Společné prohlášení KONS a KAN k 17.listopadu 2016:
Před 27 lety jsme se začali zbavovat toho, co více než čtyřicet let komunistického režimu dusilo naše osudy, ničilo hospodářství, přírodu, památky, kulturu, vedlo nás k zaostalosti. S nadšením jsme svrhli totalitní režim a nadechli se svobody. Zbavili jsme se sovětských okupantů, Varšavské smlouvy i RVHP a stali jsme se součástí demokratického světa a jeho struktur, NATO a Evropské unie.
Konzervativní strana a Klub angažovaných nestraníků nemohou než konstatovat, že:
- Komunisté byli na změnu režimu připraveni nejlépe. Jejich prakticky neporušená síť ve veřejné správě a v soudnictví udělala vše možné, aby se "sametová revoluce" nedotkla principů, z nichž vychází komunistická ideologie a zájmy bývalých aparátníků. Zvláště šlo o zajištění beztrestnosti za zločiny z dob jejich neomezené vlády a následně těch podmínek, které jim umožňovaly znovu získat ekonomickou i politickou moc. Tohoto stavu se jim podařilo dosáhnout bohužel i díky našemu sametovému jednání podle ošidné zásady "Nejsme jako oni!".
- Dědictvím totalitního režimu byl a dosud je zejména duchovní a morální rozvrat, provázený všeobecně rozšířeným sobectvím a zakořeněnou nedůvěrou, která je hlavní překážkou jakékoli spolupráce. Společnost bez sdíleného morálního a kulturního základu však nemůže nikdy okusit ovoce svobody a prosperity.
Naše země sice má všechny formální atributy demokratického státu, avšak deficit jeho demokratického obsahu a vlády práva blokuje nastolení spravedlivější společnosti. Pohrdání Ústavou, soudy, institucionalizovanými postupy i dobrými mravy, dávané na odiv současným presidentem ČR, to jen podtrhuje. Představitelé státu jdou takto příkladem, že nic vlastně není hanba; čímž z našich duší mýtí mravní základ vštípený tisíciletou křesťanskou tradicí. Důsledkem je naše směřování ze Západu na Východ, od demokracie k autokracii. V občanech je tím utvrzována představa, že bez silného státu sami nic neovlivní, že stát je vždy spasí a oni se tak nemusí angažovat a odpovídat ani za svůj život ani za věci veřejné. Za komunistického režimu jsme se naučili kritizovat a pasivně přihlížet v domnění, že se o nás někdo postará. Je to pohodlné a zdánlivě bezpečné a tento stav vyhovuje jak levicovým stranám, tak údajným politickým spasitelům. Bohužel, čím dál více občanů zastává názor, že tím, kdo se má postarat, mohou být opět i komunisté.
27 let po Listopadu 1989 před námi stojí vážné úkoly:
- Vyrovnat se s komunistickou minulostí, ale i s postkomunistickou přítomností, kdy ke slovu opět přicházejí skupiny spojené s komunistickým režimem v míře, kterou by si počátkem 90. let nedokázal nikdo představit. Ministr – postkomunistický oligarcha s nevídaným konfliktem zájmů bez čistého lustračního osvědčení by byl v dané době zcela nemyslitelný.
- Rozpoznat, co se kolem nás odehrává: velmi silný útok na naši příslušnost k Západu a na parlamentní demokracii, která je i ve své velmi nedokonalé podobě prakticky vždy lepší, než jakákoli její alternativa. Ve vážném ohrožení však není pouze naše příslušnost k Západu, ale Západ jako takový – neomarxistická nová levice v roli užitečných idiotů Kremlu již dlouho úspěšně boří základy, na kterých naše společenství spočívá; terčem je hlavně rodina.
- Následovat musí zvážení individuální odpovědnosti za dosavadní vývoj a její převzetí za společnost a stát. K tomu je třeba postupně obnovit důvěru: jak mezi občany a státem, tak mezi občany navzájem. Lékem na špatnou politiku a na zkorumpované politické strany či hnutí není (a nemůže být) styl řízení státu a struktura opsaná z modelu soukromé podnikatelské firmy a faktické odstranění politiky jako takové. Léčit mohou jen ty politické strany a hnutí, které konflikty zájmů mezi skupinami převádějí na konflikty mezi principy. Cestou ke společenské soudržnosti je politika rozumu a dobré vůle, prosazovaná přiměřenou silou.
Konzervativní strana a Klub angažovaných nestraníků zvou ke spolupráci na těchto úkolech všechny občany, kteří nejsou lhostejní ke svému osudu.
16. listopadu 2016
Za 
Za