Vladimír Hučín - Chci právo i pro Vás!

Nejvyšší soud ČR 14. prosince 2016 opět vyhověl dovolání Vladimíra Hučína a zrušil rozsudky Krajského soudu v Ostravě a Vrchního soudu v Olomouci, vytkl jim závažné nedostatky a věc vrátil prvoinstančnímu soudu k novému řízení.

VIDEO: ČT24
AKTUALIZACE: "Spor Hučína s Hradílkem nekončí", Deník 3.2.2017

Zde je výtah z příslušného rozsudku:

NEJVYŠŠÍ SOUD ČESKÉ REPUBLIKY

30 Cdo 3090/2016-674

/ZNAK/

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D, LL.M., v právní věci žalobce Vladimíra Hučína, narozeného ---*) bytem --- zastoupeného Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem --- proti žalovanému Ing. Tomáši Hradílkovi, narozenému --- bytem ---, zastoupenému JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem se sídlem --- o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 3/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. ledna 2016, č.j. 1 Co 119/2015-634, takto:

Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. ledna 2016 --- a rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. května 2015 --- se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Ostravě (dále též "soud prvního stupně") rozsudkem ze dne 28. května 2015 --- (v pořadí třetím, poté co jeho předchozí rozsudek ze dne 8. září 2009 --- byl spolu s rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. února 2010 --- zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2012 --- a rozsudek ze dne 1. listopadu 2012 --- zrušen usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. listopadu 2013 ---
výrokem I. zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zaslat žalobci písemnou omluvu za obsah dvou článků, které žalovaný zveřejnil v Lidových novinách a v nichž žalobce neoprávněně označil za pachatele výbuchů v Přerově, hanlivě ho označil za "gaunera" a "psychologického teroristu", jeho soudní zproštění veškerých obvinění je podle něj velká blamáž a některé činy, jichž se žalobce dopustil v době před rokem 1989 měly ryze kriminální charakter.
Výrokem II. zamítl žalobu, aby žalovaný byl povinen zveřejnit na vlastní náklady uvedenou omluvu stejného znění v deníku Lidové noviny.
Výrokem III. zamítl žalobu na náhradu nemajetkové újmy --- ve výši 500.000,- Kč.
Výroky IV. a V. pak rozhodl o náhradě nákladů řízení.

K odvolání žalobce i žalovaného Vrchní soud v Olomouci (dále též "odvolací soud") rozsudkem ze dne 20. ledna 2016 ---
výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně --- potvrdil a
výrokem II. rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. ---

Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním ze dne 27. května 2016. Jako dovolací důvod uvádí nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem a přípustnost dovolání spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu i Ústavního soudu. V obsáhlém dovolání vytýká soudům obou stupňů, že nerespektovaly závazný právní názor dovolacího soudu vyslovený v jeho zrušujícím rozsudku ze dne 23. února 2012 --- Navrhl proto, aby dovolací soud rozsudek Vrchního soudu v Olomouci změnil tak, že podané žalobě v plném rozsahu vyhoví, popř., aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

K dovolání žalobce se vyjádřil žalovaný. Dovolání považuje za nepřípustné --- Rozhodnutí odvolacího soudu považuje za správné a podrobně vyvrací argumentaci dovolatele. Navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto a jemu přiznána náhrada nákladů řízení.

Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací --- uvážil, že dovolání bylo --- přípustné --- neboť ze strany odvolacího soudu, ale ani soudu prvního stupně, nebyl dodržen závazný právní názor Nejvyššího soudu, jak byl vyložen v jeho předcházejícím kasačním rozhodnutí a napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

--- Dovolací důvod --- dopadá na případy, kdy dovoláním napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Jde o omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O takový případ jde tehdy, pokud soud buď použil jiný právní předpis, než který měl správně použít nebo jestliže sice aplikoval správný právní předpis, avšak nesprávně jej vyložil. ---

--- soud prvního stupně, stejně jako soud odvolací nerespektovaly závazný právní názor, který Nejvyšší soud vyslovil ve svém zrušujícím rozsudku ---

Již ve svém předchozím kasačním rozhodnutí, dovolací soud mimo jiné vyložil, že má-li jít o kritiku oprávněnou, musí být věcná a konkrétní, stejně jako současně přiměřená co do obsahu, formy a místa. Přípustná kritika není oprávněna vybočovat z mezí nutných k dosažení sledovaného a společensky uznávaného účelu. Věcnost kritiky vyžaduje, aby vycházela z pravdivých podkladě jako premis pro hodnotící úsudek. Nejsou-li tyto podklady pro úsudek pravdivé a je-li hodnotící úsudek difamující, nelze kritiku považovat za přípustnou. Hodnotící úsudek musí být závěrem, který lze na základě uvedených skutečností logicky dovodit. Přitom však nestačí, aby kritika sama z pravdivých skutkových podkladě vycházela. Nemá-li být kritika neoprávněným zásahem do cti, resp. pověsti kritizovaného, je současně nezbytné, aby podklady, na nichž hodnocení spočívá (pokud nejde o skutečnosti notoricky známé), byly v rámci takovéto evaluace konkrétně uvedeny, aby adresát soudu měl možnost takový úsudek přezkoumat a vytvořit si vlastní názor a současně, aby bylo zamezeno případnému vzniku nesprávných představ o skutečnostech, které sloužily hodnotiteli za podklad. K tomu dovolací soud dodává, že stejný právní názor vyslovil již v řadě svých předchozích rozhodnutí ---.

Odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, přes zřejmou snahu řídit se právním názorem dovolacího soudu vysloveným v jeho předchozím zrušovacím rozsudku, když znovu posuzoval, zda žalovaný měl pro své výroky reálné podklady, opět nedostál zásadám, které v předchozím zrušujícím rozsudku i ve své ustálené judikatuře formuloval dovolací soud, a to zejména pokud nevážil tyto výroky (soudy) z hlediska jejich adresáta, tedy čtenáře předmětných článků, zda tedy čtenář měl konkrétně možnost tvrzení žalovaného přezkoumat a vytvořit si tím vlastní názor na věc. Šlo tedy o to, zda články publikované žalovaným poskytovaly čtenářům adekvátní sumu informací pro závěr (závěry) činěný žalovaným v článcích. Jak však vyplývá z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu z uvedeného zorného úhlu však tento soud při posuzování toho, zda výroky žalovaného došlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobce, věc opět nehodnotil.

Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací --- rozsudek odvolacího soudu zrušil, přičemž protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil i jej a věc vrátil posledně jmenovanému soudu k dalšímu řízení ---.

V dalším řízení je soud prvního stupně (odvolací soud) vázán právním názorem dovolacího soudu ---, přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení odvolacího a dovolacího ---.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. prosince 2016

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu

---

*) některé části rozsudku jsou z právních důvodů anebo pro přehlednost vynechány.