralizován

"Lidé pak budou dávat hlasy komunistům, hlavě ti staří, co pamatují, jak měli všechno zadarmo. Lidem je jedno, co tu komunisté dřív prováděli, pro ně teď existuje jen představa, že by se mohli mít lépe a pak klidně dají hlas i ďáblu," konstatoval Wolf.

Máme-li hledat příčiny této situace, stačí si podle něho vzpomenout na rok 1989 a roky poté. "Dohoda Havla s komunisty, aby se stal prezidentem, je známá a on jim na oplátku slíbil, že nebude nikdo trestně stíhán. Bylo dohodnuto i to, že většina lidí ve velkých závodech zůstane ve funkcích a podobně," vidí Jiří Wolf příčinu podobně jako Zdena Mašínová.

"Hlavní vinu na tomto marasmu dávám dvěma faktorům. Jednak za to může Václav Havel a jeho lidé a vedle toho také těžká demoralizace národa, kde jeden okrádá druhého a to je vůbec to nejhorší. A ta demoralizace stále pokračuje dál, ještě nejsme u konce. I kvůli tomu jsem přesvědčen, že preference komunistů budou ještě stoupat, protože lidé si myslí, že se budou mít lépe, i když je to blbost," soudí někdejší politický vězeň.

Lidé by se podle jeho slov nejenže neměli lépe, ale naopak by oproti dnešku dopadli mnohem hůř. Jenže si to nejsou schopni připustit. "Vezměte si, že na většině významných postů vládnou komunisté. Ředitel České televize byl komunista, Fischer byl komunista a tak podobně. Lidé si neuvědomují, že vinou těchto lidí a bývalých agentů StB a bývalých komunistů jsou okrádáni. Ti komunisti jsou zabarikádovaní i na ministerstvech a nikdo s tím nehne," pokračuje neklidně Wolf.

Potřebujeme silného vůdce, který dá vše do pořádku

Odvahu prý může lidem dodat jen silný vůdce, jenže toho mohou podle Wolfa stvořit jedině média. "Kdo má v rukou média, ten má i moc, jenže kdo má v ruce moc, to jsou dneska bývalí komunisti a gauneři. I tímhle způsobem byl tenkrát z Havla vytvořen slavný člověk. Tu moc tehdy měla KSČ a výměnou za křesla z něho udělali slavného člověka," vzpomíná kriticky.

"Nalézt řešení této dnešní situace není snadné. Začátkem by mělo být postavení KSČM mimo zákon, jenže o to se tu pokoušíme už dvaadvacet roků a jen tak se to nepodaří. Tady moc bohužel nevidím žádnou budoucnost, vždyť vidíte, že spoustu lidí už tu ani nechce žít a odjíždějí pryč. I mentalita národa se hrozně změnila, lidé žijí v neustálém stresu a strachu a jsou bezmocní a neudělají nic. Třeba z rozhodnutí Evropské unie se sem vozí žrádlo jako pro prasata a my jako stát nemůžeme říct dost. Dřív nám diktovala Moskva, dneska Brusel, i tohle je velký problém. Stát tu nedokáže ochránit své vlastní lidi. Zachází se s námi jako s odpadkovým košem a vinu na tom nesou právě ti bývalí komunisté a estébáci," nebral si v hodnocení Jiří Wolf servítky.

Podle dalšího známého antikomunisty a bývalého politického vězně Vladimíra Hučína dnešní komunisté parazitují na stávající krizi a získávají si tím čím dál víc příznivců. "Velkou část svého života jsem doslova zasvětil protikomunistickému odboji a řeknu trochu s nadsázkou, že pro mě protikomunistický odboj de facto ještě neskončil. Protože jsem se tou problematikou zabýval i u tajné služby (Vladimír Hučín byl v 90. letech důstojníkem BIS – pozn.red.), dovedu si spočítat, jaké problémy jsou oni schopni ve státě vyvolat," uvedl redakci ParlamentníchListů.cz Hučín.

Tajné služby nefungují, jak by měly

"Tuhle ideologii, která se dokáže v těch těžkých chvílích dostat nahoru a parazitovat na tom, považuji za velmi nebezpečnou. Ti lidé, kteří tenkrát ty zločiny prováděli, už tu samozřejmě nejsou, nebo jsou velmi staří, ale ta ideologie je pořád živá. Já z pohledu nejen člověka, který si prošel těmi kriminály, ale i působil u BIS, to považuji za obrovské nebezpečí," zdůrazňuje.

Pokud jde o problematiku komunismu, musí prý být Hučín velmi kritický i k Bezpečnostní informační službě, která si podle jeho slov rozehrává svoje hry a na této tíživé situaci parazituje. "BIS nikdo pořádně nekontroluje a nikdo vlastně neví, co BIS kde provádí, protože ti, kteří by ji měli kontrolovat, jsou sami kontrolováni. Za působení na BIS jsem se zaměřoval právě na levicový extremismus a tedy na komunisty a dokazoval jsem jejich konkrétní trestné činy spáchané po Listopadu 89. Jenže oni jsou natolik krytí, že jim to už nelze prokázat. Ať už to byly neobjasněné bombové útoky na Přerovsku a mnoho a mnoho dalšího," vzpomíná na své působení v tajné službě.

Příčina problému? Havlův "kšeft" s komunisty

"Oni pronikají zpravodajsky mezi odboráře a do všech dalších organizací a vytváří dojem, že bojují za spravedlnost a lepší zítřky, ale to nebezpečí tu je a pro mě je velmi smutné, že KSČM je v preferencích na druhém místě," říká Hučín pesimisticky.

Dle jeho slov je evidentní, že tohle všechno můžeme připisovat Václavu Havlovi. "Když z pohledu bývalého důstojníka BIS vidím, jaké byly prováděny podvody s bezpečnostními prověrkami a že spousty lidí, kteří svoji kariéru postavili na kolaboraci s komunismem a dostávali se na exponovaná místa, a přitom by měli být čistí jako boží oko, a Havlovi a té jeho partě tohle nevadilo, tak jsem se s Havlem a jeho lidmi rozcházel," míní.

"Václav Havel pro mě byl obrovským zklamáním, protože jsem ho jako vícekrát trestaný v roce 1989 považoval za jakési východisko. A když jsem se potom seznamoval s tím, jak se věci mají, držet hubu jsem nemohl, takže jsem přesvědčen, že za to vděčíme i Havlovi," nešetří kritikou Vladimír Hučín.

Parlamentní listy 20.4.2012



VIDEO: Vladimir Merta - Vzdálené výstřely



Rudý dravec opět ve hře

Komunisté se chystají zlomit jedno volební prokletí, prokletí toho věčně třetího vzadu.
Některé nedávno provedené průzkumy jim dávají naději na druhé místo v případných parlamentních volbách.
Bojovníci v třešňovém trikotu samozřejmě ještě nebudou otvírat šampaňské, výsledky agenturních průzkumů bývají jako na houpačce. Kromě toho trvá jejich izolace na vládní úrovni, vždyť vysněný koaliční partner ČSSD doposud ctí Bohumínské usnesení, jež sociálním demokratům zapovídá takový druh spolupráce.
A proti tomu je pár věcí, které komunisty musí těšit: především se dá čekat, že značná část "naštvaných" občanů přesune své preference směrem doleva. Pravicová vláda Petra Nečase a zlobivé děti, Věci veřejné, jim nějaké desetinky procent přihrají. Tolik zatím průzkumy.
Daleko větší váhu má však jedna ve veřejnosti hlouběji zakotvená souvislost, a tou je změna ve vnímání KSČM vůbec. Nelze pominout, že vrcholné období "antikomunismu", jejž představovali například senátoři Jaromír Štětina a Martin Mejstřík se svými návrhy na rozpuštění rudých, je zapomenuto.
Rovněž morální nadšení skupiny převážně mladých umělců kolem petice S komunisty se nemluví už se zdá být přímo morálním přežitkem. Takže proč se trápit záští a spalovat energii vymýšlením cestiček k zákazu nějaké strany, když máme na pranýři palčivější témata?
Jenže KSČM není "nějaká" strana a na příležitost k vládnutí dokáže čekat opravdu trpělivě. Je číhavým dravcem, navíc posílená věrnou členskou základnou. Komunisté si bezesporu počkají i na to, až se do čela ČSSD dostane pragmatik, který ani nevzdychne po nějakých morálně- etických otázkách spjatých se značkou KSČM, protože jejich zatíženou minulost prostě odhodí a bude si hýčkat silného partnera po své levici.
Za daných podmínek k tomu může dojít velmi brzy a celkem snadno. Zdá se totiž, že s existencí této věčně kontroverzní strany se pozvolna smiřujeme.

Aleš Misař, Právo 30.4.2012



Dvojí metr ČSSD a komunistů aneb Zloděj křičí chyťte zloděje

Je neuvěřitelné sledovat, jak vrcholní představitelé ČSSD a komunistů přetékají moralistickými mentorováním a předbíhají se v odsuzování vlády. Vláda prý nemá mandát pro pokračování, protože je po uši v morálním bahně. Když sleduji tyto mediální výlevy, pokaždé mě napadne jediné. Zloděj křičí: chyťte zloděje.

Pánové z levice totiž trochu ztratili paměť. Je snad morální, že předseda ČSSD Bohuslav Sobotka byl ve vládě s premiérem Stanislavem Grossem, který prokazatelně díky svému politickému angažmá a styky s kmotry získal z MUS neobyčejné jmění? Je morální, že Bohuslav Sobotka své poslanecké náhrady využil proti jasným přepisům k financování svého bydlení? Je morální a odpovědné vůči této zemi, že pomáhal shodit vládu v období našeho předsednictví v Evropské unii, aniž by měl připravený krok B? Mimochodem vždy mne udivovalo, že člověk, který se zaštiťuje pracujícími nikdy skutečnou práci nepoznal. Vždyť ze školních škamen hupsnul přímo do lavic poslaneckých.

A komunisté, kteří se nikdy nezřekli třídního boje? Vojtěch Filip - agent STB (připomeňme si, že tito lidé šmírovali a donášeli na své spoluobčany) se rozčiluje nad politickými kšefty. Asi zapomněl, jak byla jeho pravá ruka, poslanec Jiří Dolejš, přistižena in flagranti médii. Domnělým lobbistům předložil spatra možnosti, jak skrýt jimi nabízený milion, který by KSČM dostala výměnou za změnu loterijního zákona. Pan poslanec měl možnost ukrytí "úplatku" pro stranu tak perfektně připravenou, že se zdá, že tyto "transakce" se neděly poprvé.

Tedy prosím, pánové, zameťte si před vlastním prahem.

Karola Haasová, blog Respekt 26.4.2012



Jak v ČSSR vznikaly represivní orgány

V průběhu let se setkávám s řadou lidí, kteří chtějí oživit minulost a ptají se mě, za jakých okolností vznikaly tajné složky a další represivní orgány ČSSR, tzv. "pěst dělnické třídy". Dal jsem si tu práci a vytvořil nástin historie tajných služeb. Od jejich vzniku, číslování a zaměření jednotlivých správ SNB (číslovaných i nečíslovaných) krajských správ, jakými zákony se řídily, píši o počtu důstojníků Státní bezpčnosti (StB) i jejich agentů. Zmiňuji i existenci tzv. "lustračního zákona", rozepisuji se o kategoriích spolupracovníků Státní bezpečnosti, o druzích spisů vedených tajnými službami. Na několika stránkách ve zkratce uvádím nejen další informační systémy, ale také skartace dokumentů StB a zákon o protikomunistickém odboji a odporu proti němu. Text byl konzultován s historiky na tuto problematiku, ale opět upozorňuji, že v něm nenajdete všechno. Jde pouze o nástin toho, jak v ČSSR vznikaly represivní orgány.
Po skončení 2. světové války se Komunistická strana Československa (KSČ) soustředila na ovládnutí Ministerstev vnitra a národní obrany. Leninskou zásadu, že kádry rozhodují vše, začal orgán uplatňovat v souladu s jednadvaceti podmínkami Komunistické Internacionály, a to hned po Únoru 1948. Ale již v květnu 1945 vznikl Pohotovostní pluk 1. Národní bezpečnosti, který byl v roce 1946 přeorganizován na Pohraniční útvary SNB o 6000 mužích. Tyto pluky sehrály v Únoru 1948 významnou úlohu a právě z nich se rekrutovali budoucí příslušníci Státní bezpečnosti (StB), kterou odjakživa ovlivňovala, a později i řídila, Bezpečnostní komise ÚV KSČ. Výbor schvaloval leccos, dokonce i ministry a jejich náměstky, náčelníka Vysoké školy SNB či náčelníka kádrové správy Federálního ministerstva vnitra (FMV). Komunistický režim si veškerou perzekuční činnost umocňoval přijatými zákony. Jedním z nich byl například zákon o Národní bezpečnosti z prosince 1948, vydaný pod číslem 286/1948 Sb.
Kádrový pořádek ÚV KSČ č. 057/84, charakterizován jako "Tajný", se jen ojediněle zmiňuje o kompetencích vztahujících se k vnitru a armádě. Přesto nomenklatura ÚV KSČ měla ve většině případů velice blízko k StB.

1. Číslování a zaměření správ SNB

Zveřejňuji Správy Státní bezpečnosti (StB) tak, jak byly očíslovány, nazývány a na jakou oblast byly zaměřeny.
III. správa SNB: Hlavní správa rozvědky SNB pro boj proti vnějšímu nepříteli. Řídila se organizačním řádem, který byl přílohou přísně tajného rozkazu ministra vnitra ČSSR.
IV. správa SNB – Hlavní správa kontrarozvědky SNB
V. správa SNB – Hlavní správa vojenské kontrarozvědky. Byla řízena výtahem ze 6. dubna 1983 ze statutu III. Správy SNB, který byl přílohou přísně tajného rozkazu náčelníka hlavní správy vojenské kontrarozvědky č. 009/1983, čj. 00339/208-82.
VI. správa SNB – Správa sledování SNB
VII. správa SNB – Správa ochrany státních a stranických činitelů SNB. Organizační řád této správy byl přijat 23. listopadu 1977. Byl přílohou přísně tajného rozkazu ministra vnitra ČSSR č. 36/1977, čj. 0-0066/Sv-1977
VIII. správa SNB – Správa zpravodajské techniky SNB. Organizační řád této správy byl přijat 4. května 1979 a byl přílohou přísně tajného rozkazu ministra vnitra ČSSR č. 10/1979, čj. OT-0028/E-1979
IX. správa SNB – nebyla
X. správa SNB – Letecká správa SNB
XI. správa SNB – Správa hradní hudby SNB
XII. správa SNB – Správa kontrarozvědky pro boj proti vnitřnímu nepříteli ze dne 21. listopadu 1980, který byl přílohou přísně tajného rozkazu ministra vnitra ČSSR č. 43/1980, čj. VN-00147/01-1980
XIII. správa SNB – Správa SNB na ochranu ekonomiky (Existovala v období let 1981 až 1988)
XIV. správa SNB – Správa kontrarozvědky Zboru národnej bezpečnosti v Bratislave. Organizační řád je z 20. března 1989 a byl přílohou přísně tajného rozkazu náčelníka XII. Správy SNB č. 7/1989, bez čj. (čísla jednacího)
XV. správa SNB – Zvláštní správa SNB

2. Další nečíslované správy SNB:

– Hlavní správa pohraniční stráže a ochrany státních hranic
– Zpravodajská správa Hlavní správy pohraniční stráže a ochrany státních hranic
– Kádrová správa Federálního ministerstva vnitra (FMV)
– Vnitřní a organizační správa FMV
– Správa Vojenské kontrarozvědky (VKR) Západního vojenského okruhu Tábor
– Správa spojení SNB
– Správa pro plánování, rozpočet a sociální zabezpečení FMV
– Správa stavebně ubytovací služby SNB
– Správa tělovýchovy a vrcholového sportu SNB
– Správa vojsk ministerstva vnitra ČSSR
– Správa vyšetřování Státní bezpečnosti
– Federální správa Veřejné bezpečnosti
– Kádrová správa Ministerstva vnitra a životního prostředí (MVŽP ČSR)
– Inspekce MVŽP ČSR
– Pohotovostní pluk Veřejné bezpečnosti MVŽP ČSR
– Hlavní správa Veřejné bezpečnosti MVŽP
– Správa vyšetřování Veřejné bezpečnosti MVŽP ČSR
– Správa zdravotnického a sociálního zabezpečení MVŽP ČSR
– Ekonomická správa MVŽP ČSR
– Brigáda Pohraniční stráže
– Správa ochrany státních hranic

3. Krajské správy Státní bezpečnosti

Dále existovala Správa SNB hl. n. Prahy a Středočeského kraje. Správa StB Praha, Správa Veřejné bezpečnosti (VB) hl.m.Prahy, Správa VB Středočeského kraje.
V krajích jako krajské správy SNB – Správy StB byly v západočeském kraji v Plzni Správa StB Plzeň a Správa VB Plzeň. V jihočeském kraji v Českých Budějovicích, v severočeském v Ústí nad Labem, ve východočeském v Hradci Králové, v jihomoravském v Brně, v severomoravském v Ostravě.
Na Slovensku v Bratislavě, kde sídlila i Správa VB Západoslovenského kraje. Pro středoslovenský kraj bylo sídlo v Banské Bystrici pro východoslovenský kraj bylo sídlo ve městě Košice.
Tyto všechny krajské správy měly ještě Okresní správy SNB a to v každém okresním městě.

4. Zákonné normy pro činnost Státní bezpečnosti

Činnost StB, jakož i její organizace, ale hlavně pracovní metody byly od počátku do konce existence definovány interními, podzákonnými normami. Rozkazy a nařízení ministrů vnitra, jejich náměstků, náčelníků správ a dalších zodpovědných fukcionářů prakticky koodifikovali každodenní fungování mocenského mechanismu státobezpečnostního kolosu.
Vždyť ještě v polovině roku 1989 měla být činnost Státní bezpečnosti upravena devětačtyřiceti (49!) služebními předpisy nejvyšší úrovně. StB až do konce své existence (zrušena byla k 31. březnu 1990) odvozovala svou činnost ze zákona o SNB č. 40/1974 Sb.

5. Agenti v armádě i ve Federálním shromáždění

Udavači byli všude. Nejen, že pobývali v zaplivaných knajpách IV. cenové skupiny, ale například v různých dělnických závodech, státních institucích, působili ve všech odvětvích společenského života. A to ať již šlo o kulturu, sport, denní tisk... Jak byla rozprostřena síť agentů si ukažme na následujícím příkladu.
Tak jen u Protivzdušné obrany státu (PVOS) ke dni 30. června 1989 bylo registrováno 50 rezidentů, 604 agentů a 903 důvěrníků StB. Vývoj bohužel ukázal, že sametovost revoluce byla přílišná. Žili jsme v naději, že agenti StB i komunisté odejdou do věčných lovišt, což se nestalo.
Jeden příklad za všechny. V nově vzniklém Federálním shromáždění (FS) bylo deset poslanců, agentů, registrovaných v evidencích bývalých I. – III. Správ SNB. Jejich jména dne 21. března 1991 zveřejnila vyšetřovací komise a vyzvala je k odstoupení.
Seznamy agentů nejdříve byly publikovány v Necenzurovaných novinách "Ty rudá krávo". Našli jsme tu část agentů z řad herců, sportovců, zpěváků atd. Vydaná jména zaštítila Antikomunistická aliance, která byla složena z řad lidí, působících předtím v disentu.

6. Přijetí lustračního zákona

Lustrační zákon byl přijat v témže roce, a to 4. října 1991 jako zákon č. 451/1991 Sb., stanovující "některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech a organizacích" obou tehdejších republik i federace. Díky aktivitě radikální části poslanců Federálního shromáždění vyřadil z některých funkcí určitou část osob z nomenklatury KSČ, příslušníky Lidových milicí (LM) a StB, jejich tajné spolupracovníky, členy akčních výborů i studenty škol v SSSR. Tento zákon však neumožnil, podobně jako zákon Bundestagu ve Spolkové republice Německo o podkladech STASI (StUG) vstup do "třináctých komnat" minulého režimu.
Tehdejší ředitel 3. sekce 1. divize FMV si postěžoval: "Nedostali jsme 220 miliónů marek jako pastor Gauck, který má na starost archivy východoněmecké STASI. Nemáme sál pro 3000 lidí. Ani peníze na archiváře."

7. Počet agentů v "Cibulkových seznamech"

V těchto seznamech, jejichž 1. díl byl vydán 4. června 1992, jako první z postkomuni-stických zemí. Bylo zveřejněno 76.907 údajů zanesených v kategorii Agent (A) nebo Tajný spolupracovník – agent /TS – A/ (jde o totožnou kategorii). Dále je zde 79.248 údajů o důvěrnících StB, 6085 držitelích propůjčených bytů (DPB) a 642 rezidentech (R). K tomuto počtu je třeba započítat 33.000 záznamů v různých kategoriích, u nichž ale není uvedeno datum na-rození. V kategorii Kandidát tajné spolupráce (KTS) nalezneme 70.000 údajů (podle spisovatele Petra Placáka) nebo 79.000 údajů podle Jaroslava Bašty.
Seznamy vyvolaly bouřlivou reakci ve společnosti, pozitivní i negativní. Hovořilo se o tzv. "divokých seznamech". Ministerstvo vnitra (MV) se ústy jejího mluvčího Martina Fendrycha od nich distancovalo. Jaroslav Bašta, tehdejší šéf nezávislé komise FMV, jako zdroj nevyloučil ani bývalé příslušníky StB a poukázal na "databázi, která byla v létě 1990 předána Federální bezpečnostní informační službě (FBIS), tehdy ještě Úřadu na ochranu ústavy a demokracie. Až o rok později, když jsem se s Baštou setkal mezi čtyřma očima, mi řekl: "Pane Maraczi, Cibulkovy seznamy, po porovnání s našimi odborníky, jsou přesné a sedí. Při zlomu textu však došlo k chybě: z této databáze vypadl každý sedmdesátý člověk. Což znamená, že v nich může chybět až 5000 lidí."
A v Hovorech z Lán si polívčičku přihřál i tehdejší prezident Václav Havel, cituji: "Seznamy jsou neoficiální, neověřené, a je tedy sporné, do jaké míry má někdo právo je otiskovat… Neříkám, že v těch seznamech nejsou skuteční agenti, kteří škodili a udávali. Je jich tam jistě mnoho, ale jsou tam i lidé, kteří se tam ocitli bůhvíjak, a celé je mi to protivné a vím, že budu debolševizátory napaden, že jsem ochráncem agentů, komunistů a podobně."

8 Důvěrníci StB a Kandidáti tajné spolupráce

10. března 1992 se 99 poslanců obrátilo na Ústavní soud (ÚS), aby rozhodl o možné neústavnosti lustračního zákona. Po devíti měsících však potvrdil, že není protiústavní, má svou oprávněnost, a to navzdory zrušení paragrafu postihujícího tzv. vědomé spolupracovníky (§ 2 odst. 1 písm. C). Na základě rozsáhlého dokazování soud 26. listopadu 1992 vydal nález, kterým zrušil "vědomou spolupráci" u kategorie důvěrníci (D), kandidáti tajné spolupráce (KTS) a tajní spolupracovníci důvěrného styku, tj. kategorie tajného spolupracovníka hlavní správy rozvědky.

9. Kategorie spolupracovníků StB

– Rezident byl zvlášť vybraný, naprosto spolehlivý, životně zkušený a odborně připravený tajný spolupracovník, který pod vedením důstojníka StB řídil práci svěřených agentů.
– Agent byl tajný spolupracovník, který plnil úkoly při odhalování, rozpracování a dokumentování protistátní trestné činnosti a úkoly směřující k předcházení a zabránění této trestné činnosti.
– Držitel propůjčeného bytu byl tajný spolupracovník, zvlášť získaný za účelem propůjčení místnosti k uskutečňování konspirativních schůzek.
– Konspirační byt byl samostatný objekt, byt nebo místnost získaná a obhospodařovaná přímo operativním útvarem.
– Kandidát tajné spolupráce byl prověřovanou osobou za účelem získání ke spolupráci.
– Důvěrník byl spolupracovník, který pomáhal plnit dílčí úkoly StB povahy, především pomocné, orientační a prověrkové úkoly v souvislosti s odhalováním nebo objasňováním protistátní činnosti.

10. Druhy svazků a spisů

– Objektový svazek se zakládal na instituce a úřady zejména působící na území tehdejší ČSSR, na centrály a úřadovny nepřátelských rozvědek, emigrantská centra a jiné nepřátelské organizace za účelem zjišťování jejich činnosti. Dále na významné objekty čs. Národního hospodářství, vojenské objekty, hraniční prostory a na určené StB problematiky za účelem soustřeďování zpravodajských poznatků o vývoji StB situace, dodržování režimu ochrany státního tajemství apod.
– Signální svazek se zakládal na osoby podezřelé z trestné činnosti (rozuměj: i politické) nebo na podezřelý jev za účelem prověření signálu, tj. potvrzení nebo vyvrácení podezření z trestné činnosti.
– Osobní svazek se zakládal na osobu, na níž bylo již důvodné podezření z trestné činnosti potvrzeno.
– Pátrací svazek se zakládal, bylo-li důvodné podezření, že byl spáchán trestný čin spadající do věcné příslušnosti vyšetřovatele StB a příčiny ani pachatel nebyli dosud známi.
– Spis nepřátelské osoby se zakládal k soustřeďování písemností (evidenci zdůvod-ňujícího, prověrkového a kontrolního charakteru) k osobám, které svým jednáním nebo politickými postoji ohrozily, ohrožují nebo by mohly ohrozit vnitřní pořádek a bezpečnost státu.
– Kontrolní svazek se zakládal u útvarů, které řídí a kontrolují důležitou akci podřízeného útvaru, a obsahuje kopie plánu postupu a dokumenty o souhrnných výsledcích rozpracování, o závažných rozhodnutích řídícího útvaru a o výsledcích kontrolní činnosti.

11. Zaměření činnosti Státní bezpečnosti

Nejdůležitějším systémovým omezením práce StB byla organizační struktura. V rámci tří hlavních operativních linií – vnější nepřítel, vnitřní nepřítel, ekonomika (nebo vnější a vnitřní zpravodajství, kontrarozvědná ochrana ekonomiky) – byly problematiky trvalé (velké ambasády, respektive diplomaté, zpravodajští důstojníci států "hlavního protivníka" – USA, Německo, Velká Británie – malé ambasády, styky těchto ambasád, nepřátelské osoby, legální strany, společenské organizace, zakázané instituce, církve a sekty, obchodní zastoupení západních firem, vízoví cizinci, domácí strategické firmy atd.). Dále problematiky dočasné (nepřátelé uvnitř strany, trockisté, bývalé sítě gestapa, SD a abwehru, historikové, ekologové atd.) Při způsobu vnitřního úkolování i kontroly bylo nemožné, aby československá tajná policie sledovala sovětské diplomaty či dokonce "spřátelené" pracovníky Komitětu gosudarstvenoj bezopasnosti (KGB), což se dá přeložit jako Výbor pro státní bezpečnost. Ale je pravdou, že někteří příslušníci KGB působící v ČSSR, byli sledováni v krátkém období v srpnu 1968.

12. Ostatní informační systémy

– Evidence výjezdů čs. Občanů do nesocialistických zemí (EVCO) měla zajistit "aktuální a archivní informace k čs. občanům, vyjíždějícím do nesocialistických zemí".
– Evidence emigrantů a navrátilců (EMAN) měla zajistit "sjednocení poznatků k emigrantům a navrátilcům rozptýlených v evidencích mnoha útvarů Sboru národní bezpečnosti" (SNB).
– Evidence pobytu cizinců žijících na území ČSSR (CRO-2) měla zajistit "aktuální informace k pobytu: cizinců trvale žijících na území ČSSR, cizinců s dlouhodobým povolením k pobytu na území ČSSR".
– Další evidenční fondy (DEF) X. správa požadovala automatizovat následující evidence: signatáře Charty 77 (CH-77) a členů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (VONS), pravicové sociální demokraty, stážisty a stipendisty, členy sekty Svědci Jehovovi, protizákonné písemnosti a další.

13. Skartace z příkazu generálporučíka Lorence

Je velice pravděpodobné, že Česká republika se snaží postupně zveřejnit veškeré dostupné dokumenty, které v různých archivech lze najít. Nikdy však nedojde ke zveřejnění všech s ohledem na následující fakta.
Generálporučík Alojz Lorenc, t.č. první náměstek ministra vnitra, dne 1. prosince 1989 vydal rozkaz, aby byly skartovány tzv. "živé" svazky a "vytříděné" materiály. Šlo o skartování 99 % svazků tzv. "nepřátelských osob" (7193), 75 % osobních svazků (195), 67 % signálních svazků (528), 67 % spisů důvěrníků StB (8632), 55 % spisů tzv. "prověřovaných osob" (4701). Dále pak bylo skartováno 44 % agenturních svazků (5179), 41 % svazků rezidentů StB (54 osob), 37 % objektových svazků (1275) a 36 % spisů KTS (1192). Skartace probíhaly podle neúplných údajů na úřadovnách kontrarozvědných součástí politické policie, v papírnách, objektech ministerstev vnitra a v ubytovacích prostorách Střední skupiny sovětských vojsk. Docházelo k nim v tajnosti formou sešrotování spisů nebo jejich pálením.
Valná většina údajů o agentech zůstala nedotčena. Estebákům a jejich přisluhovačům se nepodařilo zlikvidovat různé evidenční pomůcky, a zejména zůstaly zachovány netknuté registry svazků.

14. Trestná činnost důstojníků Státní bezpečnosti

Státní bezpečnost ke své činnosti využívala širokou paletu trestných činů kriminálního charakteru. Největší zrůdnosti vědomě páchala v padesátých letech. Šlo o vraždy režimu nepohodlných lidí, používání psychického i fyzického teroru, mučení, nezákonného zadržování a věznění přes "profylaktická opatření", zastrašování a vyhrožování, pomocí agenturní sítě vnášení nesváru, podezření, rozkládání rodinných vztahů nebo osobnosti sledovaného, vytváření dezinformací nebo psaní dezinformačních článků do Rudého práva a jiných tiskovin (Signál, Průboj, Naše tvorba atd.), zasílání výhružných anonymů nebo zboží, které si člověk neobjednal. StB vymýšlela různé provokace, vydírala pomocí dětí nebo rodiny... Odpůrcům komunistického režimu odebírala řidičské průkazy, pasy atd.
Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu (ÚDV ZK), kde pracují jak dokumentaristé tak policejní vyšetřovatelé, převážně z řad býv. politických vězňů a disidentů, archivuje případy trestné činnosti příslušníků StB, která se obvykle prolínala s trestnou činností různých exponentů komunistického režimu z řad civilních osob.

15. Počty příslušníků (důstojníků) StB

Početní stavy příslušníků StB na velitelství i v krajích byly: k 2. únoru 1949 – 4351 příslušníků. K 1. červnu 1950 – 5 708 a k 1. lednu 1952 jejich počet stoupl na 8621.
U Hlavní správy kontrarozvědky – II. Správy SNB, jež byla kontrarozvědnou složkou StB – správy SNB pro boj s vnitřním nepřítelem – v letech 1988 – 1989 pracovalo na 683 příslušníků (důstojníků) StB, z toho 516 v operativě a 167 ve štábních útvarech. U Správy StB hl. m. Prahy a Středočeského kraje k říjnu 1989 bylo 595. U Obvodních správ SNB pro StB v Praze na OS SNB v Praze v říjnu 1989 působilo 76 důstojníků StB a na OS SNB ve Středočeském kraji bylo na okresech Středočeského kraje 132.
U Správy StB Brno a Jihomoravského kraje to bylo 507 příslušníků StB.

16. Zákon o protiprávnosti komunistického režimu

Český parlament, zvolený ve svobodných volbách, v duchu vyrovnání se s komunistickou minulostí, přijal zákon č. 198/1993 Sb. "o protiprávnosti komunistického režimu a odporu proti němu", který publikováním ve Sbírce zákonů vstoupil v platnost 3. července 1993. Tato norma proklamativně konstatovala, že KSČ, "její vedení i členové jsou odpovědni za způsob vlády v naší zemi v letech 1948 – 1989, a to zejména za programové ničení tradičních hodnot evropské civilizace, za vědomé porušování lidských práv a svobod, za morální a hospodářský úpadek provázený justičními zločiny a terorem proti nositelům odlišných názorů, nahrazením fungujícího tržního hospodářství direktivním řízením, destrukcí tradičních principů vlastnického práva, zneužíváním výchovy, vzdělávání, vědy a kultury k politickým a ideologickým účelům, bezohledným ničením přírody…

Pepíno Maraczi, červen 2006

0