Vladimír Hučín - Chci právo i pro Vás!

Ilustrační foto: snímek obrazovky článku v Přerovském deníku vycenzurovaného.

Ráno, když jsem šel na pravidelné zasedání Konfederace politických vězňů (KPV) v Přerově, kde jsem předseda, jsem ve schránce našel kopii článku ze stránek někdejší tiskoviny Špígl "Byla smrt policisty výsledkem praktik BIS?" (viz přílohy na konci stránky).

Po příchodu do kanceláře KPV jsem byl přítomnými členy KPV informován o týdeníku Nové Přerovsko ze dne 18. září 2020 kde na str. 11 je vpravo dole "Omluva" s textem: "Omlouváme se za zveřejnění článku Úmyslné a opakované poškozování židovského hřbitova v Přerově na webu Přerovského deníku, který se zakládal na osobních domněnkách autora Vladimíra Hučína (mat)". Domníván se, že tuto omluvu učinila vedoucí redaktorka Liba Mátlová a to pod pohrůžkou těch, kterých se můj komentář o poškození židovského hřbitova týká.

Jde o naprosto transparentní případ komunistických struktur, které byly iniciátory a pachateli poškození tohoto významného pietního místa. Ale nejde jen o závažné poškození zmíněného zdiva židovského hřbitova. Jde především o rozkrytí zločinné činnosti někdejších představitelů KSČ, kteří se oprávněně bojí trestu za ničení židovských - historických památek, které nebyly v souladu s ideologií vedoucí úlohy zločinné KSČ a o tom se já ve svých komentářích opakovaně zmiňuji.

Šéfredaktorka(!) Liba Mátlová prokázala tímto nejen svoji zbabělost, ale především nekompetentnost pro výkon vedoucí pracovnice Přerovského deníku. Mohla přece napsat, že redakce nemusí souhlasit s názorem toho či onoho občana, nebo tak nějak. To přece bývá. Jedním z "výdobytků" tzv. normalizace byla autocenzura. Mnoha autorům zlomila páteř a národ udržovala ve lži. A jak je vidět, už je tu zase.

Chápu, že doposud neobjasněné a opakované bombové útoky na jednu redaktorku Přerovského deníku jsou varováním pro ostatní pracovníky tohoto sdělovacího prostředku, ale zlu nelze ustupovat a tak reaguji.

Vladimír Hučín

V roce 1977 v létě, krátce po mém návratu z vyšetřovací vazby StB přijely brzy ráno dva nákladní automobily se členy Lidových milicí a ČSLA a začali bořit mohutnou a významnou obřadní síň židovského hřbitova.

Celá tato akce byla iniciována OV KSČ za asistence tehdejších představitelů uličního výboru. Vše bylo zdůvodňováno - legendováno s tím, že budova obřadní síně je stará a že může ohrozit veřejnost.

Tehdejší stranické orgány KSČ měly v plánu místní židovský hřbitov zničit celý a pachatelé tohoto zločinného jednání doposud žijí.

V první polovině 90. let bylo zjištěno poškození jižní části obvodové zdi hřbitova. Do zdi byly proraženy otvory a do těchto otvorů byly zazděny trámy, které nesly střechu garáže. Zdivo - koruna zdi byla nad proraženými otvory rozebrána a tím do zdiva zatékalo.

Postupně byly na obvodovou zeď přistavovány další přístavky, které zasahovaly do kamenného zdiva. Toto bylo od počátku bezohledné, podlé a především trestuhodné jednání a poškození kulturní památky lidmi, kteří sousedí s pozemkem židovského hřbitova.

Nutno zmínit, že se jedná o výrazné podporovatele předlistopadového - komunistického, zločinného režimu. Od roku 1992 jsem se stal pověřeným správcem tohoto židovského hřbitova a na poškození jsem upozornil představitele ŽNO v Olomouci o čemž mimo jiné svědčí písemné dokumenty.

V roce 1992 byl podniknut noční útok na tento hřbitov a to tak, že byly pomalovány desítky hrobů nacistickými hesly a nápisy. V té době jsem byl důstojníkem BIS a věc se intenzivně šetřila. Pachatelé tohoto útoku nebyli dopadeni, ale operativní cestou bylo zjištěno důvodné podezření, že za útokem stála organizace Komunistického svazu mládeže.

Zmíněné poškození obvodového zdiva po letech dosáhlo takové úrovně, že se kamenné zdivo po celé délce nezákonně postavených přístavků začalo bortit.

Celá věc je ve stádiu vyšetřování, ale já jsem přesvědčen, že to je mimo jiné naprosto jednoznačný důkaz neúcty ke kulturní památce a také k zesnulým, kteří si v životě prošli nesmírným utrpením.

Vladimír Hučín, válečný veterán 3. odboje,

předseda Konfederace politických vězňů v Přerově