Fešná čtyřicátnice s drobnými vadami krásy

Fešná čtyřicátnice s drobnými vadami krásy

Pridat.euJaroslav Bašta, František Bublan, Tomáš Hradílek, Květa Princová, František Stárek, Petr Uhl - podivní signatáři Ch77.

JN: Za pár dní si připomeneme 40 let od zveřejnění Charty 77. Byl jste jedním z nemnoha signatářů. Kdy (a jak) jste se poprvé dozvěděl o Chartě 77?

VH: Tak já byl v době vzniku textu Ch77 již podruhé soudně trestán, vazebně vyšetřován a měl jsem za sebou již víc jak 80(!) výslechů na StB. O Chartě 77 jsem se dozvěděl z vysílání rozhlasových stanic Svobodná Evropa, Hlasu Ameriky a Deustche Welle.

JN: Estébáci o přípravě Ch77 veděli a proti Ch77 i jejím jednotlivým signatářům okamžitě rozpoutali nebývalou kampaň. Co jste tomu říkal?

VH: Já jsem znění Ch77 naprosto schvaloval, ale nepovažoval jsem Ch77 za něco takového, co by proti komunistickému režimu bojovalo tak, jak bych si představoval. Veřejně jsem odsuzoval ty, kteří se propůjčili k odsuzování Ch77 jako např. Karel Gott a spol.


VIDEO: Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru

JN: V době vzniku Ch77 ještě žili oba Vaši rodiče. Jak se hledělo na Ch77 doma u Hučínů?

VH: Rodiče se zněním Ch77 souhlasili. Otec byl již v té době opakovaně vyslýchán na StB, stejně tak i máma. Otec byl v té době po těžkém infarktu, který se mu přihodil krátce po mém zatčení v r. 1976. Byl z tohoto důvodu v invalidním důchodu. Výslechy rodičů se týkaly fotografií, které byly v našem bytě nalezeny StB v průběhu domovních prohlídek. Jednalo se o fotografie, které zachycovaly první dny vpádu sovětských vojsk do Prahy v srpnu r. 1968. Bohužel byla nalezena i nějaká munice, chemikálie a nějaké laboratorní sklo. S textem Ch77 se rodiče seznámili prostřednictvím zmíněných rozhlasových stanic. Matka Chartu 77 neodsoudila dle předem připraveného scénáře. Po mém 8 měsíčním pobytu ve vazbě StB Ostrava byla přemístěna do vesnice Vlkoš.

JN: Svůj podpis pod Ch77 jste ovšem připojil už jako ženatý. Co na to říkala manželka?
Hnutí za občanskou svobodu
VH: Manželka Jana s mým podpisem neměla problém. Ona sama podepsala text prohlášení HOS. Takové věci jako je podpis pod prohlášení Ch77 brala spíše s odlehčením. Ona hůře snášela např. to, když mne dříve viděla jak odcházím do noci s pistolí či revolverem za pasem. Ovšem od chvíle, kdy jsem se zapojil do aktivit Ch77, tak to pro ni byla značná úleva :-) To už bylo období, kdy jsem se ze svého domu neprokopával v podzemí na nedaleký židovský hřbitov :-)

JN: Co TEHDY, krátce po jejím vzniku, vlastně Ch77 znamenala pro Vás osobně?

VH: Ch77 pro mne byla samozřejmostí, ale já ji považoval za něco takového, jako když chcete léčit nějakou závažnou nemoc třeba potíráním Alpou (Francovkou).

JN: Komunisté text Ch77 skrývali před národem, ale zároveň vyžadovali její odsuzování širokou veřejností. Kdy jste se Vy POPRVÉ seznámil s aktuálním textem Ch77?

VH: S textem Ch77 jsem se, jak jsem již uvedl, seznámil hned počátkem roku 1977 prostřednictvím zahraničních rozhlasových stanic, které byly sice velmi silně rušené, ale otec byl zručný radioamatér a dokázal vyrobit zařízení, které poslech těchto stanic přece jen trochu usnadňovalo.

JN: Aktivity, které Vy jste vyvíjel, byly na míle vzdálené postoji Ch77. Jaký dojem na Vás Ch77 udělala, bylo tam něco, co Vás zvlášť oslovilo?

VH: Souhlasil jsem s negativním postojem Ch77 k vpádu vojsk Varšavské smlouvy na naše území, odsouzením věznění odpůrců totality a apelem na dodržování základních lidských práv a svobod. Ovšem já jsem byl pro mnohem radikálnější kroky, adekvátní tomu, co se zde stalo.

JN: Jste jedním ze signatářů, ale Ch77 jste podepsal až po několika letech její existence. Co Vás k podpisu Ch77 přivedlo?

VH: Já Ch77 podepsal dvakrát. Poprvé po svém návratu z výkonu trestu v létě r.1986. U toho byl J.Šavrda a jistý Liberda. Podpis na nádraží v Přerově přijali, ale neustále mi vytýkali mé militantní aktivity, obzvláště pak bombový útok na agenta StB-KGB A.Mikeše. Šavrda s Liberdou mi také sdělili, že když mám soudem po výkonu trestu stanoven ochranný dohled, tak by nebylo dobré zveřejňovat, že jsem podepsal Chartu 77. Vysvětlovali to tím, že mé jednání by mohlo Ch77 poškodit. Já jsem zase oponoval komunistickou minulostí mnoha signatářů Ch77. To vyvolalo u jmenovaných negativní reakce a naše schůzka (která, jak jsem později zjistil, probíhala pod kontrolou StB) byla tím ukončena.

Další podepsání jsem učinil v polovině r. 1989 v bytě Tomáše Hradílka, který mne k podpisu opakovaně vyzýval. Hradílek mne od počátku r. 1987 opakovaně kontaktoval v mém bytě. Podrobněji jsem to popsal ve své knize. Velmi nerad jsem přešel na platformu Ch77, ale politický vývoj v ČSSR mne k tomu přesvědčil. Prostě nerad jsem odložil zbraň.

Tenkrát mne před podpisem Ch77 varoval jistý Josefík - který pracoval v olomouckém divadle jako herec. Josefík mne doma navštívil a já ho přesvědčoval, aby podepsal Ch77, ale on mi udělal doslova přednášku o komunistické minulosti mnoha známých chartistů. Já to tenkrát sdělil Hradílkovi a bylo vidět, že jeho to rozčílilo. Hradílek sám se mi ale tenkrát nepřiznal, že byl také členem KSČ - a dokonce funkcionářem! On nedávno řekl něco v tom smyslu, že je dokonce na své členství v té zločinné organizaci hrdý.

JN: Co jste si od toho podpisu sliboval?

VH: Od podpisu Ch77 jsem si sliboval, že již přišla doba, kdy je nutno jednat, zapojit se do veřejných akcí. V té době jsem ale v žádném případě nemohl otevřeně hovořit o akcích, které jsem od r. 1971 zorganizoval a provedl.

JN: Váš podpis Ch77 je spojen s Tomášem Hradílkem, který Vám po letech způsobil a stále ještě působí mnoho bolesti. Mohl byste okolnosti Vašeho podpisu znovu připomenout?

VH: Krátce před 17.listopadem 1989 mi začalo být podezřelé to, že StB proti Hradílkovi zasahovala velmi sametově - byl zadržován jen na několik hodin, nikdy nebyl odsouzen k nějakému nepodmíněnému trestu, opakovaně se většinou dostával na různé protestní a vzpomínkové akce do Prahy a jeho případné zadržování bylo naprosto něco jiného, než jsem zažíval já. Po 17.listopadu 1989 a především po mé činnosti jako předsedy Občanské komise, jsem získal jistotu, že Hradílek byl pro StB něco jako jejich předem připravená záchrana. I tyto své zkušenosti jsem podrobně popsal ve své knize.

JN: Co se stalo s Vaším podpisovým archem?

VH: Podpisový arch měl v rukou Hradílek. Co s ním udělal dodnes nevím.

JN: Jak jste se vlastně znal se soudruhem Hradílkem?

VH: První kontakt s Hradílkem se uskutečnil v závěru r. 1986. Já jsem jej navštívil na základě zpravodajství ze Svobodné Evropy. O své trestné činnosti jsem hovořil pouze o pobuřování a hanobení státu světové socialistické soustavy a jeho představitele. Hradílek ale již za několik dní znal podrobnosti z mého odsouzení! Já se držel své verze, kdy jsem téměř vše popíral. Bylo mi podezřelé, že znal podrobnosti, ale mohl některé informace získat z rozsáhlého vyšetřování StB, která kontaktovala mnoho desítek lidí. Po mém kontaktu u Hradílka začal on docházet do mého trvalého bydliště.

JN: Znal jste se s ostatními signatáři Ch77?

VH: V mém bytě se od konce r. 1987 až do 17.listopadu 1989 každý měsíc konalo setkání asi 25 oponentů komunistického režimu. Z toho bylo asi pět signatářů Ch77, dále signatáři HOS, SPUSA a nejvíce bylo signatářů textu "Několik vět". Jednalo se o lidi z Přerova a okolí.

JN: Byli jste jako chartisté nějak v kontaktu?

VH: Jako oponenti režimu z Přerova a okolí jsme byli v kontaktu. Tyto kontakty se, jak jsem již uvedl, konaly v mém trvalém bydlišti. Vždy toto setkání bylo monitorováno StB.

JN: A co disidenti-nechartisté? Existovali? Věděli jste o sobě navzájem?

VH: Disidenti - nechartisté také docházeli do mého bydliště. Nejznámější byl František Adamík (známý náboženský aktivista), který se netajil nedůvěrou k Hradílkovi.

JN: Kromě vyšetřování Vaší odbojové činnosti, byl jste StB vyšetřován také v souvislosti s Vaším podpisem Ch77?

VH: Mé vyšetřování za činnost v Chartě 77 probíhalo, ale v kontrastu s vyšetřováním mé odbojové činnosti to byl opravdu jenom slabý odvar toho, co StB proti mé osobě prováděla v souvislosti s vyšetřováním akcí, kde byly použity výbušniny, zbraně a pod.

JN: V rámci nechvalně proslulé akce Asanace se StB snažila chartisty dotlačit k podání žádosti o emigraci. Ve Vašem případě by to pro StB jistě byla dvojnásobně přitažlivá představa - zbavili by se chartisty a odbojáře zároveň. Byl na Vás činěn takový nátlak?

VH: V polovině r. 1989 se o takový návrh pokusila StB a to ústy operativce StB por. Josefa Hlušího. Ten vyhrožoval dalším výkonem trestu, ze kterého bych se již nemusel vrátit.

JN: Ch77 nezůstala jen u své deklarace. Velice rychle následovala další prohlášení. Nejprve jen komentáře k reakci státních orgánů na Ch77, později další prohlášení týkající se celé řady témat a oblastí, často velice odborně zpracovaných. Věděl jste o nich, měl jste šanci je číst?

VH: O dalších akcích Ch77 a jejich prohlášeních jsem se dozvídal ze zahraničních rozhlasových stanic, z tiskovin "Infoch" a z dalších. Tyto tiskoviny přinášel především Hradílek po tom, co jsem se s ním seznámil.

JN: Jak dalece byl vlastně rozšířem samizdat ve Vašem okolí? Měl jste vůbec k nějakému samizdatu přístup, co byl zdroj Vašich informací?

VH: Nejvíce jsem se dozvídal z rozhlasových stanic. V mém případě něco okopírovat bylo nemožné. Když jsem přišel z výkonu trestu v r. 1986 tak všude kolem byly přístroje zvané "cyklostyl" zavírány do trezorových místností a i jinak zabezpečovány. V mém okolí byli všichni ti, kteří měli k těmto kopírovacím přístrojům přístup, prověřováni, preventivně školeni a instruováni o mé nebezpečnosti. V mém případě se materiály rozšiřovaly za pomocí přepisování na stroji. Ve věci HOS několik stovek prohlášení přepsala moje máma. O přepsání ji požádal Hradílek.

JN: V období normalizace jste byl několikrát ve vazbě i ve vězení. Podmínky v čs. věznicích zmiňuje už původní provolání Ch77, v dalších letech se Ch77 mnohokrát k podmínkám ve vězení vracela. To jste jistě musel brát s povděkem.

VH: V mém věznění se Ch77 neangažovala. V r. 1983 se o mé zatčení začala zajímat Amnesty International z Holandska. Psali generálnímu prokurátorovi Krupauerovi. Bylo to na základě tvrdých výslechů, kdy docházelo ke zranění. Prvotní informace o těchto praktikách předal jistý obviněný, který byl se mnou na cele StB v Ostravě a který viděl jak jsem vypadal po výslechu. Podobné informace byly i z průběhu mého věznění v Minkovicích.

JN: Jedním z dokumentů Ch77 byla i zpráva "O československém vězeňství" v roce 1987. Znal jste toto prohlášení a pokud ano, co jste na to říkal?

VH: O této zprávě jsem se dozvěděl opět z vysílání Svobodné Evropy a Hlasu Ameriky. Později jsem si text přečetl z "Infochu".

JN: Vím, že jste byl po značnou část svého pobytu ve vězení separován od zbytku vězeňské populace, ale přesto: vědělo se o Ch77 mezi vězni?

VH: O Ch77 se v Minkovicích vědělo, ale byly to mnohdy dezinformace. Když jsem tam byl já, tak se mluvilo o Jiřím Gruntorádovi.

JN: Co pro Vás Ch77 znamenala KONCEM OSMDESÁTÝCH LET, v období PŘED pádem komunistického režimu?

VH: Před koncem r.1989 jsem přestoupil na filozofii Ch77, ale když jsem viděl a zažil postoje Hradílka, především po 17.listopadu 1989, tak jsem značně znejistěl. Náboženský aktivista Adamík mne před Hradílkem stále více varoval. Já po svém nástupu k BIS jsem postupně docházel k závěru, že je nutno Hradílka brát jako bezpečnostní riziko. Z výslechů příslušníků StB jsem postupně docházel k závěru, že Hradílek byl pro StB něco jako pěstovaná opozice.

JN: V době polistopadové jste měl možnost nahlédnout Ch77 "pod pokličku"...

VH: Ano, po listopadu 1989 jsem měl možnost nahlédnout Ch77 pod pokličku. Osoby jako Hradílek mne v názoru na Ch77 hodně ovlivnily.

Doneslo se mi také, že se Hradílek rozčílil, když se krátce po 17.listopadu '89 dozvěděl, že jsem se chystal provádět útoky na příslušníky StB a LM s úmyslem zabránit jim ve spalování písemností o činnosti StB. Není to o mně, ale o násKdyž se dozvěděl, že jsem již takové akce nejméně ve dvou případech provedl, Hradílek byl doslova nepříčetný. V tu dobu jsem již pochopil, že před Hradílkem je nutno se mít na pozoru.

Také jsem třeba narazil na pasy [viz dole na stránce v příloze; pozn JN], vydané v únoru 1989 manželům Princovým. Ty jsou důkazem toho, že jedna poslední trojice mluvčích Ch77, Princová, měla za komunismu pas a spolu s chartistou Princem vyjížděla do kapitalistických států. To mi vzhledem k tomu, že oba byli signatáři (jeho podpis Ch77 zveřejněn červen 1977, její podpis duben 1979) přpadá přinejmenším dost podivné. Situaci kolem pasů popisuji v knize.

K Hradílkovi bych ještě uvedl, že, i přesto, že k tomu byl osobně vyzván (to jsem byl ještě u BIS) on odmítl svědčit proti gen. StB Ing. Alojzovi Lorencovi, s tím, že Lorenc byl předvídavý člověk a díky němu nedošlo k násilnostem(!!!). Tak to jsem již byl přesvědčen, že Hradílek byl součástí scénáře pro 17.listopad 1989.

Pokud byl Hradílek před 17. listopadem 89 zadržován StB, tak to bylo v jeho případě vždy za mimořádně sametových podmínek, na tom si StB zakládala. Naproti tomu při zadržování mé osoby vždy tekla krev a to jsem jen nepatrně - verbálně kladl odpor. Přeražené prsty, noha rozseknutá dveřmi služebního automobilu, údery pěstí, dlaní, obuškem, odřeniny od pout a řetízků - tzv. "medvěd", podrážení nohou při předvádění po cestě ze schodů za použití slzotvorných prostředků apod. Ovšem já si nestěžuji. Já na nějaké 'holé ruce' a 'nejsme jako oni' po mnohaletých zkušenostech s komunistickým režimem neměl nikdy náladu. Když už došlo na soud s gen. StB Lorencem, tak už jsem byl zase ve vazbě...

Ovšem v Ch77 jsem poznal i celou řadu kvalitních lidí jako např. Stanislava Devátého.

JN: Zvláště v souvislosti se skandální aférou křivého obvinění, která ukončila Vaši kariéru v BIS, jste pak byl nucen přehodnotit svůj vztah k několika signatářům Ch77...

VH: Je celkem logické, že jsem mnohé známé chartisty přehodnotil po tom, jak hanebně a zbaběle se v mém případě zachovali. Zde bych zmínil např. Hradílka, Uhla, Baštu, Jíru, Stárka, Bublana, Prince, Princovou, Vodsloně, Berezu, Šavrdovou a některé další. Někteří z těchto jmenovaných, v čele s Tomášem Hradílkem, mne v mediích doposud nazývají zločincem, teroristou a pachatelem doposud neobjasněných bombových útoků. Přitom ten Hradílek, v roce 1989 mluvčí Ch77, byl zadržován StB jen vyjímečně a stal se mi podezřelým i tím, že do Prahy na jednání CH77 většinou projel a také tím, že nikdy nebyl odsouzen do vězení. Dle mého názoru jde o velmi citlivé záležitosti, které můžou změnit názor na mnohé významné signatáře Ch77 a na Ch77 jako takovou. To jsou bohužel fakta.

JN: Co pro Vás, při pohledu zpět, Ch77 znamená DNES?

VH: Dnes je pro mne Charta 77 stále významný pojem. Charta jako taková učinila mnoho dobrého. Na filozofii Ch77 je nutno hledět spíše pozitivně. Pro mne bylo hořké poznaní i to, když jsem se postupně dozvídal o komunistické minulosti významných chartistů. Když mne někde v médiích nazvou disidentem, tak nejsem rád. Chování Hradílka a spol vůči mé osobě mne natolik ovlivnilo, že jsem při jedné příležitosti v mediích prohlásil, že kdybych věděl co se z Hradílka a spol. vyklube, tak bych Ch77 nepodepsal. Dnes ale vidím, že nelze Ch77 hodnotit dle několika jedinců.

JN: Mělo smysl "šťourat do toho vosího hnízda" poukazem na lidská práva?

VH: Lidská práva je nutno hlídat a dodržovat. Je tedy nutno i do vosího hnízda šťourat pokud dojde k jejich ohrožení. Ovšem je nutno si uvědomit, že to může být velmi trnitá cesta.

JN: Děkuji za rozhovor a přeji dobré pořízení na setkání signatářů v Lucerně.


VIDEO: Anticharta

Výročí si signatáři a disidenti připomenou v Lucerně
■ výstava Nemohli jsme mlčet. Lidé Charty 77
Charta 77 - text prohlášení
Stanovisko Generálního prokurátora ČSSR k "Prohlášení Charty 77"
Dochované podpisy
Neznámí signatáři
Charta 77 - Charter 77
■ dokumenty Charter 77 After 30 Years
výstavka Charta 77
Nové vydání základního prohlášení Charty 77
Vše o Chartě 77
Ztroskotanci a samozvanci
Samozřejmě jsem věděla co podepisuji ... věděli to všichni
Komu tím sloužili? Socialismu ne…
Anticharta
Seznam signatářů anticharty
Komu slouží neúplné životopisy?
Nemajíce už doma Mašínů a v nevědomosti o Hučínech...
Charta 77 na Slovensku
Církve a Charta 77
Klub Charty 77
Alojz Lorenc
O mravním smyslu Charty 77. Rozuměli chartisté Patočkovi?
Jan Patočka, Kacířský filosof
O smutném konci Charty 77
Odkaz Charty 77
Mýtus Charty 77
Otevřený dopis Václavu Havlovi


VIDEO: Provolání československých výborů uměleckých svazů

PřílohaVelikost
cestovni-pasy-CSSR-chartiste-Princ-Princova.jpg513.12 KB
hnuti-za-obcanskou-svobodu.gif40.87 KB
0