Vladimír Hučín - Chci právo i pro Vás!

21. srpna si připomínáme 55. výročí okupace Československa vojsky pěti zemí Varšavské smlouvy v čele se Sovětským svazem. Po listopadu 1989 si většina našich občanů myslela, že s odchodem posledního sovětského vojáka z našeho území se okupace stane pouhou historickou událostí, která se odehrála a skončila. Proto, až na čestné výjimky, nikdo nebral vážně signály, že s nástupem Putina k moci se vrací ruská imperialistická agresivita, tentokrát pod hlavičkou Ruské federace. Demokratický svět po rozpadu Sovětského svazu bral bezpečnostní hrozbu Ruska za vyřešenou. Nebral vážně Putinovy výroky o „největší tragédii XX. století“ (rozuměj rozpad Sovětského svazu), válku v Čečensku, konflikt s Gruzií, nebo hybridní válku proti demokratickým zemím. Ke sporadickým sankcím se Západ odhodlal až po zinscenované anexi Krymu následovanou okupací části Donbasu a Luhanské oblasti. Probuzení nastalo až 24. února loňského roku, kdy Rusko zahájilo frontální vojenský útok proti Ukrajině.

24. únor 2022 začal psát novou kapitolu lidské pospolitosti. Náhle se svět přiblížil ke globálnímu vojenskému konfliktu s rizikem použití jaderných zbraní. Bez ohledu na mezinárodní konvence se nástrojem ruského vydírání Ukrajiny a světa staly jaderné elektrárny, vodní nádrže i brutální útoky na občanskou infrastrukturu, školy, nemocnice a kulturní zařízení. Rusové se neštítí unášet ukrajinské děti, mučit a popravovat zajatce i civilisty.

24. únor 2022 byl budíčkem i pro naši zemi. Přízrak ruské hrozby se po 54 letech opětovně vynořil se vší naléhavostí. O tom, že se Rusové nemíní omezit na anexi Ukrajiny, svědčí výroky ruských politiků a propagandistů, kteří nezakrytě vyhrožují bývalým satelitům komunistické říše zla včetně České republiky.

Česká republika se v současné době potýká s řadou problémů a krizí. Na koronavirus zemřelo přes 44 tisíc našich spoluobčanů, nezodpovědná a populistická hospodářská politika minulých vlád se promítla do rekordní inflace a hospodářské stagnace. Do toho již nikdo svéprávný nemůže popřít dopady klimatické změny na naši zemi. Reformní potenciál naší země z devadesátých let minulého století se vyčerpal a žádná skutečná transformace na moderní vzdělanostní společnost se nekoná. Stát se stále více vlamuje do soukromí občanů do té míry, že se stále více lidí ptá, zda ještě jsme svobodnou zemí. Do toho se stále s vysokou naléhavostí promítají důsledky nevypořádání se s komunistickou minulostí. Třetí období máme v čele země prezidenta s minulostí členství v předlistopadové KSČ, s problémy bývalých komunistů se potýká řada klíčových státních i obecních institucí včetně školství a soudnictví. Etika, která by měla být měřítkem integrity politika i zaměstnance státu, či obce, není společenským tématem. To vše nahrává extrémním silám, které hrozí zcela rozvrátit náš stát.

V dubnu 1968 byl založen Klub angažovaných nestraníků jako reflexe tehdejší naděje na změnu komunistického režimu. Ten se stal nejen noční můrou domácích komunistů, ale i okupační propagandy. Spolu s klubem K 231 byl považován za největší hrozbu tehdejšímu prosovětskému režimu. Že tehdejší komunisté nemysleli demokratizaci svojí diktatury vážně, prokázali již 7. září, kdy byl Klub angažovaných nestraníků zakázán. Následovala normalizace, která vedla k emigraci desetitisíců lidí a hlubokému morálnímu úpadku společnosti, s jehož důsledky se potýkáme dodnes.

21. srpen 68 změnil život miliónů lidí. Bohužel, nejen změnil, ale některým ukončil. Nezapomínejme na statečné, kteří byli usmrceni, na žijící, kteří si zachovali rovnou páteř, na Jana Palacha, Jana Zajíce a další, kteří ve snaze vybudit společnost k odporu obětovali vlastní život.

PAMATUJME, ŽE SVOBODA SE LEHCE ZTRÁCÍ, ALE TĚŽKO ZÍSKÁVÁ!

Klub angažovaných nestraníků
21.srpna 2023