Zboření obřadní síně na židovském hřbitově v Přerově

Zboření obřadní síně na židovském hřbitově v Přerově

Pridat.euDnes už neexistující obřadní síň na židovském hřbitově v Přerově. Archivní foto Muzeum Komenského v Přerově.

Každý rok, jako držitel klíče od místního židovského hřbitova otevírám ráno v rámci akce Dnů evropského dědictví tento opuštěný židovský hřbitov, který je naproti mého domu. Lidé mají možnost si v tento den prohlédnout hřbitov, stejně jako další památky. Často jsem dotazován jak to bylo se zbořenou přilehlou synagogou. Já jim vysvětluji, že to nebyla synagoga, ale obřadní - pohřební síň s příslušnými místnostmi pro přípravu pohřebních obřadů.

Pro některé je neuvěřitelné, když jim popisuji, že v létě r. 1977 (já byl zrovna krátce propuštěn z vyšetřovací vazby StB), ráno před pátou hodinou přijelo auto plně naložené štěrkem, se dvěma dalšími nákladními automobily se členy Lidových milicí a vojáky ČSLA. Moje máma nejprve myslela, že mne jedou zase zatknout a tak jsem rychle spálil některé písemnosti a přemýšlel, co by mohli najít při domovní prohlídce. Ale po chvíli jsme zjistili, že tentokrát nejsem předmětem jejich zájmu já, ale že se chystají zbořit obřadní síň židovského hřbitova, která překážela dostavbě-provozu nedalekých poschoďových garáží, které byly určeny hlavně pro prominenty komunistické hierarchie.

Tenkrát byla stranickými orgány KSČ vymyšlena legenda, že obřadní síň je ve špatném stavu, a že může ohrozit veřejnost. K tomu bych doplnil, že se jednalo o stavbu s masivním zdivem, a že o žádné ohrožení občanů nešlo. Byla to jen účelová-nepravdivá zpráva pro veřejnost a já se divím, že s něčím takovým tehdejší památkáři a Židovská náboženská obec v Olomouci souhlasili. Samozřejmě také dobře vím, co dovedla všemocná StB a orgány Komunistické strany...

V r. 1971 po mém prvním odsouzení byla máma předvolána na OV KSČ před tehdejší tajemnici Evu Mateřánkovou. Ta byla známa jako tvrdá propagátorka nezbytné internacionální pomoci vojsky Varšavské smlouvy v čele se SSSR. V té době byla máma ještě bohužel v KSČ. Mateřánková jí dala kázání za mé odsouzení s tím, že je hanba, jakého syna vychovala a tak pod.

Při této příležitosti se máma dozvěděla, že se v bezprostřední blízkosti našeho bydliště plánuje stavba poschoďových garáží. Tato stavba měla svým rozsahem být naprosto výjimečná. Máma ještě tenkrát byla ráda, že ji nevyhodili ze školství (jak se to nakonec stalo později, po mém dalším odsouzení). A teď to hlavní. Při této příležitosti jí Mateřánková sdělila tajemství, a sice to, že ona navrhuje zbourat - zrušit zpustlý židovský hřbitov, který se již dávno nepoužívá a překáží stavbě poschoďových garáží. Mateřánková měla až nápadně nepřátelský postoj k židovským památkám.

Dobře si pamatuji, jak tenkrát máma přišla domů a sdělila nám, že máme po klidném bydlení, že na místě hřbitova budou nějaké garáže. Od r. 1915 se náš dům postupně předělával, což stálo nejen mnoho sil, ale i peněz. To jen na vysvětlení, že na tomto bydlení lpěli nejen moji předkové, ale i já. Mateřánková dokonce po mámě požadovala, aby se v místě svého bydliště angažovala v tom směru, že garáže jsou potřeba, že je nedostatek parkovacích míst a tak pod. Tím by máma alespoň částečně prokázala nějakou pozitivní aktivitu. To byl tenkrát důležitý záměr stranických orgánů.

Nakonec se hřbitov nezrušil, zbourala se jen obřadní síň, projekt garáží se neustále měnil a jeho půdorys se od našeho domu posunul (obřadní síň stála na rohu ulic Lančíkových a Gen.Rakovčíka, na dvou mapách v příloze ↓ v koutě vlevo dole).

Celou tuto hanebnou destrukci osobně řídil nedaleko bydlící občan Josef Orava, který byl funkcionářem KSČ v Přerovských strojírnách (PS) a také členem závodní jednotky Lidových milicí. Josef Orava byl zaměstnán v PS jako dělnický kádr a stal se technikem. Od vzniku podniku byl členem KSČ a LM. Na akci byl úkolován z OV KSČ a o užitečnosti svého jednání byl přesvědčen. Byl svého času v předsednictvu uličního výboru KSČ a v PS byl členem předsednictva KSČ.

Asi týden před zbouráním obřadní budovy židovského hřbitova v Přerově byla v prostorách této budovy provedena prohlídka StB za účasti ženistů, kteří zde hledali zbraně a výbušniny. Při této akci kolem dohlíželi uniformovaní členové SNB a PSVB. I při samotném bourání v prvních dnech zde byli vojáci specializovaní na pyrotechnickou problematiku. Před zbouráním obřadní síně byla věnována pozornost i kupoli a to hlavně ve špici této kupole. Tato špice se nenašla na místě zbořeniště a je možné, že v její dutině mohlo něco být.

Mezi normálním a židovských hřbitovem byla uzká, nedlážděná a blátivá cesta a nákladní automobil by tam neprojel. Než se garáže začaly stavět, tak byla zbořena i část zídky, která prostor vymezovala. Byly tam uskladněny i kamenné kvádry, které byly asi určeny na zhotovení pomníků. Ve dvou místnostech bydleli jistí Karlovi, kteří se o hřbitov občas starali. Fotka z muzea(↑) byla pořízena v době, kdy kameny byly odstraněny, cesta byla rozšířena a vyasfaltována.

Destrukce budovy byla náročná, neboť silné zdivo zpočátku odolávalo i síle štěrkem plně naložené tatry, ten náklad štěrku tam byl zřejmě z toho důvodu, aby byl větší záběr a kola neprokluzovala. Soudruzi provlékli ocelová lana mezi okny průčelní zdi a zahákli za náklaďák, automobil zabral a... nic. Po nějaké chvíli se přetrhlo ocelové lano a zasáhlo stojícího vojáka. Ten se bolestí zhroutil se zjevným úrazem na noze, byl odvezen, ale soudruzi, za provolávání povzbuzujících pokynů soudruha Josefa Oravy, dále pokračovali ve svém zhoubném díle.

Demolice obřadní síně se začala dařit až po opakovaných pokusech, napomohl i počet vojáků a milicionářů, kteří se snažili. Já jsem na místě bourání spolu s mámou vyjadřoval nesouhlas s tímto jejich dílem, ale asi za půl hodiny přijeli soudruzi z SNB s tím, že mne předvedou na okr. oddělení SNB a důrazně mne poučili, že jsem byl nedávno propuštěn z vyšetřovací vazby, a že asi potřebuji další lekci. To však již obřadní síň byla značně poškozená. Viděl jsem, že v mých silách už není šance destrukci zabránit. V pozdních večerních hodinách jsem vzal kolečka a domů jsem odvážel některé fragmenty z vnitřní části obřadní síně a ručně vyráběné cihly, neboť jsem zjistil, že následující dny na místo bourání přijede bagr, naloží zdivo a to bude někam odvezeno.

částečně zbouraná budova obřadní síně na židovském hřbitově v Přerově
Zde je vidět již částečně zbouraná budova obřadní síně na židovském hřbitově v Přerově.

Bagr na místo zbořeniště přijel až následující den a odvezl jen část. Po několika dnech tam přijel opět, a to již bylo odvezeno více, ale definitivně bylo místo vyklizeno až po asi 3 měsících. Odklízení suti bylo nejprve prováděno tak, že bágr nabíral zdivo a nakládal na automobily. Po odvezení většiny zbořeniště toto odklízení ustalo a zbytky obvodního zdiva na místě zůstaly ještě nejméně 2 roky. Garáže mají 1 patro v podzemí a 3 v nadzemí. Jsou tam stovky aut. Když už stála "hrubá" stavba, tak začaly problémy s kanalizací a i další problémy. Stavba - projekt se v průběhu měnil. Tak např. na místě obřadní síně v r. 1982-3 byl rozsáhlý výkop, kde se pokládalo potrubí. Potom se zjistilo, že se stala chyba, ale já byl koncem roku 1983 zase zatčen, měl jsem jiné starosti a tak jsem nemohl sledovat kde co všechno vede.

Pamatuji se na případ jistého zaměstnance, svářeče Chemických závodů Přerov Bohumila Kubise, který se pokoušel bourání obřadní síně vyfotit, neboť jeho koníčkem bylo fotografování. V následujících dnech byl B.Kubis na pracovišti zajištěn StB a film mu byl odebrán s tím, že o celé věci nemá s nikým hovořit. B.Kubis bydlel ve Ztracené ulici a byl v r. 1974 vyslýchán na StB ve věci zastřelených sovětských regulovčíků, neboť jeho bydliště bylo od místa činu vzdálené necelých 100 m a on se tehdy krátce po půlnoci vracel domů z nedaleké hospody. B.Kubis byl v r. 1968 na vojně v Holešově u parašutistů, kde prodělal speciální výcvik a stavěl se na stranu odpůrců tehdejší okupace vojsky VS. K jeho osobě bych doplnil, že on věděl, že vlastním samopal Beretta a u výslechu nikdy nic neprozradil. Koncem 80.let propadl alkoholu a na tyto následky i zemřel. Ani Mateřánková, Orava a Stoklasa již nežijí.

Jedna kamenná deska s českým a hebrejským nápisem (fotky v příloze ↓) z obřadní síně mi posloužila jako provizorní zakrytí tajného vchodu do podzemí mého domu, kde jsem měl ukryty zbraně a munici. Tato deska je dnes opět na židovském hřbitově a spolu s dalšími fragmenty je němým svědkem zločinu, který se zde udál v r. 1977. Fotka té desky je v mých trestních spisech k domovní prohlídce (viz příloha ↓), jak našli ten vchod do podzemního úkrytu (str.17) a tam byla puška, pistole a munice. Ta deska s hebrejským nápisem (str.16) byla ve vnitřní - obřadní části. Tenkrát to písmo bylo zlacené, ale zub času a venkovní podmínky udělali své. Je umístěna na zdi hřbitova, asi 10 m od toho místa, kde jsem měl ukrytou pušku s optikou. Další deska s nápisem o založení byla mnou ukryta v hromadě písku a dnes je také na zdi hřbitova. Ta fotka s postavou (str.30) je bohužel Ladislav Brázda, který estébákům ukazuje, kde jsou zakopány zbraně.

Při zachraňování fragmentů z obřadní síně mi pomáhal i jistý Bohumil Stoklasa (bydlel asi 30 m od mého bydliště). Byl to takový silák a otužilec a v Přerovských strojírnách byl hodnocen jako vynikající soustružník. No a jako takový díky svému údernickému postavení dostal možnost získat garáž v tom komplexu.

Po mém propuštění z vyšetřovací vazby se s ním můj táta dohodl, že asi tak na 2 měsíce nám půjčí garáž, a to z toho důvodu, že jsme měli kolem domu lešení, práce se nedařilo dokončit, nebyly peníze a vznikly i nějaké další stavební problémy. Prostě naše auto (Simca 1301) by muselo být před domem a s tím jsme měli špatné zkušenosti, neboť nám na auto ostrým předmětem často škrábali hanlivé nápisy a i jinak auto poškozovali. Stoklasa nám garáž zapůjčil, nic za to nechtěl, neboť moje máma doučovala jeho dceru.

Asi po 14 dnech přišel vykulený Stoklasa s tím, že okamžitě musíme jeho garáž vyklidit, že za ním byli z SNB a že on si prý musí uvědomit, že garáž dostal jako vynikající pracovník a nikdo nepočítal s tím, že ji bude půjčovat nepřátelům socialistického zřízení. On nakonec o garáž přišel, neboť byl důvodně podezřelý z kontaktů na moji osobu, což mu až tak nevadilo, neboť si svoji garáž zbudoval ve svém domě.

Stoklasa byl o asi 15 let starší než já, ale to, co s garáží zažil, bylo pro něj otřes. Tento Stoklasa je zmiňován v protokole StB v průběhu výslechu Jiřího Mráčka, který vypověděl, že v mém bytě viděl samopal.

Úkryt zbraní pod mým domem, který zmiňuji, byl postupně od r. 1977 prodlužován s cílem prokopat se až na židovský hřbitov a tak nepozorovaně opouštět bydliště a zase se vracet, neboť stále častější dohled StB znesnadňoval a někdy i znemožňoval provádění mých nočních protikomunistických akcí. Při kopání tunelu jsem se dostal pod chodník, který je před mým domem, a to do hloubky asi 7 metrů, tedy na hřbitov zbývalo ještě asi nějakých 9 metrů. Problém byl kam uskladňovat vykopanou hlínu. Při nálezu tunelu jsem řekl, že to bylo ještě z války. Soudruzi na jeho odkrytí pracovali celou noc.

Bohužel úkryt byl po bombovém útoku na agenta StB a KGB Antonína Mikeše v r. 1983 prozrazen Ladislavem Brázdou, který nevydržel výslech na StB v Ostravě. Já tušil, že po útoku na A.Mikeše bude domovní prohlídka, ale nepočítal jsem s tím, že Brázda promluví. Vchod a další prostory jsem zasypal. Dnes je tunel z velké části zahrabaný. Něco o tom natočil Josef Klíma v r. 1996 v pořadu TV Nova "Na vlastní oči", díl nazvaný "Partyzán".

Na místě zbořené budovy je dnes prázdno, namísto unikátní historické stavby je tam něco jako parčík, před kterým jsou zaparkované kontejnery na tříděný odpad. Já si myslím, že by se zboření historické obřadní síně židovského hřbitova v Přerově a okolnosti s tím spojené měly zveřejnit, a to i jako výstraha pro další generace a k pochopení, co to vůbec byla normalizace a jak daleko dokázala jít vedoucí úloha KSČ.

Vladimír Hučín



✡ Po roce 1945 nebyla židovská obec v Přerově obnovena, protože většina židovského obyvatelstva nepřežila 2. světovou válku. Budova přerovské synagogy se zachovala, i když dnes neslouží jako židovská synagoga, ale pravoslavné církvi jako kostel, a nachází se na západní části dnešního Žerotínova náměstí. Na záchraně této budovy, která je dnes kulturní památkou, má zásluhu slavný předválečný starosta František Lančík.

Cesta smrti Přerovských židů
Na střední Moravě skončilo v transportech téměř tři a půl tisíce lidí židovského původu.
Židovská obec Olomouc
Seznam filmů o 2. světové válce a koncentračních táborech
Filmy vhodné k výuce moderních československých dějin
✡ Tomáš Jelínek v Radiožurnálu: Hřbitovy hrají v židovské kultuře významnou roli
Minulé režimy devastovaly židovské hřbitovy, lidé nacházejí náhrobní kameny
Židovské památky – zmizely z krajiny, neměly zmizet i z naší paměti

Dny evropského dědictví - European Heritage Days (EHD) každoročně v měsíci září v zemích, které přistoupily k Evropské kulturní konvenci, otevírají nejširší veřejnosti brány nejzajímavějších památek, budov, objektů a prostor, včetně těch, které jsou jinak zčásti nebo zcela nepřístupné. Pokud jste je nestihli letos, nenechte si je ujít druhý týden v září příští rok.



Na obrázcích z "Dokumentace k trestné činnosti obv. Vladimíra Hučína a obv. Ladislava Brázdy", foto z domovní prohlídky je:
str. 16, obr. 3 a 4 - ukazuje dole vpravo desku s hebrejským nápisem. Asi 2 m vlevo je vchod do podzemního úkrytu, kde byly zbraně a munice.
str. 17, obr. 5 - vchod do podzemního úkrytu
str. 17, obr. 6 - v podzemí, ale úkryt pušky je zasypán
str. 20, obr. 11 a 12 - pouzdro na uložení plechové krabice z nerez.plechu na pušku, šachta je ze dřeva
str. 30, obr. 5 a 6 - Ladislav Brázda ukazuje, kde jsou za obcí Podolí ukryty zbraně a munice; jednalo se o pistoli Beretta cal. 9 mm Brow. a starý-nefunkční revolver

Mapa z roku 1950 © VGHMÚř Dobruška. Mapa ze současnosti © Mapy.cz.

0