Jazzová sekce byla už na počátku prolezlá lidmi, kteří měli velmi blízko k StB a zapojili se do činnosti její II. správy, která bojovala proti vnitřnímu nepříteli. Karel Srp poskytoval zprávy naprosto vědomě. Dodával informace nejen na Jaroslava Hutku, ale i na další osoby z hudební scény. To říká bývalý důstojník BIS a politický vězeň Vladimír Hučín v rozhovoru s Janem Rychetským. Jeho slova jsou hodně výbušnou směsí.
JR: Prezident Miloš Zeman chtěl zakladatele Jazzové sekce Karla Srpa jmenovat členem Etické komise pro ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu, ale premiér Bohuslav Sobotka to zatrhl. Co si o tom myslíte?
Už od svého působení v BIS, kdy se Zeman dostal do postu premiéra, upozorňuji na vysoké bezpečnostní riziko, které představuje. Srp je jeho kamarád a tito lidé k sobě mají blízko. Zeman samozřejmě dobře ví, co je Srp zač. Je o něm jednoznačně prokázáno, že skutečně spolupracovníkem StB byl. Jazzová sekce byla už na počátku prolezlá lidmi, kteří měli velmi blízko k StB a zapojili se do činnosti II. správy StB, která bojovala proti vnitřnímu nepříteli. Jednalo se o problematiku volné mládeže.
Srp poskytoval zprávy naprosto vědomě. Dodával informace nejen na Jaroslava Hutku, ale i na další osoby z hudební scény. Jeho charakter je velmi nízký. S prezidentem jsou kámoši, vlastně komplicové. Zeman by ve slušné společnosti nemohl být prezidentem. Dnes je ale možné ledacos.
JR: Viděl jste osobně složku Karla Srpa?
Viděl jsem ty dokumenty, když docházelo k odtajnění. Především mikrofiše, což jsou kopie té složky, které se čtou za pomocí čtečky. Z pozice důstojníka BIS mě zajímalo, jací lidé se nacházejí v okolí Miloše Zemana. Ten mě zajímal jako premiér a okruh jeho lidí byl strašlivý. Jeho kámošem byl třeba řecký militantní komunista Statis Prusalis, který nedávno zemřel. Právě on se velmi zasazoval, abych byl zatčen. I tam měl Srp kontakty.
Když Městský soud v Praze rozhodl, že Srp je ve spisech StB evidován neoprávněně, byla to hodně velká kuriozita. Srp byl velmi výkonným agentem a vytěžovalo jej více důstojníků StB. Důkazní břemeno je natolik silné, že netřeba pochybovat.
JR: Spolupracoval i prezident Miloš Zeman s StB?
Složka Miloše Zemana vedená na krycí jméno Man byla z velké části skartována. On vždy říkal, že byl postižen pracovně poté, co napsal kritický článek Prognostika a přestavba. Přesto si klidně vycestoval tuším do Anglie. Nikoho nenapadlo zeptat se, jak to bylo možné. Jsem podjatý, protože s nástupem Miloše Zemana jsem byl zatčen a jeho kamarila jako Jaroslav Bašta a další na mě uspořádali hon. Jde o lidi, kteří si tehdy upevňovali moc v ČSSD. Někteří disidenti jako František Stárek a Jan Princ z toho byli tak vykulení, že odhodili své morální kvality a začali jim sloužit. Jen aby se udrželi na svých plukovnických místech. Začalo to už zatčením mého kolegy Romana Hrubanta.
Chtěl jsem jim to nyní na setkání Charty 77 spočítat, ale když jsem viděl, jak jsou izolováni a jak je jimi opovrhováno, tak jsem se na to vykašlal. Stanislav Devátý prý prohlásil, že tam nešel, aby se nemusel dívat na nějaké komunisty, Hradílky, Bašty a jim podobné. To se mi celkem líbilo. Zjistil jsem, že má Charta 77 pořád své zdravé jádro.
JR: Podle soudu byl třeba i Andrej Babiš ve svazcích StB evidován neoprávněně...
To je ještě nebezpečnější kategorie. Kdybyste se podíval do mého rozhovoru pro Hanácký večerník, tak zjistíte, že se musím přes Bečvu dívat na dva komíny s nápisem Agrofert. A řeknu vám, že je to velmi nepříjemný pohled. Ta soudkyně, co to v Bratislavě rozhodovala, byla jednoznačně podjatá. Andrej Babiš je skutečně exklusivní agent StB a nemá na postu ministra financí co dělat. Na druhou stranu se nedivím hlasům, které křičí, že v nějaké komisi nemůže být konfident StB a ministerstvu financí konfident šéfovat může. Babiš byl navíc nomenklaturním kádrem komunistické strany.
JR: Soud nicméně osvobodil i třeba herce Jiřinu Bohdalovou a Jana Kanyzu...
Co se týče Kanyzy, to mě moc nezajímá. Nicméně u Bohdalové je to jiné. To je herečka, co bude kolaborovat s každým režimem. Herečka je to výborná, ale její charakter, to je obrovská mizérie. Stejně i Karel Gott. Zpěvák s úžasným hlasem, ale co předváděl na antichartě, to byl odvaz. Já být na jeho místě, tak už si dávno najdu nějakou větev, anebo bych ven vycházel jen v noci.
JR: Jak se v tomto ohledu stavíte ke kauze Milana Kundery?
Jeho materiály jsem, na rozdíl od předchozích osob, neviděl. Je to dobrý spisovatel, ale jeho morální profil si netroufám hodnotit.
JR: Spousta lidí říká, pojďme za minulostí udělat tlustou čáru, aby mohl každý začít s čistým stolem. Co vy na to?
Bývalým režimem jsem byl hodně poškozen, byl jsem ve vězení. Minulá doba byla prubířským kamenem, který ukazoval, jakou kdo má páteř. Jestli rovnou anebo přeraženou, na jednom či více místech. Od lidí, co selhali v rozhodujícíh údobích, nelze očekávat dobré skutky. Byl to zátěžový test. No a na exponovanějších místech by měli být lidé s rovnou páteří.
JR: Nicméně KSČ měla před listopadem ke dvěma milionům členů. Kdybyste chtěl z veřejných funkcí a politiky vyloučit všechny bývalé partajníky, tak se veřejná správa a politické strany rozpadnou. Nemyslíte?
Máte pravdu. Nicméně někteří bývalí komunisté prohlédli a snaží se to odčinit. Třeba senátor Jaromír Štětina, který jde často do dost riskantních věcí. Ohledně mého případu se dost výrazně angažoval. Samozřejmě, že je trnem v oku všech srabů, co ho třeba na vašich Listech napadají, jaký to je šmejd. Vedle jemu podobných ale bohužel existují i lidé jako Babiš. Když jsem byl s Františkem Chvalovským na cele na Pankráci v letech 2001 až 2002, upozorňoval mě, že se budu divit, kam až se ten člověk dostane. Mluvil hlavně o jeho podlosti. Tehdy jsem se smál, teď už se nesměju.
Na důležitých postech by prostě měli být kvalitní lidé. Vždyť těch postů zas tak moc není, abychom nedokázali vybrat pár lidí, kteří si zachovali svou tvář. Nikdo naopak netvrdí, aby tam byli kdovíjací bojovníci proti komunismu. Prostě na lidech jako Babiš nelze stavět budoucnost. A přiznávám, že jsem minulostí do jisté míry deformován.
AKTUALIZACE: Jaromír Štětina na Facebooku
Toto říká pan Hučín, statečnej chlap. Jen by si měl odpustit PL. Ví o estebácích svoje. Mne zatkli čtyřikrát, ale nikdy mne nedostali za mříže. Mýho tátu estébaci uštvali k smrti. On prohlédl a odčiňoval svoje předválečné a poválečné členství. To ho stálo život. A umřel jako čestný člověk. Naše generace, generace pražského jara, už na tom byla jinak. Díky tomu se staly moje rvačky s bolševikem na víc než padesát let mým smutným hobby. Možná díky tomu nehraju českou národní hru na to, kdo byl za totáče větším partyzánem.
Jaromír Štětina
Co se do oficiální fotogalerie nedávného setkání chartistů nevešlo: Vladimír Hučín v rozhovoru s Hanou Marvanovou. Foto Monika Le Fay.