Vladimír Hučín - Chci právo i pro Vás!

Jako bývalý důstojník FBIS a BIS jsem přinesl dostatek důkazů o tom, že KSČm i po 17.listopadu 1989 pokačovala v trestné činnosti a to např. ve věci neodevzdání všech zbraní a výbušnin ze skladů Lidových milicí, podněcování nepokojů, kontakty na ruské tajné služby, které iniciují vyvolávání sociálního napětí a další aktivity z oblasti extrémismu.

Vladimír Hučín

K výzvě poslancům a senátorům aby podpořili paragrafové znění novely trest. zákona, kterým by se propagace komunismu (vč. kom. symbolů), postavila mimo zákon, se můžete přidat ZDE.

Ilustrační foto X.

Zrušme komunisty! aneb Kdy skončí Listopad - výzva poslancům a senátorům by podpořili paragrafové znění novely trest. zákona, kterým by se propagace komunismu (vč. kom. symbolů), postavila mimo zákon

Máme za sebou 34. výročí listopadové revoluce. Letos nás čeká výročí kulaté, pětatřicáté.

Martin Mejstřík
lídr vysokoškoláků v r. 1989 a senátor (2002-2008)

- - -

Zrušme komunisty!
aneb Kdy skončí Listopad

Otevřená výzva poslancům a senátorům

(aby podpořili paragrafové znění novely trestního zákona, kterým by se propagace komunismu (vč. symbolůkomunismu), postavila mimo zákon)

Komunistická diktatura zdevastovala naši zemi právně, ekonomicky, ekologicky. A hlavně – lidsky, když nemravnost postavila nad morálku a lež nad pravdu.

Studentská revoluce, která začala 17. listopadu 1989, počítala s tím, že po pádu komunismu bude komunistická strana a její ideologie jako zločinná zakázána. Nestalo se tak a již rok poté, 17. listopadu 1990, hovořili tehdejší studentští lídři o „ukradené revoluci“. Václav Havel věřil, že komunisté vymřou a tím se jich definitivně zbavíme. Ne všichni s ním souhlasili – soupis pokusů o postavení komunistů mimo zákon vyjde na několik strojopisných stran.

V jednu chvíli jsme zde měli komunistické strany dokonce tři a nakonec to bohužel nebylo díky úsilí demokratických politiků, že jsme se jich zbavili v parlamentu.
Pro demokracii zůstávají komunisté i nadále latentním nebezpečím.

Po roce 1989 neměli politici sílu společnost od bolševismu očistit.

• Kvůli polistopadové garnituře politiků jsme navázali na komunistické právo.
• Kvůli nevyrovnání se s komunistickou minulostí jsme komunistům a estébákům umožnili privatizovat a krást – a ve velké míře opět rozkrást naši zemi.
• Ani po 34 letech jsme nedokázali od komunistů očistit justici.
• I po 34 letech od pádu komunismu vyplácíme vysoké důchody a výsluhy lidem, kteří sloužili komunistické totalitní moci.
• Ani po 34 letech nemá naše ministerstvo školství jasno v tom, jak by měly školy o době komunistické diktatury učit. Takže se v drtivé většině škol o komunismu raději neučí vůbec.

Výše uvedené problémy nedokážeme – nechceme – řešit proto, že jsme nebyli schopni jednoznačně a jasně pojmenovat zlo. Nebyli jsme za 34 let schopni definovat komunistickou ideologii jako ideologii zrůdnou a antihumánní a podle toho se k ní chovat. Zákon č. 198/1993 Sb. o protiprávnosti komunismu a o odporu proti němu sice exaktně popisuje zločiny komunismu, ale je pouze deklaratorní, jeho plnění nelze vymáhat, a tudíž se jím nikdo neřídí.

Zákaz komunistické ideologie dlužíme naší vlasti, sami sobě, ale především všem občanům Československa, kterým komunisté zničili životy.
Stačí si pročíst některý z příběhů lidí, kteří se do bolševického soukolí dostali. Příběhy Milady Horákové, nebo třeba Karla Kutlvašra, jsou známé, ale byly desítky tisíc „bezejmenných“.
Sedláci, živnostníci, naši vojáci, letci a obecně zápaďáci, kteří za naši svobodu bojovali v zahraničí a komunisté se jim odvděčili oprátkou, degradacemi, vězněním, pracovními tábory, šikanou, psychickým terorem, či persekucemi rodin. Důstojníci. Legionáři. Odbojáři. Skauti. Sokolové… Inteligence. Akademická obec. Věřící. Církve. Jinak smýšlející politici, umělci… Studenti. Dělníci – kteří se provinili jen tím, že měli svou hlavu, svůj názor a domnívali se, že je to normální. Že svobodná mysl dělá člověka člověkem.

Obdivuhodnou práci v mapování příběhů oněch „bezejmenných“ dělá Paměť národa, Člověk v tísni v rámci projektu Příběhy bezpráví, Ústav pro studium totalitních režimů, či Muzeum XX. století. Vyšly desítky knih (u nás i u krajanů v zahraničí), byl natočen bezpočet dokumentárních i hraných filmů, popisujících osudy rodin, které se staly obětí komunistického třídního boje.

Při sledování těchto bolestných příběhů musí každému člověku vytanout na mysli jediné: Jak je možné, že tady komunisty ještě pořád máme?! Jak je možné, že lidé, kteří pomáhali zrůdnou komunistickou diktaturu držet u moci, pobírají celých 34 let vysoké renty a výsluhy, zatímco jejich oběti dožívají a umírají s minimálními důchody?! Kde zůstalo právo? Kde pravda? Kde spravedlnost?!

34 let po revoluci.
Je zoufale pozdě.
Ale nikdy není pozdě, pokud lze napravit chybu.
Listopad skončí, až postavíme komunisty mimo zákon.
Dlužíme to našim předkům.
Všem, kteří nezradili.

V Praze 17. listopadu 2023

Martin Mejstřík

Jaromír Štětina